Zajímavé...

Mučedníci a oběti pro Krista

Nejpřesvědčivějšími svědky naděje nám jsou mučedníci, kteří se díky své pevné víře ve zmrtvýchvstalého Krista dokázali vzdát samotného života zde na zemi, aby nezradili svého Pána. Je zapotřebí, abychom střežili jejich svědectví, a tím umožnili, aby naše naděje byla plodná. (papež František - Spes non confundit)





NOVÁK ALOIS * 21.6. 1894, Přemyslovice + 4.11. 1961, Praha

Narodil se v Přemyslovicích na Hané, vzdálených asi šest kilometrů jihovýchodně od Konice. Otec Kanut Novák zde působil jako kovářský mistr, matka Josefa, rozená Kovářová, se starala o domácnost. Pocházel z pěti dětí, z nichž tři starší sestry zemřely ještě před jeho narozením, a zůstala jen nejmladší sestra Marie. V Přemyslovicích vychodil pět tříd obecné školy a na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži absolvoval omiletá středoškolská studia, ukončená 10.6. 1914 maturitou. Poté vstoupil do Arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci a po čtyřech letech teologických studií na zdejší bohoslovecké fakultě přijal 5.7. 1918 v dómu sv. Václava z rukou olomouckého arcibiskupa Lva kardinála Skrbenského z Hřiště kněžské svěcení.

Na své první kaplanské místo nastoupil 1.8. 1914 na Svitavsko do Radiměře, obce rozdělené zemskou hranicí na českou a moravskou část, kde velkou většinu tvořili obyvatelé německé národnosti. Počátkem prosince 1919 přešel do Konice a jako kaplan zde působil do května 1922. Poté se od září 1922 stal katechetou v Moravském zemském ústavu pro hluchoněmé v Lipníku nad Bečvou, kde se výrazně angažoval také v katolických spolcích, zvláště v Orlu, v jehož místní jednotě zastával funkci vzdělavatele. V září 1927 přešel na místo katechety do Výmolova zemského ústavu pro hluchoněmé děti v Praze – Radlicích a současně sloužil jako výpomocný kaplan ve farnosti sv. Václava na Smíchově. Odbornou zkoušku pro vyučování hluchoněmých složil v roce 1924, v následujících letech (1927-1935) pak i další pedagogické zkoušky (odborný kurz pro učitele hluchoněmých v Brně a Praze).

Dne 1.1. 1932 se P. Alois Novák stal ředitelem Pražského soukromého ústavu pro hluchoněmé v Holečkově ulici v Praze na Smíchově. Hned v prvním roce jeho působení došlo v této instituci k řadě významných změn. V květnu 1932 byla k ústavu připojena První pomocná škola městská pro hluchoněmé. Krátce na to došlo ke zrušení německého oddělení (zbylo v něm jen 12 dětí velmi rozdílného věku) a od září 1932 se v ústavu vyučovalo jen česky. Současně zde bylo zřízeno i první oddělení specializované na nedoslýchavé žáky. V roce 1932 přitom ředitel Novák zakázal ve smíchovském ústavu jako v poslední škole pro hluchoněmé v Československu znakový jazyk a při školním vyučování zavedl čistě orální metodu (odezírání ze rtů a mluvení).Připustil ovšem, že „nikdo nemůže a nechce brániti, aby chovanci si mezi sebou mimo školu neukazovali posuny, které si vymyslí nebo z domova donesou.“

V létě 1936 byl ředitel Alois Novák hlavním organizátorem velkolepých oslav 150. výročí založení Pražského ústavu pro hluchoněmé, nad nimiž převzali patronát mj. manželka prezidenta Hana Benešová, primátor Prahy Karel Baxa a pražský arcibiskup Karel kardinál Kašpar. Při této příležitosti byla uspořádána celostátní výstava Školství a péče o hluchoněmé a pracovní sjezd učitelů hluchoněmých, kterého se zúčastnilo i mnoho zahraničních hostů. K jubileu byl následně vydán pamětní spis, který Alois Novák autorsky připravil a zachytil v něm dějiny ústavu od jeho založení (Pamětní list ke stopadesátiletému trvání Pražského soukromého ústavu pro hluchoněmé v Praze – Smíchově: 1786-1936. Praha 1938). Byl rovněž autorem publikace o pedagogice hluchoněmých (Z dějin nápravné pedagogiky na Pražském ústavě pro hluchoněmé). Ve smíchovském ústavu vyučování pokračovalo po celou dobu okupace, přestože v části budovy sídlil Pražský sirotčinec a služebna protektorátního četnictva. Ředitel Novák, který měl ve škole služební byt, byl ihned po skončení války pro své kontakty s těmito českými četníky udán z kolaborace. Díky svědectví v ústavu působících řádových sester, jež se svého ředitele zastaly, byl tohoto obvinění zproštěn.



V čele smíchovského ústavu pro hluchoněmé zůstal P. Alois Novák rovněž v poválečném období, současně vykonával i funkci arcibiskupského inspektora škol pro hluchoněmé. V roce 1945 vstoupil do Čs.strany lidové a v letech 1945-1948 tuto stranu zastupoval v Zemském národním výboru v Praze. Po převzetí moci komunisty byl P. Novák hned koncem února 1948 akčním výborem pražského učitelstva dán k dispozici Zemskému národnímu výboru a poslán na zdravotní dovolenou. V dubnu 1948 ho ZNV zbavil funkce ředitele ústavu hluchoněmých, ale ještě krátce zde mohl působit jako duchovní správce a učitel náboženství. Vedení „obrozené“ ČSL mu nabízelo, aby v zastupitelstvu ZNV setrval, ale po poradě s arcibiskupem Josefem Beranem se P. Novák funkce vzdal. Nadále však udržoval intenzivní styky s bývalými vlivnými členy a funkcionáři strany v Praze, ve středních Čechách i na Moravě, kteří odmítali politickou linii nového vedení ČSL. V listopadu 1948 si podal žádost o penzionování a po jejím kladném vyřízení měl k 1.3. 1949 odejít do důchodu.

Na žádost krajského velitelství Státní bezpečnosti v Brně byl P. Alois Novák 27.1. 1949 krátce po půlnoci v pražském bytě zatčen v souvislosti s rozsáhlou zatýkací akcí proti ilegální lidovecké a orelské síti. Dne 29.1. byl předán do policejní vazby StB v Brně. Po řadě výslechů vyšetřovatelé ohledně jeho „protistátní“ činnosti ve výslechovém protokolu uvedli, že v červnu 1948 ho exposlanec Cyril Charvát pozval na pražskou schůzku „ilegálního přípravného výboru“ ( v rehabilitačním rozsudku však nazýván poslaneckým kroužkem) zamýšlené celostátní organizace, jehož vedení se z pověření mons. Šrámka ujal Ing. Alois Janáček. Na doporučení bývalého ministra Františka Hály měl být do těchto neformálních aktivit zapojen rovněž P. Novák. Při této schůzce, která se konala v jeho bytě v ústavu hluchoněmých na Smíchově, se kromě Ing. Janáčka a C. Charváta setkal s dalšími bývalými poslanci ČSL Antonínem Fránkem a Josefem Tomáškem a se stávajícím poslancem Janem Plesem a byl pověřen vytvářením ilegální sítě důvěrníků v Praze. Při schůzce koncem září 1948 seznámil „členy“ výboru s dopisem, který prostřednictvím strahovského opata Jarolímka dostal od dr. Bohdana Chudoby, jemuž se podařilo uprchnout do zahraničí. V dopise byla popsána situace a první aktivity lidoveckého exilu spolu s výzvou k formování nové lidové strany a přiloženým programem. P. Alois Novák přítomné současně informoval, že s „výborem“ má zájem navázat spojení pražská skupina bývalých funkcionářů ČSL, a následně zprostředkoval setkání jejího zástupce ing. Architekta Jaroslava Cuhry s ing. Janáčkem. Ze schůzky, která se pak uskutečnila v říjnu 1948 v Brně, se pro zaneprázdněnost omluvil.

Po skončeném vyšetřování podala Státní prokuratura, oddělení Brno 28.9. 1949 žalobu na velkou skupinu 20 obviněných, označenou „Miroslav Kostelka a spol.“, do níž byl zařazen i P. Novák. Přelíčení se 17 z nich probíhalo u Státního soudu v Brně ve dnech 25.-28.10. 1949 a v rozsudku vyneseném 2.11. byl Alois Novák pro zločin velezrady odsouzen k trestu odnětí svobody na 20 let, k peněžitému trestu 30 000,- Kč, konfiskaci majetku a ke ztrátě čestných občanských práv na 5 let po vykonání trestu. V polovině června 1950 byl převezen do věznice ve Valdicích u Jičína a po potvrzení trestu Nejvyšším soudem 21.2. 1951 se pro něho dalším vězeňským místem stal Mírov. Zde se mu záhy zhoršil zdravotní stav a v září 1952 musel podstoupit na izolovaném oddělení nemocnice v Brně náročnou operaci vředu na dvanácterníku.



Opakované žádosti o milost v letech 1953 a 1954 byly zamítnuty a vyloučen byl rovněž z amnestie prezidenta republiky v květnu 1955. Při nové žádosti o milost v červenci 1956 Krajský soud v Brně sdělil, že trestní věc P. Nováka bude revidována, ale ve věznici na Mírově strávil ještě více než tři roky. Teprve 4.11. 1959 byl převezen do Valdic a měsíc na to do pražské věznice na Pankráci, odtud byl 11.12. 1959 propuštěn. Státní bezpečnost přitom jeho propuštění podmínila závazkem spolupráce ( pod krycím jménem Přemysl). Vydírání a hrozbám StB dokázal odolat a odmítl předávat jakékoliv informace o svých spoluvězních a přátelích, takže jeho spis byl záhy odložen. P. Novák jako důchodce žil zcela osamocený ve svém bytě v Myslíkově ulici v Praze na Novém Městě, kde 4.11. 1961 náhle zemřel. Byl převezen na Moravu a pohřben 9.11. 1961 ve Velkém Meziříčí, kde žila jeho provdaná sestra Marie Skaličková.

Prezidium Nejvyššího soudu 3.7. 1964 původní rozsudek pro porušení zákona zrušilo a vrátilo případ krajskému soudu k novému projednání se závazným pokynem doplnit důkazní řízení. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze 7.3 1966 byli členové údajného „přípravného výboru“ ČSL, mezi nimi i zemřelý P. Alois Novák, zproštěni obžaloby, „neboť skutek, pro nějž byli stíháni, není trestním činem.“

Sdílet

Související články:
Mučedníci a oběti pro Krista (08.11.2026)
Mučedníci a oběti pro Krista (01.11.2026)
Mučedníci a oběti pro Krista (16.08.2026)
Mučedníci a oběti pro Krista (09.08.2026)
Mučedníci a oběti pro Krista (12.07.2026)
Mučedníci a oběti pro Krista (21.06.2026)
Mučedníci a oběti pro Krista (14.06.2026)
Mučedníci a oběti pro Krista (17.05.2026)
Mučedníci a oběti pro Krista (10.05.2026)
Mučedníci a oběti pro Krista (26.04.2026)
Mučedníci a oběti pro Krista (19.04.2026)
Mučedníci a oběti pro Krista (12.04.2026)
Mučedníci a oběti pro Krista (05.04.2026)
Mučedníci a oběti pro Krista (29.03.2026)
Mučedníci a oběti pro Krista (22.03.2026)
Mučedníci a oběti pro Krista (15.03.2026)
Mučedníci a oběti pro Krista (01.03.2026)
Mučedníci a oběti pro Krista (22.02.2026)
Mučedníci a oběti pro Krista (15.02.2026)
Mučedníci a oběti pro Krista (08.02.2026)
Mučedníci a oběti pro Krista (01.02.2026)
Mučedníci a oběti pro Krista (25.01.2026)
Mučedníci a oběti pro Krista (18.01.2026)
Mučedníci a oběti pro Krista (30.11.2025)
Mučedníci a oběti pro Krista (09.11.2025)
Mučedníci a oběti pro Krista (02.11.2025)
Mučedníci a oběti pro Krista (26.10.2025)
Mučedníci a oběti pro Krista (19.10.2025)
Mučedníci a oběti pro Krista (05.10.2025)
Mučedníci a oběti pro Krista (28.09.2025)
Mučedníci a oběti pro Krista (21.09.2025)
Mučedníci a oběti pro Krista (07.09.2025)
Mučedníci a oběti pro Krista (31.08.2025)
Mučedníci a oběti pro Krista (17.08.2025)
Mučedníci a oběti pro Krista (10.08.2025)
Mučedníci a oběti pro Krista (20.07.2025)
Mučedníci a oběti pro Krista (13.07.2025)
Mučedníci a oběti pro Krista (08.06.2025)
Mučedníci a oběti pro Krista (01.06.2025)
Mučedníci a oběti pro Krista (25.05.2025)
Mučedníci a oběti pro Krista (11.05.2025)
Mučedníci a oběti pro Krista (04.05.2025)
Mučedníci a oběti pro Krista (27.04.2025)
Mučedníci a oběti pro Krista (20.04.2025)
Mučedníci a oběti pro Krista (13.04.2025)
Mučedníci a oběti pro Krista (06.04.2025)
Mučedníci a oběti pro Krista (30.03.2025)
Mučedníci a oběti pro Krista (23.03.2025)
Mučedníci a oběti pro Krista (16.03.2025)
Mučedníci a oběti pro Krista (09.03.2025)
| Autor: Dana Tichá | Vydáno dne 22. 11. 2026 | 11 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Mučedníci a oběti pro Krista - Jan Stříbrný a kol.
Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:
Hledání na našem webu:
Doporučujeme:
Anketa:
Volná šiřitelnost:
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.

Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Používáme
phpRS - redakční systém zdarma.

Kontakt | O nás | Webmaster | Administrace