24. DEN přípravy na zasvěcení se Ježíšovi skrze ruce Panny Marie podle sv. L. M. Grigniona
24. den zasvěcení připravené SDZR. Video s nahrávkou příslušných modliteb + texty. 2. týden, III. část přípravy, který je nadepsaný pozvání Panny Marie
ČÁST III. (20.-26. den)
Druhý týden – Téma: Poznání Panny Marie
Během druhého týdne ať se ve všech svých modlitbách a skutcích každého dne usilují poznávat přesvatou Pannu. Ať si toto poznání vyprošují od Ducha Svatého. Mohou číst a meditovat, co jsme o ní řekli. Jako v prvním týdnu, ať se modlí litanie k Duchu Svatému, Litanie loretánské a Zdrávas Hvězdo Mořská. K tomu ještě denně celý růženec nebo alespoň pět desátků na tento úmysl.
Skutky lásky, zbožné náklonnosti k blahoslavené Panně, napodobování jejích ctností, zejména hluboké pokory, živé víry, slepé poslušnosti, neustálé vnitřní modlitby, všestranného umrtvování, vroucí dobročinné lásky, hrdinské trpělivosti, andělské vlídnosti a božské moudrosti: deset hlavních ctností Blahoslavené Panny, jak říká svatý Ludvík z Montfortu.
Musíme se sjednotit s Ježíšem skrze Marii – to je charakteristika naší oddanosti. Proto svatý Ludvík z Montfortu žádá, abychom se usilovali poznávat Blahoslavenou Pannu. Maria je naše Vládkyně a Prostřednice, naše Matka a naše Paní.
Pojďme tedy společně zakoušet účinky jejího kralování, jejího prostřednictví, jejího mateřství, stejně jako vznešenosti a výsad, které jsou toho základem či důsledkem.
Naše blahoslavená Matka je také dokonalou formou, ve které můžeme být formováni tak, aby se její záměry a dispozice staly našimi. Toho nelze dosáhnout bez poznávání vnitřního života Marie, jejích ctností, citů, skutků, její účasti na Kristových tajemstvích a její jednoty s ním.
Během těchto dnů se přidává modlitba: svatý růženec a modlitba k Panně Marii (najdete níže).
24. DEN
O PRAVÉ ÚCTU K PANNĚ MARII (Ludvík Marie Grignion z Montfortu)
Pátý důvod. – Tato zbožnost je lehkou, krátkou, dokonalou a spolehlivou cestou k dosažení sjednocení s naším Pánem, v čem spočívá křesťanská dokonalost.
1) Je to snadná cesta, vždyť je to cesta, kterou vytvořil Ježíš Kristus, když přišel k nám. Není na ní žádná překážka, která by nám bránila přijít k němu. Je pravda, že i jinými cestami můžeme dosáhnout božského sjednocení, ale jen skrze mnohem více křížů a zbytečných úmrtí, i s mnohem více překážkami, které jen těžko zdoláme. Bude třeba překonat tmavé noci, podivné boje i úzkosti, příkré hory, velmi ostré trny a strašné pouště. Ale Mariinou cestou se kráčí lehčeji a klidněji.
Avšak i na ní budeme muset vybojovat těžké boje a překonat velké překážky. Ale tato dobrá Matka a Paní se svým věrným služebníkům tak přiblíží, tak se k nim přidruží, že je bude osvětlovat v temnotách, vyjasňovat v pochybnostech, posilovat v obavách a podpírat v bojích i těžkostech. Vskutku, tato panenská cesta k nalezení Ježíše je cestou růží a medu v porovnání s ostatními cestami.
Bylo několik světců – ale bylo jich málo – kteří prošli touto cestou, jako například svatý Efrém, svatý Jan Damašský, svatý Bernard, svatý Bernardin, svatý Bonaventura, svatý František Saleský. Tito prošli po této tiché cestě k Ježíši Kristu, neboť Duch Svatý, věrný Ženich Marie, jim ji ukázal svou jedinečnou milostí.
Ale ostatní světci, kterých je většina, i když všichni ctili přesvatou Pannu, přece na tuto cestu nevstoupili, nebo jen v malé míře. A proto prošli krutějšími a nebezpečnějšími zkouškami.
Čím to tedy je, namítne věrný sluha Marie, že věrní služebníci této dobré Matky mají tolik příležitostí trpět - a více než ti, kteří jí nejsou až tak oddaní? Vždyť se jim protiřečí, jsou pronásledováni, osočováni, nemohou je snést; nebo kráčejí ve vnitřních temnotách a po pouštích, kde není ani nejmenší kapky nebeské rosy. Pokud tato zbožnost ke svaté Panně usnadňuje cestu k Ježíši Kristu, čím to je, že tito jsou nejvíce křižováni?
Odpovídám, že vskutku je pravdou, že nejvěrnější služebníci svaté Panny, protože jsou jejími nejoblíbenějšími, dostávají největší nebeské milosti i laskavosti, a to jsou kříže. Ale hned i tvrdím, že právě tito nesou kříže s větší lehkostí, zásluhami i slávou, a že co by tisíckrát zastavilo nebo svalilo jiné, tyto nezastaví ani jednou, ba pohání je to dopředu. A to proto, že tato dobrá Matka, plná milosti a naplněná Duchem Svatým, jim všechny tyto kříže, které jim sama vyřezává, nakládá do cukru mateřské něžnosti a natírá čistou láskou. Až tak, že je radostně hltají jako nakládané ořechy, i když ty jsou samy o sobě hořké. A věřím, že každý, kdo chce být oddaný a zbožně žít v Ježíši Kristu, a tedy i snášet pronásledování a nést každý den svůj kříž, nikdy neunese těžké kříže, nebo ne s takovou radostí, ani nevydrží až do konce, nebude-li mít něžnou úctu ke svaté Panně, která je sladkostí kříže. Je to jako se zelenými ořechy: nelze je jíst bez velkého přemáhání, pokud nejsou naloženy v cukru.
2) Tato úcta k přesvaté Panně je krátkou cestou k nalezení Ježíše Krista, jednak proto, že z ní vůbec nezbloudíme, jednak proto, že – jak jsem právě řekl – kráčíme po ní radostněji i lehčeji, a tedy i rychleji. Více pokročíme v krátké době podřízenosti a závislosti na Marii než během celých let svévole a spoléhání se na sebe. Neboť člověk, který poslouchá a podřídí se božské Marii, vítězně zazpívá (Př 21,28) nad všemi svými nepřáteli. Budou mu chtít zabránit kráčet, přimět ho couvnout nebo padnout, ale s Mariinou podporou, pomocí a vedením bude postupovat obřími kroky k Ježíši Kristu bez pádu, couvání či zdržení. A to stejnou cestou, po které přišel v krátké době obřími kroky Ježíš k nám, jak je psáno. (srov. Ž 19,6)
Přemýšlej, proč Ježíš Kristus žil na zemi tak krátce a skoro všechny roky z těch několika, co zde pobyl, prožil v podřízenosti a poslušnosti své Matce? Proto, že i když brzy dokonal, prožil dlouhé časy, delší než Adam, který žil více než devět set let, neboť přišel napravit škody. Ježíš Kristus žil dlouho, neboť žil zcela podřízen své svaté Matce a sjednocen s ní, aby poslechl svého Otce.
Vždyť zaprvé ten, kdo ctí matku, se podobá člověku, který sbírá poklady – jak tvrdí Duch Svatý. To znamená, že kdo ctí Marii, svou Matku, až tak, že se jí ve všem podřídí a poslouchá ji, ten se stane brzy velmi bohatým, neboť každým dnem sbírá poklady podle tajemství kamene mudrců: Kdo ctí matku, sbírá poklady. (Sir 3,5)
A za druhé, neboť jeden volný výklad slov Ducha Svatého: „moje stáří je v milosrdenství lůna,“ (Ž 92,11 (Vulgáta) říká, že je to lůno Marie, které obklíčilo a zplodilo dokonalého muže (srov. Jer 31,22) a které bylo schopno obsáhnout toho, kterého celý vesmír nepojme ani neobsáhne. A tvrdím, že v Mariině lůně se mladí lidé stanou staršími ve světle, svatosti, zkušenosti i moudrosti. Během pár let dospějí až k plnosti Kristova věku. (Ef 4,13)
3) Tato oddanost je dokonalou cestou ke sjednocení se s Ježíšem Kristem, neboť božská Maria je nejdokonalejším a nejsvětějším z čistých stvoření, a také proto, že Ježíš, který se stal dokonalým člověkem, si nevybral žádný jiný způsob na této své velké a úžasné cestě. Nejvyšší, Nepochopitelný, Nedosažitelný, Ten, který Je, se rozhodl přijít mezi nás malé, kteří nejsme ničím, na tuto zem. Jak se to stalo?
Nejvyšší skrze poníženou Marii dokonale a božsky sestoupil k nám, vždyť nic neztratil ze své božskosti a svatosti. A právě skrze ni musí maličcí vystoupit k Nejvyššímu dokonalým a božským způsobem, bez jakéhokoli strachu.
Nepochopitelný se nechal plně pojmout a obsáhnout nepatrnou Marií, bez umenšení své nesmírnosti. A právě jí se musíme nechat dokonale a bez výhrad obsáhnout a vést.
Nepřístupný se přiblížil a úzce, dokonale a osobně se spojil s naším člověčenstvím skrye Marii, bez jakékoli ztráty ze svého Majestátu. A právě skrze ni musíme přicházet k Bohu a dokonale i úzce se spojovat s jeho Majestátem beze strachu z odmítnutí.
A konečně Ten, který Je, ráčil přijít k tomu, co není a udělat, že to, co nebylo, se stalo Bohem, čili Tím, který je. To učinil dokonalým způsobem, když se úplně daroval a podřídil mladičké Panně Marii, a přitom v časnosti nepřestal být tím, který je od celé věčnosti. A podobně právě přes Marii i my, i když nejsme ničím, můžeme se stát podobnými Bohu milostí a slávou, když se jí beze strachu z omylu darujeme tak dokonale a úplně, že v sobě nebudeme ničím, nýbrž budeme vším v ní.
Ať by se mi utvořila nová cesta k Ježíši Kristu, dlážděná všemi zásluhami svatých, zdobená každou jejich hrdinskou ctností, osvětlená a okrášlená vším jasem a krásou andělů a kdyby všichni andělé a svatí doprovázeli, ochraňovali a podpírali ty, kteří by po ní chtěli kráčet, amen, amen, tvrdím směle, říkám pravdivě, že bych před takovou dokonalou cestou raději upřednostnil neposkvrněnou cestu Marie: Mou cestu učinil neposkvrněnou (Ž 18,33) Kolej či cestu, bez jakékoli skvrny či špíny, bez dědičného či osobního hříchu, bez stínu či tmavých mraků.
A pokud můj milý Ježíš podruhé přijde na zem kralovat ve slávě (a to je jisté, že přijde), vůbec si nevybere jinou cestu na příchod než božskou Marii, kterou přišel tak bezpečně a dokonale poprvé. Rozdíl, který bude mezi prvním a druhým příchodem, je, že ten první byl tajný a skrytý, druhý bude slavný a oslňující. Ale oba budou dokonalé, neboť oba se udějí skrze Marii. Hle, tajemství, které nechápeme: „Tady ať umlkne každý jazyk.“
4) Tato úcta k přesvaté Panně je spolehlivou cestou jak přijít k Ježíši Kristu a dosáhnout dokonalosti ve spojení s ním:
1. Neboť tato oddanost, kterou učím, není nová. Je tak dávná – jak tvrdí Boudon, který nedávno zemřel v pověsti svatosti, v knize, kterou napsal o této úctě – že nelze přesně určit její začátky, ale i tak je jisté, že v Církvi nacházíme její stopy již více než sedm set let.
Svatý Odilon – opat v Cluny, žil kolem roku 1040 – byl jedním z prvních, který praktikoval tuto úctu veřejně ve Francii, jak zmiňuje jeho životopis.
Kardinál Peter Damiáni vzpomíná, že v roce 1076 se blahoslavený Marin, jeho bratr, v přítomnosti svého představeného stal otrokem přesvaté Panny velmi povznášejícím způsobem: vždyť si upevnil kolem krku provaz, kajícně se zbičoval a položil na oltář sumu peněz na potvrzení své oddanosti a zasvěcení se svaté Panně. V tom věrně vytrval celý svůj život tak, že si vysloužil, že ho tato dobrá Paní při jeho smrti navštívila, potěšila a sama mu slíbila ráj jako odměnu za jeho službu.
Cézar Bollandus se zmiňuje o známém rytíři, Vautierovi de Birbaku, blízkém příbuzném vévody z Louvain, který se kolem roku 1300 zasvětil svaté Panně.
Tuto oddanost praktikovalo více jednotlivců až do 17. století, kdy se stala známou.
O. Šimon de Roias - trinitář, který vykupoval zajatce, kazatel krále Filipa III. – ji rozšířil po celém Španělsku a Německu. Od papeže Řehoře XV. získal na naléhání krále mnohé odpustky pro ty, kteří ji praktikovali.
O. de Los Rios, augustinián, se s blízkým přítelem otcem de Roiasem dal ve Španělsku i Německu na vyučování této oddanosti slovem kázaným i psaným. Napsal obsažné dílo Hierarchia Mariana, ve kterém s mnohou zbožností a učeností pojednává o této oddanosti, o její starobylosti, výjimečnosti a solidnosti.
Otcové teatíni ji v minulém století zavedli v Itálii, na Sicílii i v Savojsku.
O. Stanislav Phalacius ze Společnosti Ježíšovy ji úžasně rozšířil v Polsku.
O. de Los Rios ve své knize zde zmíněné jmenuje knížata, kněžny, biskupy a kardinály různých království, kteří si zvolili tuto oddanost.
Ctihodný otec Kornel z Lapide, hodný doporučení pro svou zbožnost i velkou učenost, přijal pověření od několika biskupů a teologů k prozkoumání této oddanosti. Po důkladném prozkoumání ji pro její zbožnost vychválil a více osobností následovalo jeho příklad.
Ctihodní otcové jezuité, vždy horliví ve službě nejsvětější Panny, jménem členů kolínské kongregace předložili malý traktát o této úctě vévodovi Ferdinandu Bavorskému, tehdy arcibiskupovi Kolína. On ho schválil, povolil ho vydat a vyzval všechny faráře a řeholní kněze své diecéze, aby šířili tuto zdravou úctu, jak jen mohou.
Kardinál de Bérulle, jehož památku ctí v celé Francii, byl nejhorlivějším šiřitelem této úcty ve Francii navzdory mnohému osočování a pronásledování kritiky a volnomyšlenkáři. Obviňovali ho z novot a pověr. Napsali proti němu hanopis a rozšířili ho. Použili tisíce úskoků, či spíše ďábel prostřednictvím jejich služeb, aby ho zastavili v šíření této úcty po Francii. Ale tento velký a svatý muž odpověděl na jejich osočování jen svou trpělivostí. Námitky z jejich hanopisu účinně vyvrací v krátkém spise, kde jim dokazuje, že tato úcta se zakládá na příkladu Ježíše Krista, na povinnostech, které vůči němu máme a na slibech, které jsme dali při svatém křtu. A hlavně tímto posledním důvodem zavřel ústa svým odpůrcům, když jim ukázal, že zasvěcení se přesvaté Panně a Ježíši Kristu jejími rukama není nic jiného, než dokonalé obnovení svých křestních slibů. Vyslovil mnoho jiných krásných věcí o této úctě, které si lze přečíst v jeho dílech.
V knize p. Boudona se lze dočíst, jak různí papeži schválili tuto pobožnost, jak ji mnozí teologové prozkoumali, jaké příkoří podstoupila a také překonala a jak ji tisíce osob přijaly. A přitom všem ji nikdy žádný papež neodsoudil, ale to by nakonec ani nebylo možné bez rozvrácení základů křesťanství. Je tedy jisté, že tato úcta není vůbec nová. A pokud není všeobecně rozšířená, tak jen proto, že je příliš cenná, aby ji všichni chutnali a zkoušeli.
Tato úcta je bezpečným prostředkem jak přijít k Ježíši Kristu, neboť charakteristickou vlastností svaté Panny je, že nás jistě k němu přivede. Tak jako charakteristická vlastnost Ježíše Krista je, že nás jistě přivede k nebeskému Otci. Ať se tedy duchovní osoby mylně nedomnívají, že by jim Maria mohla překážet ve sjednocení s Bohem. Copak by bylo možné, aby ta, která našla milost u Boha pro všechny společně a také pro každého jednotlivce, mohla zabránit nějaké duši dosáhnout velké milosti spojení s ním? Vždyť byla úplně a vrchovatě plná milostí, byla tak spojena s Bohem a v něho proměněná, že ho to přivedlo stát se v ní člověkem, a bylo by tedy možné, že by ona mohla překážet dokonalému spojení nějaké duše s Bohem?
Je pravda, že pohled na jiná, jakkoli svatá stvoření by nám snad mohl v jistých chvílích oddálit božské spojení. Ne však na Marii, jak už jsem řekl a jak vždy budu neúnavně tvrdit. Jeden z důvodů, proč tak málo duší dospěje k plnosti věku Ježíše Krista je, že v jejich srdcích není dostatečně formována ta, která se jednou provždy stala jeho Matkou a plodnou Nevěstou Ducha Svatého. Chce-li někdo mít zralé i pěkné ovoce, musí mít nejprve strom, který ho zplodí; a kdo chce mít ovoce života, Ježíše Krista, ten musí mít strom života, Marii. Kdo chce, aby v něm účinkoval Duch Svatý, musí mít jeho věrnou a nerozlučnou Nevěstu, božskou Marii, která ho učiní úrodným a plodným, jak jsme již dříve řekli.
Zamyšlení: Vše v Panně Marii, naší Matce.
Hle, tvá matka. – Jan 19,6
Bůh chtěl, aby nám Panna Maria rozdělovala všechny pomáhající milosti a nás učila všem ctnostem. On však chtěl ještě víc. Měla nám zprostředkovat v jistém smyslu život milosti; proto nám dal Pán Ježíš Pannu Marii jako Matku nadpřirozeného života.
Svatý Ludvík z Montfortu odkazuje na svatého Augustina, který učí, že vyvolení na tomto světě jsou uzavřeni v Mariině lůně a že v jistém smyslu až tehdy přicházejí na svět, když je tato Matka znovuzrodí k věčnému životu.
Sám říká: Protože Maria utvořila hlavu vyvolených, kterou je Kristus, přísluší jí také vytvořit údy této hlavy, kterými jsou praví křesťané. Matka totiž netvoří hlavu bez údů, ani údy bez hlavy. Posvěcující milostí se stávám údem tajemného těla Kristova a tím zároveň dítětem Panny Marie.
Posvěcující milost tě spojuje nejvroucněji s Bohem, Pánem Ježíšem a Pannou Marií a činí tě krásným obrazem Boha Otce a nebeské Matky. Nikdy si nemůžeme dostatečně vážit posvěcující milosti. Snaž se ji získat, udržet a rozmnožit.
Modlitby: Litanie k Duchu Svatému, Zdrávas, Hvězdo mořská, svatý růženec, Modlitba k Panně Marii
Raduj se Maria, milovaná Dcero věčného Otce!
Raduj se Maria, obdivuhodná Matko Syna! Raduj se Maria, převěrná Nevěsto Ducha Svatého!
Raduj se Maria, moje drahá Matko, milovaná Paní a mocná Panovnice.
Raduj se, má radosti, slávo, srdce i má duše!
Milosrdenstvím mi patříš celá, a já podle práva celý tobě. Ale ještě nejsem dostatečně tvůj a tak se ti znovu celý dávám jako věčný otrok, bez ponechání něčeho pro sebe nebo pro jiné. Jestli ještě ve mně vidíš něco, co ti nepřináleží, prosím tě, hned v této chvíli se toho zmocni a staň se absolutní Paní nade vším, co mám.
Zbourej, vykořeň a znič všechno, co se Bohu nelíbí. A vysaď, pěstuj i dělej všechno, co se ti bude líbit. A světlo tvé víry ať rozežene temnoty mého ducha.
Tvoje hluboká pokora ať nahradí mou pýchu.
Tvá vznešená kontemplace ať zastaví roztržitosti mé toulavé představivosti.
Tvoje stálé vidění Boha ať naplní mou paměť jeho přítomností.
Oheň lásky tvého srdce ať rozšíří a rozpálí vlažnost i chladnost mého.
Tvé ctnosti ať nahradí moje hříchy. Tvé zásluhy ať jsou mou ozdobou a doplňkem před Bohem.
A jestli je to možné, má předrahá a milovaná Matko, dej, ať Ježíše Krista a jeho svatou vůli poznávám pouze tvým duchem; ať chválím a oslavuji Pána jen tvou duší; ať miluji Boha pouze tvým srdcem, abych ho miloval tak čistou a vroucí láskou jako ty.
Nežádám si od tebe ani vidění, ani zjevení, ani záliby či potěšení, byť jen duchovní. Tobě patří jasné vidění bez temnot. Tobě patří vychutnávání bez hořkosti. Tobě v nebi patří vítězství po pravici tvého Syna bez jakéhokoli pokoření. Tobě zcela patří moc přikazovat andělům, lidem i démonům bez odporu. A také podle své vůle spravovat všechna Boží dobra bez výjimky.
Božská Maria, hle, ten lepší podíl, který ti dal Pán a který ti nikdy neodejme, a to mi přináší velkou radost.
Za svůj podíl tady dole nechci nic jiného, než to, co jsi měla ty, tedy:
čistě věřit bez jakéhokoli chutnání či vidění,
radostně trpět bez útěchy stvoření,
ustavičně umírat sobě samému bez oddechu
a odhodlaně pro tebe pracovat až do smrti bez jakéhokoli podílu jako nejpodlejší z tvých otroků.
Jediná milost, o kterou tě pro čiré milosrdenství prosím, je to, že bych po všechny dny a chvíle svého života říkal trojité Amen: Amen na všechno, co jsi vykonala na zemi za svého života; Amen na všechno, co nyní děláš v nebi; Amen na všechno, co konáš v mé duši, abys ve mně jen ty dokonale slavila Ježíše v čase i ve věčnosti. Tak ať se stane.
(Na Fatym.com vydáno 5. 8. 2023; 26. 9. 023 - 115 přečtení)
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak. Používáme phpRS - redakční systém zdarma.
