Otec Willie Doyle, SJ, který zemřel během 1. sv. války jako mučedník lásky, napsal: "
Věřím, že náš Pán žádá obětavé lidi, kteří jsou ochotni hodně trpět za odčinění hříchů, zejména kněží."
Oči světa budou zas a znova staženy směrem k bolestivé realitě duchovních zločinů, neboť se koncem února 2019 setká v Římě vatikánský summit o ochraně nezletilých.
Škody způsobené těmito zločiny jsou téměř nevyčíslitelné. Především jsou to samotné oběti, které byly napadeny těmi, kteří se o ně měli starat. Avšak zde škoda nekončí. Důvěryhodnost Církve a samotného kněžství musí zůstat v rovnováze.
To, kam až zlo může zajít, lze vidět z Irska, kde se za 25 let řešily případy církevních zločinů. V roce 2018 vstoupilo do jediného diecézního semináře Maynooth v Irsku jen pět mužů. Jde o nejnižší počet seminaristů od svého založení v roce 1795. O. Benedikt Groeschel tvrdil, že na počátku 21. století pouze v Irsku utržil na ulici urážky, protože měl oblečený řeholní hábit. Mnozí z obyvatel Irska už dávno opustili Církev a vše, co k ní patří. Jasným důkazem je podpora potratů v referendu loni. Čtvrtstoletí skandálů spojených se zneužíváním a neúspěšnými pokusy institucí napravit situaci je primárním činitelem tohoto kolapsu.
Řešení - jediné, co funguje - je svatost. Nic jiného nezačne obnovovat promarněnou důvěryhodnost Církve. A pokud jsou to zkorumpovaní kněží, kteří podkopali Církev, jsou zde i svatí kněží, kteří mají klíčovou roli při jejich obnově. Svět musí vědět, co znamená být katolíkem z příkladu těch, kteří jsou skutečně věrní Kristu, ne od těch, kteří následují Jidáše. Jedním pozitivním příkladem je o. Willie Doyle, irský jezuitský vojenský kaplan, který se narodil v Dublinu v roce 1873 a zemřel jako mučedník lásky v první světové válce v srpnu 1917. O. Doyle byl známý svou odvahou pod palbou - znovu a znovu utíkal z relativní bezpečnosti zákopu a čelil střelám a nábojem v "zemi nikoho", aby pomazal umírajícího vojáka nebo jej odtáhl do bezpečí. Jak napsal při jedné příležitosti: "
Který kněz by váhal v pomoci umírajícímu bez ohledu na nebezpečí?" Na jedné z těchto misí lásky jednou pomáhal zraněnému. Nakonec byl zasažen a na místě mrtvý. Jeho tělo se už nikdy nenadechlo.
Téměř více než deset let po jeho smrti se úcta k němu rozšířila po celém světě. Do roku 1931 dostali irští jezuité více než 6 000 listů z téměř všech končin světa, v nichž lidé informovali o údajných vyslyšených prosbách na přímluvu tohoto kněze. Téměř 2 000 těchto dopisů pocházelo jen ze Spojených států amerických.
Tak hrdinský, jako byl tento člověk na bitevním poli, nebylo hlavně jeho odvahou, která mu pomáhala v oddanosti. Některé jeho soukromé dokumenty a deníky zveřejnili pár let po jeho smrti. Poukazují na přesné zaměření směrem k dosažení svatosti s využitím jedinečných nástrojů, které jistě fungují - modlitba a pokání. Obojí vnímal ve zvláštní intenzitě.
Jedním z nejdůležitějších aspektů duchovního života o. Doyla byla jeho podpora kněžské svatosti. Byl velmi úspěšným propagátorem povolání. Vedl duchovní cvičení pro kněze a vyzýval je k větší velkorysosti a svatosti ve svém povolání. V dopise z roku 1913 napsal: "
Dennodenně vnímám stále více a více, jak by byl svět jiný, kdybychom měli více skutečně svatých kněží." Vzhledem k tomu, že zemřel před více než sto lety, je fascinující, že si uvědomoval potřebu odčiňování hříchů kněží. A to se stalo tématem jeho soukromých deníků:
Věřím, že náš Pán žádá obětavé lidi,
kteří jsou ochotni hodně trpět za odčinění hříchů,
zejména kněží.
Včera jsem v 1.00 hod. vstal
a bosý kráčel dvě míle do kaple,
abych tak obětoval za odčinění hříchů kněží.
Tam jsem si udělal svatou hodinku ...
Cítil jsem větší touhu po vlastním utrpení
a odhodlání dělat více.
Velkým světlem tohoto duchovního cvičení
- jasným a přetrvávajícím -
§
bylo to, že mě Bůh vybral ve své velké lásce
a soucitu k mým slabostem a ubohosti
jako oběť za odčinění a odstranění hříchů kněží.
Proto se můj život musí lišit ve věci pokání,
sebezapření a modlitby od životů jiných,
kterým tato zvláštní milost není dána.
Rok před smrtí, kdy žil vedle vojáků v zákopech, poznamenává:
"Náš Pán mě podle všeho nutí k tomu,
abych nečekal až do konce války,
ale abych okamžitě začal život odčiňování ...
Požádal mě o tyto oběti:
budu v noci vstávat
- to bude oběť za nápravu kněží,
kteří leží v posteli namísto toho,
aby sloužili mši svatou.
Dále se budu zříkat ilustrovaných časopisů,
budu líbat podlahu kostelů,
breviář se budu modlit vždy vkleče
a sloužit mši budu v intenzivní oddanosti.
Svatý farář arský klečel,
když se modlil hodinku,
tak proč bych nemohl i já?"
Ve svém posledním záznamu ze soukromého deníku u příležitosti 10. výročí svého svěcení a méně než tři týdny před vlastní smrtí, se vrací k tomuto tématu a říká:
Opět jsem se nabídl Ježíšovi za oběť, aby se mnou dělal absolutně vše, co se mu líbí. Pokusím se přijmout vše, co se stane, bez ohledu na to, od koho to přichází, jakoby mi to poslal sám Ježíš a budu snášet utrpení, teplo i zimu apod. Budu to dělat s radostí jako součást mého obětování se za odčinění hříchů kněží. Od tohoto dne se budu snažit odvážně snášet v tomto duchu všechny malé bolesti.
Úcta k o. Doylovi opět rostla. Jeho příklad je nyní velmi potřebný a nastal určitě čas konečně otevřít kauzu jeho blahořečení. Neexistuje lepší protilátka vůči jedu ze zločinů kněží jako příklad toho, kdo byl doslova ochoten být rozbit na cimprcampr, aby zachránil tvou duši nebo tvůj život a kdo to všechno dělal za odčinění hříchů kněží.
Sv. Pavel VI. kdysi napsal: "
Moderní člověk stále více naslouchá svědkům než učitelům a pokud poslouchá učitele, je to proto, že oni jsou svědky."
Doyleovo svědectví o evangeliu nás učí, jak by měli kněží žít a také všichni křesťané. Právě tento duch musí být znovu objeven na summitu o ochraně nezletilých osob.
Zdroj: Catholic World Report
Převzato z
www.verim.sk,
článek z 1. 3. 2019 naleznete
zde.