"
Zmatek, rozdělení a omyly v rámci Katolické církve, pocházející od jejích pastýřů i na těch nejvyšších místech naznačují, že už jsme možná na 'konci časů'", řekl americký kardinál Raymond Burke ve svém proslovu v Louisville ve státě Kentucky, kde se konalo "
Fórum o nauce Církve", a dodal, že podle jeho názoru je tato doba "
reálně a zjevně apokalyptická".
"
Svět, ale i Církev, prožívá v současnosti nejnáročnější období celé své historie. V tak očividně chaotických kulturních podmínkách se oprávněně obáváme globální konfrontace, jejímž výsledkem však může být jedině zničení a smrt pro mnohé. Je jasné, že současná situace ve světě nemůže takto pokračovat dál, aniž by nevedla k absolutnímu zničení." Kardinál Burke, jeden z předních odborníků na kánonický zákon, poukazuje na to, jak se silám zla, které přijímá za své zpustošená západní kultura, daří nyní infiltrovat i do Církve, přičemž přecházejí z pastýřů na ovečky.
"
Zmatek a omyly, které přivádějí kulturu lidstva pouze k smrti a zničení, vstupují ďábelským způsobem i do Církve, kterou to k této kultuře pak přitahuje bez zjevného poznání vlastní identity a poslání, bez potřebné jasnozřivosti a odvahy hlásat evangelium života a Boží lásku této radikálně posvětštěné kultuře."
Jako příklad citoval nedávnou poznámku předsedy biskupské konference Německa, kardinála Reinharda Marxe, který řekl, že
legalizace "manželství" osob stejného pohlaví v Německu není hlavním problémem Církve; namísto toho by se prý měla zabývat tím, co Marx nazývá intolerancí vůči osobám, trpícím přitažlivostí ke stejnému pohlaví.
Mlčení pastýřů
Raymond Burke, jeden ze čtyř kardinálů, kteří podepsali Dubie s požadavkem na papeže Františka o objasnění nejasností a nejednoznačností v jeho nauce, řekl, že
existuje množství pastýřů, kteří již nevedou věřící jim svěřené v pravdě. "
Mnozí pastýři o situaci, v níž se Církev ocitla, mlčí, nebo se zříkají jednoznačnosti nauky Církve právě kvůli zmatku a omylům v ní, čímž však ještě účinněji přispívají k celkovému kolapsu křesťanské kultury."
Burke mj naznačil, že pro něj je jasným signálem, že Církev selhává ve svém poslání, to, že už nemusí čelit nepřátelským útokům světských médií: "
Před časem jistý římský kardinál konstatoval, jak je dobře, že světská média již více neútočí na Církev, jak se o to urputně snažila během pontifikátu papeže Benedikta XVI. Podle mě je však právě mlčení světských médií znakem, že Církev selhává ve vydávání jasného a odvážného svědectví světu o spáse." Zmínil i to, jak světská média staví ty, kteří jsou věrní neměnné nauce Církve, proti papeži Františkovi a jeho "pastorační "agendě pro Církev. Kardinál Burke obviňuje "světské hlasy" z propagace papeže Františka jako "
revolučního reformátora, který se ujímá reformy Církve tím, že ji vytrhává z tradice, ze zásad víry (regula fidei) a z odpovídajícího pravidla zákona (regula iuris).
"Co se týče častých výroků papeže Františka, jaksi se ujalo obecné přesvědčení, že každé jeho prohlášení je naukou, či magisteriem Církve. Masmédia si vždy chtějí z jeho výroků pochopitelně vybrat takové, které by naznačovaly, že Církev prochází revolucí a radikálně mění svou nauku v souvislosti s klíčovými otázkami víry, a zejména morálky.
'Pápežský úřad jako modla'
Kardinál Burke poznamenává, že papež vůbec nepomáhá této situaci, kdy "
téměř vždy, ať už během interview v letadle, pro noviny nebo jen ve spontánních poznámkách různým skupinám lidí, hovoří hovorovým stylem. Katolíci, kteří chtějí zůstat věrní v pravdě Kristu a Církvi, kterou On založil, se musí naučit rozlišovat mezi slovy, která říká papež jako běžný člověk a slovy, která říká papež jako náměstek Ježíše Krista na zemi. Papež často hovoří jako běžný člověk a ještě i v dokumentech, které zejména v minulosti představovaly slavnostnější nauku, on sám jasně konstatuje, že nepodává nauku magisteria, ale pouze své vlastní myšlenky. Ti však, co si zvykli na papežův odlišný způsob vyjadřování, by chtěli z každého jeho výroku udělat součást magisteria."
Kardinál Burke svého času nazval i kontroverzní Amoris Laetitia z roku 2016 "osobní reflexí papeže", a ne "aktem magisteria Církve". Tuto apoštolskou exhortaci totiž různí biskupové a kardinálové mj interpretují jako dovolení rozvedeným a civilně znovusezdaným katolíkům, žijícím v cizoložství, přijímat svaté přijímání. A taková interpretace odporuje neměnné nauce Církve. Kardinál uvedl, že odlišovat mezi "
tím, co říká papež jako běžný člověk a co říká jako Kristův náměstek na zemi", je rozhodující pro prokazování "náležité úcty" Petrovu úřadu a zároveň pro setrvání v pravdě neměnné nauky katolické víry.
"
Bez tohoto odlišení totiž snadno můžeme ztratit úctu k úřadu papeže nebo nás to svede k názoru, že pokud nesouhlasíme s osobními názory římského pontifikátu, musíme přerušit své společenství s Církví", upozorňuje kardinál
Burke a zároveň varuje katolíky před pádem do 'modloslužby vůči úřadu pápeže', v níž by se každé jeho slovo považovalo za dogma, "
i kdyby bylo v rozporu se slovy samotného Krista, v tomto případě například se slovy o nerozlučitelnosti manželství".
Každé vyhlášení papeže se podle Burkeho, musí chápat "v kontextu s neměnnou naukou a praxí Církve, jinak pronikne do Církve zmatek a rozdělení, což nesmírně poškodí duše věřících a velmi uškodí evangelizaci světa."
"Věřící nemohou libovolně uznávat teologické názory, které protiřečí nauce - obsažené v Písmu svatém a posvátné tradici - potvrzené magisteriem, i kdyby takovýmto názorům Církev dopřála sluch a nekorigovali by je pastýři Církve, kteří jsou jinak povinni tak dělat."
Kardinál důrazně varuje katolíky, kteří možná taktéž prožívají úzkost nad současnou situací v Církvi,
"
Aby v touze po vytvoření lepší Církve ani nepomysleli na schizma (rozkol), to jest na odloučení od Katolické církve, jejíž hlavou je papež. Rozkol je vždy a všude nesprávnou a špatnou věcí. Je ovocem světského způsobu smýšlení; názoru, že Církev je v našich rukách namísto v rukou Krista. Církev dnes nejvíce potřebuje očistu od jakéhokoliv světského smýšlení ".
Jak překonat krizi
Kardinál Burke předkládá praktický způsob, jak mají katolíci, usilující o věrnost ve víře, reagovat na současnou krizi v Církvi:
* Mají se modlit a
prosit o růst ve víře v našeho Pána Ježíše Krista, "který je pro nás živý v Církvi, nikdy neselhává v jejím vedení a jehož učení je neměnné".
* Mají pozorněji
studovat nauku víry, obsaženou v
Katechismu Katolické církve, a být připraveni bránit tuto nauku proti každé falešné nauce, která by rozleptávala jejich víru a následně i jednotu celé Církve.
* Na společných setkáních si "
prohlubovat svou víru a jeden druhého v ní navzájem povzbuzovat".
*
Utíkat se pod ochranu Panny Marie a prosit ji o její mateřskou přímluvu.
* Pravidelně, každý den, vzývat o pomoc a přímluvu
sv. Michaela Archanděla (zejména v boji proti zlým duchům)
* Denně prosit o pomoc
sv. Josefa, zejména pod jeho titulem v litaniích jako 'postrach zlých duchů'; prosit ho o "pokoj pro Církev, o její ochranu před jakoukoli formou zmatku a rozdělení, což je vždy dílem satanovým".
*
Modlit se za papeže; prosit sv. Petra o přímluvu za něj.
* Modlit se
za kardinály Církve, aby byli "opravdovými pomocníky papeže při výkonu jeho úřadu".
*
Zůstat klidní a vyrovnaní pro víru v Krista, který nedovolí, aby "pekelné brány" přemohly Jeho Církev.
* Chránit si svoji
důvěru v Petrův úřad a zachovávat lásku k nástupci sv. Petra, papeži Františkovi.
Kardinál Burke zdůrazňuje, aby se katolíci "
neznepokojovali, jestli je tato doba apokalyptická nebo ne, ale aby zůstali věrní a s odvahou velkoryse sloužili Kristu v Jeho mystickém Těle, kterým je Církev. My už totiž víme, že poslední kapitola této doby je již napsána; je to kapitola o vítězství Krista nad hříchem a jeho nejsmrtonosnějším ovocem - věčnou smrtí. A je na nás, abychom spolu s Kristem do ní přispěli svou věrností, odvahou a velkorysostí jako Jeho spolupracovníci, jako opravdoví Kristovi bojovníci. Je na nás stát se dobrými a věrnými služebníky, kteří očekávají příchod svého Mistra, svého Pána".
Zdroj:
lifesitenews.com, 8. 8. 2017
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek ze 17. 2. 2019 naleznete
zde.
