Zamyšlení nad evangeliem 3. neděle v mezidobí- cyklus C
Už mnoho lidí se pokusilo sepsat vypravování o událostech, které se dovršily mezi námi, jak nám je odevzdali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky slova. A tak, když jsem všechno od začátku důkladně prozkoumal, rozhodl jsem se i já, že to pro tebe, vážený Teofile, uspořádaně vypíšu; aby ses tak mohl přesvědčit o spolehlivosti té nauky, v které jsi byl vyučen. Když se Ježíš vrátil v síle Ducha do Galileje, pověst o něm se roznesla po celém kraji. Učil v jejich synagogách a všichni ho velmi chválili. Ježíš přišel do Nazareta, kde vyrostl, a jak měl ve zvyku, šel v sobotu do synagógy. Povstal, aby předčítal z Písma.
Podali mu knihu proroka Izaiáše. Otevřel ji a nalezl místo, kde stálo: „Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně.“ Pak zavřel knihu, vrátil ji služebníkovi a usedl. A všichni, v synagóze na něho upřeně hleděli. Začal k nim mluvit: „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“(Lk 1,1-4; 4,14-21)
“Dnes je tvůj šťastný den! Využij toho!”
Hned po východu z nádraží udeřila každého návštěvníka města do očí tabule s tímto křičícím nápisem. - A kdo šel blíž, uviděl pod plakátem čiperného dědu, jak prodává losy. Ať už sis los koupil nebo ne, křičící plakát se během dne připomínal v mysli: “Dnes je tvůj šťastný den! Využij toho!”
Ono by vůbec nebylo špatné, kdyby takové šťastné dny opravdu byly. Mnoho lidí na ně čeká a vyhlíží je - někde v budoucnosti:
“Dřeli jsme se a jen se těšili, jak si budeme užívat v důchodu” - říká smutně pacient s infarktem na intenzívní stanici.
Mnoho lidí se zas utápí ve vzpomínkách na minulost:
“Nemohu zapomenout, jak mě ošidil bratr po tatínkově smrti” říká věčně zatrpklá žena.
Oba ty druhy lidí jsou uprchlíci z přítomnosti, emigranti z přítomné hodiny. Buď se přehrabují v haraburdí minulosti a olitovávají se stále znovu pro staré křivdy. Anebo se utápí ve snění při hudbě budoucnosti.
Oba se míjejí se svým životem, protože ten žijeme teď, v přítomné chvíli a hodině. A míjejí se tak i s Bohem, protože i Bůh je zde v této chvíli.
I Nazareťané z dnešního evangelia patří k typickým uprchlíkům z přítomnosti. S bolestí se ohlížejí na slavnou minulost svého národa, s dychtivostí vyhlížejí dopředu, kdy přijde Mesiáš:
Jak ten bude veliký, jak bude mocný, jak rozdrtí moc Římanů, až jednou přijde! A když slyší z úst rodáka - tesaře: “Dnes se naplnilo Písmo, přestaňte se ohlížet nazpět, přestaňte snít o budoucnosti, Teď jste tu, teď žijete,” - neumějí to pochopit, propadnou panice.
Ježíš z Nazareta není melancholický vypravěč o starých zlatých časech. Není ani romantický snílek, který by vyhlížel za obzory setkání nebe se zemí.
Ježíš z Nazareta učí člověka žít přítomnost, dnešek, přítomnou chvíli:
“Pracujte, dokud je den” - nabádá své učedníky.
“Pojď, zanech své sítě a následuj mne”, říká Petrovi.
“Nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé - ty jdi a hlásej boží království” - říká člověku nerozhodnému.
Bohatý sedlák sní, jak si bude žít po žních. A Ježíš na to říká: “Blázne, ještě dnes zemřeš.”
A v evangeliu dnešní neděle říká Pán Ježíš Nazareťanům, mně, tobě, nám všem:
“Dnes se naplnilo Písmo, dnes k vám přichází boží království.”
Rozumějte dobře - ta výzva, žít plně svůj dnešek, přítomnou hodinu, to není výzva k lehkomyslnému životu ze dne na den bez starosti o zítřek, to není výzva k pohrdání minulostí.
Je to výzva, abychom měli bdělé oko pro možnost současné chvíle, pro správné využití přítomného dne, pro milost přítomné hodiny.
Všimněte si, jak to dělal Pán Ježíš. Nedržel žádné abstraktní přednášky o ceně času, ale jednal tak, jak máme jednat i my.
Potká se s ženou u studny a využije chvíle, aby ji pomohl. Neříká, aby si přišla poslechnout jeho příští kázání, tam že se jí to ujasní - získá ji hned.
Potká se s nemocným a odpustí mu hříchy hned, bez zvaní do zpovědnice.
V každé hodině, v každé chvíli je plně a cele na místě pro všechny kolem, až po lotra na kříži pár minut před smrtí. Úřední hodiny si nezavedl.
Co znamená tento příklad Ježíšův v našem životě? To není jen oprášení starého přísloví: “Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek.” - To je víc, to je celý životní postoj, který nás učí žít plně v dnešku, v přítomné hodině.
Ovocem tohoto postoje je, že získáváme citlivost pro potřeby chvíle a lidí kolem sebe, že získáváme oko pro boží přítomnost v našem životě, že získáváme sluch pro vanutí Ducha svatého, Jeho inspiraci, dech.
“Dnes je tvůj šťastný den! Využij toho!” Správně pochopeno, platí to pro všechny dny našeho života, vždy pro přítomnou chvíli. Ale především to platí pro tento den nedělní, pro tuto chvíli eucharistické slavnosti.
Zde se náš život koncentruje: Minulost se zpřítomňuje, budoucnost se ovlivňuje v této chvíli eucharistické slavnosti.
Zde se náš život koncentruje: Minulost se zpřítomňuje, budoucnost se ovlivňuje v této chvíli setkání s Pánem Ježíšem.
Teď nás volá jako své krajany v Nazaretě: Je chvíle vzájemného odpouštění! Je chvíle společné lásky! Je chvíle proměny tvého srdce!
A nikdo z nás neví, bude-li pro nás ještě zítra nějaká taková chvíle. Toto je den, který učinil Pán!
Pojďme a radujme se v něm.
