Nejpřesvědčivějšími svědky naděje nám jsou mučedníci, kteří se díky své pevné víře ve zmrtvýchvstalého Krista dokázali vzdát samotného života zde na zemi, aby nezradili svého Pána.
Je zapotřebí, abychom střežili jejich svědectví, a tím umožnili, aby naše naděje byla plodná. (papež František - Spes non confundit)
SCHMITT ALPHONS ANSGAR(IUS)
* 18.3. 1910 Heřmánkovice
+ 24.8. 1945 v lese nad Šonovem u Broumova
Alphons Schmitt byl německé národnoti a narodil se v rodině továrního tkalce v Heřmánkovicích, tehdejším Hermsdorfu, nedaleko Broumova. Po ukončení středoškolských studií na broumovském klášterním gymnáziu vstoupil ve zdejším optatství v roce 1930 do řádu svatého Benedikta(Ordo Sancti Benedicti – OSB) a dostal řeholní jméno Ansgarius. Po ukončení noviciátního roku zde 8.9. 1931 složil jednoduché sliby, o tři roky později pak 9.9. 1934 slavné sliby (profes)a konečně 5.5. 1935 byl vysvěcen na kněze. Podle kusých informací z řádových ročenek zastával v roce 1938 funkci inspektora lesní správy a klášterní pily v Broumově. V diecézním katalogu kněžstva královehradecké diecéze z roku 1942 je veden jako správce klášterních sklepů a inspektor broumovského kláštera, který vykonává vojenskou službu. Rok nato ho diecézní katalog vede jako ředitele, ovšem sloužícího ve válce, když byl v té době jako voják wehrmachtu nasazen na frontě (mj. v severní Africe). Sloužil jako zdravotník a v květnu 1943 se v severní Africe dostal do britského zajetí, z něhož se koncem května 1945 vrátil do Broumova.
Po návratu z války byl v červenci 1945 vyslán do Šonova, kde bydlel na faře společně s P. Albanem Juliem Prausem a působil zde jako výpomocný duchovní. K 15. 8. 1945 ho královéhradecký ordinariát v této farnosti ustanovil zatímním správcem (administrátor ad interim).
dne 24.8. 1945 po poledni přijel do Šonova ppor. Václav Hamza, důstojník „revolučního“ oddílu Sboru národní bezpečnosti (SNB) z Broumova, a s Josefem Markem, místopředsedou Místní správní komise (MSK), se dohodli na bezodkladné domovní prohlídce na šonovské faře i v kostele sv. Markéty. K jejímu provedení s přibrali tři příslušníky zdejšího strážního oddílu (kmenově patřili ke 2. rotě 4. pěšího pluku Čs. armády z Červeného Kostelce) – Jana Hercíka (uváděn také jako Herzík), Františka Ticháčka a Václava Zeleného. Přestože se nic závadného nenašlo – kromě lihovin, kterými se na farské zahradě všichni posilnili, ppor. Hamza, dal před svým odjezdem Josefu Markovi pokyn, aby zařídil likvidaci obou kněží.
Kolem půl deváté večer vyvedli vojíni Hercík a Ticháček pod Markovým velením pátery Prauseho a Schmitta na popravu (voj. Zelený se k nim přidal cestou s příslušným nářadím). Šli přes dvůr Weisserova statku čp. 221 a poté, co jim selka Jenovéa (Ella) Weisserová otevřela zadní vrátka vedoucí k lesu, P. Schmitt na ní stačil zavolat: Frau Weisser, beten Sie auch für uns! (Pani Weisserová, pomodlete se i za nás!). Celá skupina pak došla úvozem až ke kapličce na kraji lesa, kde Marek se Zeleným zůstali. Dále směrem ke státní hranici pokračovali jen Ticháček a Hercík s oběma kněžími, a když přišli k okraji druhého lesa, tito dva strážníci oba řeholníky zezadu zastřelili. Pro skalnatý terén se jim však nepodařilo vykopat hrob, a tak mrtvá těla odtáhli dolů do lesa pod cestou. Položili je vedle sebe a přikryli jejich kabáty. Druhého dne brzy odpoledne však dva občané Šonova, řídící učitel Gustav Meissner a rolník Adolf Weisser, zpozorovali na vzdálenost asi 20 metrů jedno mrtvé tělo, rychle se vrátili do vsi a ohlásili to příslušným úřadům. Teprve poté, pozdě odpoledne 25.8. se pachatelé vrátili a oba mrtvé zahrabali nedaleko místa vraždy do mělkého hrobu a zamaskovali ho roštím a suchým listím. Po několika dnech byl však hrob objeven, a tak legenda připravena na zakamuflování tohoto činu, že totiž pověření vojíni převedli oba kněze přes hranici, se nedala již použít.
Počátkem září 1945 byli v této věci vojíni Hercík, Ticháček a Zelený a místopředseda šonovské MSK Josef Marek vyslýcháni, přičemž v protokolech zapsané výpovědi de facto představovaly úplné doznání. Avšak vzhledem k tomu, že vražda obou benediktinů byla spáchána v době branné pohotovosti státu (podle vládní vyhlášky č 162/1945 Sb. končila až 31.12.1945), a kvůli velmi volnému výkladu práva zůstala beztrestná. V květnu 1947 podal trestní oznámení na všechny zúčastněné v této kauze poslanec Čs. strany lidové dr. Bohumír Bunža, ale poté, co v únoru 1948 převzala komunistická strana moc, bylo odloženo. A podnět k trestnímu stíhání, který v dubnu 1995 podal Ludvík Vaculík a několik dalších publicistů a novinářů, nemohl už dojít naplnění, neboť všichni zúčastnění na vraždě obou kněží byli v té době po smrti. Přestože pachatelé byli příslušným státním orgánům známi, zůstal tento brutální čin nepotrestán.
V Šonově byl 15.9. 1945 ustanoven za administrátora další broumovský řeholník P. Basil Urbaschek (Urbašek) OSB, bývalý vězeň koncentračního tábora v Dachau. Dne 24.10. 1945 oznámil Okresní národní výbor v Broumově Zemskému národnímu výboru v Praze, že P. Schmitt je t.č. „nezvěstný“.
Podle paměti břevnovského opata Anastáze Opaska, které vycházejí ze vzpomínek odsunutých broumovských spolubratrů, došlo k úřední exhumaci ostatků P. Albana Prauseho a P. Ansgara Schmitta až v roce 1948 a poté byli pohřbeni na šonovském hřbitově. V devadesátých letech minulého století byl jejich hrob důstojně upraven, opatřen křížem a pamětní tabulí se jmény a životními daty obou obětí. V lese na místě vraždy vztyčil 24.8. 2011 šonovský usedlík Stanislav Pitaš dřevěný kříž s tabulkou připomínající smrt těchto broumovských benediktinů.
| Zdroj: Mučedníci a oběti pro Krista - Jan Stříbrný a kol.
