Zajímavé...

„A jak jste na tom s Ježíšem?“

Josef Weinlich, vedoucí výroby v továrně na barvy a laky, misionářem na vídeňských ulicích. „»Chtěl bych udělat něco proti krizi víry mých bratří,« tak zní jedna modlitba ve společenství mladých,“ vysvětluje Josef, „tak jsem začal spolupracovat při návštěvách v domácnostech.“





Nejdříve tu byl strach: Co když tě někdo vyhodí, bude agresivní, a dokonce něco utržíš? Ale jednoho dne mu Ježíš dá tu milost, že může říct: „Pane, jdu pro tebe, i kdybych si přitom měl natlouct nos.“ Od té doby nikdy neměl strach.
Jednou nebo dvakrát týdně – vždy po dvou, jeden se modlí a druhý mluví – (Ježíš posílal své učedníky také po dvou ) již 15 let působí v pouliční misii.
„Jak se to odehrává?“ chtěla bych vědět. „Stojíme u univerzity nebo u univerzitního kampusu, kde je mnoho mladých lidí. Jdu za někým a řeknu: »Jsem z katolické církve a chtěl bych se tě zeptat, jak jsi na tom s Ježíšem nebo s církví.«“
„Nechají se lidé tak prostě oslovit?“ ptám se nevěřícně. „Ano, většina. Přijde tu řeč i na mnoho negativního o cír kvi. Je to jejich právo, jejich názor. To znamená nechat je vymluvit, vyslechnout je. Když je necháme vymluvit a nijak jim neskáčeme do řeči – jinak ihned skončí – zeptáme se po té či oné kritice, zda k tomu také můžeme něco říct. Většinou řeknou: »Prosím.« A pak také oni naslouchají.“ „Je třeba mluvit krátce a pádně,“ vysvětluje Josef. „Mnozí slyší vůbec poprvé něco jiného, než co říkají média nebo kamarádi, např. o antikoncepci, že kondomy zdaleka nejsou tak bezpečné a už vůbec ne stoprocentní proti AIDS.“
Jednou oslovil Josef spolu s jedním knězem jednu dívku. Vychrlila na ně svou nenávist k církvi a přiznala se, že je komunistka. Tu se jí kněz zeptal: „Mohu vám dát požehnání?“ „Ano.“ Kněz se nad ní pomodlil a požehnal jí. Její oči se rozzářily: „Wow!“ a dodala v dojetí: „Dělejte to tak dále!“ A odcházela zcela změněná. Jednou před Vánocemi se zeptal jedné paní: „Co dáte k Vánocům Ježíši?“ „Já? Ježíši? My si dáváme dárky v rodině. Co bych měla darovat Ježíši?“ „No,“ míní Josef, „co máte na srdci, co vás trápí, problémy, všechno takové.“ „I něco tak strašného?“ „Ano, všechno!“ Její oči zvlhly. „Pak toho mám na darování až příliš.“ Jednou si mu jedna dívka stěžovala, že církev ji chce svou morálkou připravit o všechnu radost ze sexu. „A to je pro vás tak důležité?“ ptá se jí Josef. „Vlastně ne.“ Ale její přítel by ji opustil, kdyby s ním „nehrála“. Po rozhovoru na toto téma ho dívka opouští spokojená, se slovy: „Slibuji vám, že nyní budu žít zdrženlivě.“ Při jiné příležitosti ho provází mladý přítel, jehož rodiče jsou rozvedení. Ten velmi pomůže jedné mladé ženě, jejíž rodiče se právě rozvádějí, když jí vypráví o svých zkušenostech a zážitcích. Tým ze společenství mladých vidí stále více, jak velká je nouze víry, kterou mnozí lidé prožívají, a jak jim to ztěžuje životní krizi. Proto je tento apoštolát tak potřebný. Jsou rozvedení, kteří si myslí, že se už nesmějí zpovídat, nebo lidé, kteří vystoupili z církve a nyní by rádi mluvili s nějakým knězem, ale myslí si, že to nejde. „U mnohých je velká touha, ale je jako zasypaná. Jednou za námi přišel jeden člověk, který šel kolem a slyšel, že někdo mluví o církvi a o modlitbě. Prosil o modlitbu za svého nemocného syna, ale sám ještě nikdy nebyl v kostele.“
A tak člověk pochopí, že s někým je třeba mluvit, strávit s ním nějaký čas, pokud se chceme stát jeho přítelem. A s Ježíšem je tomu také tak. Mnozí se pak začnou modlit a jdou do kostela. Je tomu tak vždy? Za to se Josef necítí odpovědný. Je jen Božím nástrojem: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium,“ uložil nám Ježíš. Zbytek je už jeho věc – a těch, kteří byli osloveni. Prosíme Ježíše, aby se jich tím nebo oním slovem dotkl.“
Kromě toho: „Při tomto apoštolátu je člověk sám velmi obdarován. Někdy něco řeknu a pak si pomyslím: Tys teď něco řekl, ale žiješ sám podle toho? Jednou jsem komusi řekl, že je důležité dělat všechno spolu s Ježíšem. Ale pak jsem se ptal sám sebe: A nakolik to sám tak děláš? Kolik dělám rozhodnutí, při kterých se Ježíše vůbec neptám!“ S uspokojením vysvětluje: „I když se při rozhovoru nikdo neobrátí, já sám jsem z něho jako nový. To se mi stává znovu a znovu.“
Několik stovek mladých i méně mladých již takto oslovil. Mnozí toho měli tolik na srdci, že je pozval ke kalasantinům, aby jim otcové vyložili jejich otázky nebo je přímo vyzpovídali, protože pochopili, že by jim nový začátek s Ježíšem udělal dobře. Jak nezbytná je taková misie! Může ukázat nový smysl života, darovat novou odvahu, radost, Ježíše, zprostředkovat a ukázat, jak se zbavit závalu, pancíře, který tak mnohé zatěžuje.
Ten, kdo vedl tolik rozhovorů s mladými jako Josef, nemá to také lehčí s vlastními dětmi? Pouliční apoštolát mu každopádně přinesl mnoho pro manželství i pro výchovu dětí, jak mi potvrdil.

Od nějaké doby spolupůsobí Josef i ve farní misii v Donaufeld. Zde se chodí s kněžským požehnáním od domu k domu. „Jsme z farnosti Donaufeld,“ začínají. „Chtěli bychom vám předat program a pozvat vás na mši svatou.“ Mnozí jsou hned zainteresováni a ptají se, jak je to s farností a s Ježíšem. Dobrovolní misionáři přinášejí růžence a knížečky, ale také svěcenou vodu a dávají ji lidem, aby opět praktikovali v rodině žehnání. Když si to lidé přejí, navštíví je i vícekrát. Tato služba je nijak nezatěžuje. Všichni rádi chodí a jsou přitom nadšeni. „To nejkrásnější je, jak je tento tým srostlý. Poznáváme přitom různé talenty přátel, cítíme, když ten druhý chce něco říct. V každém dříme tolik charismat. Každý oslovuje lidi jinak, má jinou »medicínu« pro lidi,“ raduje se můj partner. „To, že jsme tak stmeleni, vyplývá z toho, že se spolu modlíme.“
Zkrátka a dobře: „Apoštolátem člověk roste a je obdarován.“ „Ale musí se to umět,“ namítám. Odpovídá: „Stačí připojit se a modlit se. Víc není zapotřebí. Ježíš každému ukáže, zda má charisma, aby přicházel za lidmi.“

Světlo 41/2012


Dyjáci

Sdílet

| Autor: Bohumila Hubáčková | Vydáno dne 26. 12. 2013 | 6020 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Světlo 41/2012
Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:
Hledání na našem webu:
Doporučujeme:
Anketa:
Volná šiřitelnost:
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.

Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Používáme
phpRS - redakční systém zdarma.

Kontakt | O nás | Webmaster | Administrace