Zamyšlení nad evangeliem 29. neděle v mezidobí.
Farizeové odešli od Ježíše a uradili se, jak by ho chytili za slovo. Poslali k němu své učedníky zároveň s herodovci, aby mu řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a že učíš k cestě k bohu podle pravdy. Nedbáš lidských ohledů, nehledíš totiž na to, čím, kdo je. Pověz nám tedy: Co myslíš, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?“
Ježíš prohlédl jejich zlý úmysl a odpověděl: „Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz, kterým se platí daň!“ Podali mu denár. Zeptal se jich: „Čí je to obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“
Povinnost pravé zbožnosti
Hlavním poselstvím této perikopy není otázka poměru křesťana ke státu (placení daní, vojenské služby, poslušnosti k zákonům aj.), nýbrž povinnost oddanosti člověka k Bohu, tedy povinnost pravé zbožnosti: „Dávejte Bohu, co je Boží“.
Kristus Pán formuluje jasně povinnost člověka, dávat Bohu, co je Boží. Bohu však patří celý člověk a celé stvoření, především celý člověk jako tvor a jako vykoupený tvor; člověk má od Stvořitele a Vykupitele život, důstojnost svobody a Božího dětství i schopnost duchovní lásky se všemi ostatními silami ducha a těla. Člověku je vtisknuto v těchto schopnostech něco z Božího obrazu, jako je vtisknut do peníze obraz císařův. Zbožnost je tedy absolutní povinností tvora k Tvůrci a jediným logickým důsledkem této pravdy je postoj křesťanské oddanosti k Bohu, vděčnosti, poslušnosti a lásky.
Je to i mým postojem?
Tázat se Boha
v důležitých životních otázkách a prosit o odpověď na existenční problémy, bylo vždy právem věřícího člověka. Tak jsou žalmy plné starostlivých i bojácných otázek, např. proč se vede dobře bezbožným, proč Bůh dlouho mlčí k nespravedlnostem, proč Bůh nechá spravedlivé na holičkách apod. Známé jsou podobné vášnivé otázky Jobovy, Jeremiášovy a jiných starozákonních postav. Svatá Panna se ptala anděla po vysvětlení, na něž měla právo; apoštolové byli častěji udiveni činy nebo slovy Páně a prosili o výklad. Náboženské otázky jsou pořádku samy o sobě, totiž jsou-li přibližováním k Bohu a klepáním na Boží dveře, s ochotou poznat Boží vůli.
Existuje však i druh otázek, který prozrazuje špatné úmysly, totiž otázky bez touhy po pravdě a lásce, které chtějí jen zahanbit, zesměšnit či přivést k pádu. Otázky farizejů o dani byly tohoto druhu.
Kristův portrét
je kreslen někdy samým Otcem; někdy je sebezjevením Páně; někdy nám jej vykreslili apoštolové. Zde máme zajímavou kresbu Kristova obrazu od jeho zavilých nepřátel. Podle nich je Kristus pravdymilovný, jeho nauka je jasná a on se v ní nenechá zviklat; učí pravdivě, jak kráčet po Boží cestě, takže se lze na jeho slova spolehnout; nezná falešné lidské předsudky či bázeň, a nedbá toho, že by se snad mohlo jeho poselství nepříjemně dotknout mocných lidí; nehledá vlstní slávu, nýbrž chce plnit Boží vůli.
Kristův učedník se musí snažit, aby byl podoben Pánu; snažím se o to?
Církevní daň
je v mnohých zemích nutnou existenční základnou vnější církevní práce. Její existence je obyčejně bez problému tam, kde ji vybírá stát a dává ji Církvi; je však spojena s těžkostmi tam, kde ji vybírá přímo sama Církev, např. v Rakousku. I dnes zde přicházejí lidé a ptají se: „Musíme platit církevní daň či ne?“
Nikdo přece nevydává rád peníze z vlastní kapsy… Podle příkladu Pána Ježíše by se dalo odpovědět:
„Ukažte mi váš křestní list! Tam je uveden kněz, který vás křtil či vyučoval a který potřebuje prostředky ke studiu i k životu.
Tam je uveden kostel, v němž jste dostali první a ostatní svátosti; není snad nutno jej také udržovat? Jste-li členy Církve, musíte ji dát i potřebné prostředky k existenci a činnosti pro vás, pro vaše děti a vnuky. Dávejte tedy Církvi, co patří Církvi!“
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
