Zamyšlení nad evangeliem 3. neděle postní- cyklus C
V té době přišli k Ježíšovi se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětních zvířat. Řekl jim na to: „Myslíte, že ti Galilejci, když to museli vytrpět, byli větší hříšníci než ostatní Galilejci? Ne, říkám vám: když se však neobrátíte, všichni podobně zahynete. A nebo oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a usmrtila je: myslíte, že byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni právě tak zahynete.“ Vypravoval pak toto podobenství: „Jeden člověk měl na své vinici zasazený fíkovník a přišel hledat na něm ovoce, ale nic nenašel. Proto řekl vinaři: „Hle, už tři léta přicházím hledat ovoce na tomto fíkovníku, a nic nenacházím. Poraz ho! Proč má zabírat půdu?“ On mu však odpověděl: „Pane, nech ho tu ještě tento rok. Okopám ho a pohnojím, snad příště ovoce ponese. Jestliže ne, dáš ho pak porazit.“ (Lk 13,1-9)
ZAČNI ZNOVU
“Přestaň už vést ten neplodný život, změň své smýšlení, začni znovu!” To je výzva Pána Ježíše.
Úkol změnit svůj život, začínat znovu, je základním požadavkem na každého křesťana. Má dvojí podobu:
Jednak se týká osobních katastrof, když nám něco nevyjde, když se nám zhroutí naše životní plány, když ztratíme blízkého člověka.
Ale je to i stálý úkol pro každého křesťana, pro každý den znovu.
Ad 1) Začít znovu po životních katastrofách
Co dělá v životních katastrofách člověk bez živé víry v Ježíše, známe z každodenní zkušenosti kolem sebe: začne se litovat, oplakávat. Nebo začne zuřit a slibovat pomstu druhým. Nebo začne ničit sebe v dětinském vzdoru proti všemu a všem. A i když to má tu nejmírnější formu, zůstává člověk zahořklý, zatrpklý, k ničemu dobrý.
Co dělá v životních katastrofách křesťan, nebudu popisovat teoreticky, ukážu to na životě ženy, jejíž památku si v tomto měsíci připomínáme, svaté Františky Římské, po níž mají jméno mnohé naše ženy.
Vdala se za šlechtice, myslela, že je i šlechtic duchem, ale byl prý to opilec, hrubec, rváč a děvkař.
Františka si poplakala, ale neutíkala od něj k mamince, ani když viděla, že jinačí nebude. Má děti, bude žít pro ně. Měla jich šest. Tři umřely hned jako nemluvňata, čtvrtá, Anežka, umřela dvouletá, pátý synek, v pěti letech. Zůstal jediný chlapec, Jan. K tomu se upnula.
Po divoké rvačce, při níž její muž vypálil jakémusi Neapolitánovi statek, přišli mstitelé, zdemolovali dům a synka Jana unesli jako rukojmí. Syna už nikdy neuviděla. Muž se od té doby také už nikdy domů nevrátil.
Teď snad měla Františka dost důvodů k zoufání. V prázdném domě, sama. Vdova - nevdova, manželka - nemanželka, matka - nematka. Poplakala si, ovšem, ale nezuřila, nezoufala.
Její zpovědník jí řekl, co učí Ježíšova víra: sám zůstane jen ten, kdo chce být sám. Bezdětný je jen ten, kdo chce být bez dětí.
Františka porozuměla a poslechla. Změnila celý svůj život. Je dost dětí v Římě, o které se maminka nestará. Je dost chudých v Římě, kteří nemají střechu nad hlavou. Je dost osamělých v Římě, kteří potřebují její dobré slovo, její úsměv, její ženskou službu.
A tak ve Františčině domě je znovu živo. Františku zná jako hodnou tetu kdekteré děcko z ulice. Františku zná kdejaká babička, kdekdo, kdo má trampoty. Františka má pro všechny čas, poradí, povzbudí, pomáhá.
Když Františka umírá, zná a miluje tuhle hodnou paní celý Řím. Nebylo ani potřeba procesu o jejím svatořečení. Každému bylo zřejmé, že pochopila, co je to žít křesťansky, že je světice.
Už rozumíš, co je to zmrtvýchvstání? Zlo nezhubilo Ježíše, on žije dál. Zlo nezhubí Kristova věřícího, on je překoná, vstane z něho, žije dál. Vše zlé přežije a obrátí se k lepšímu. Přežije i svou smrt.
Ad 2) Začínat znovu každé ráno
Pak je tu ještě druhá, taky každodenní podoba změny smýšlení, nové začínání každé ráno, den co den znovu.
Každé ráno se nově rodíme, vstáváme ze sna jako ze smrti. A máme začínat s novou vůlí po dobru, s novou chutí neprožít ten den neplodně a bez užitku, jako ten fíkovník jalový, ale máme přiložit svou ruku k dílu na vysvobození lidu Božího z egyptského zla. Znovu se vydat na cestu za Božím královstvím.
Bez velkých slov, bez velkých hesel a řečí, jsme tu pro druhé kolem nás.
“Změňte své smýšlení, změňte své jednání, změňte svůj život!” Tak nám dnes volá Pán. “Učte se ode mne a já vám pomohu. Ponesu vaše břemena s vámi.”
Pochopils? Uslyšels? Půjdeš za ním? To už mu povězme každý sám za sebe.
