Představ si jednu naprosto obyčejnou situaci.
Ze školy přijde papír:
„
Souhlasím, aby se mé dítě zúčastnilo halloweenské oslavy.“
Podepíšeš.
Vždyť co se může stát?
Je to jen zábava.
Děti se převlečou.
Budou sladkosti.
Hudba.
Smích.
Čarodějnice, upíři, démoni, lebky...
Vždyť je to jen kostým.
Ale zkusme se na to podívat očima člověka, který strávil roky na úplně jiném místě.
Očima exorcisty.
EXORCISTA SE NA ĎÁBLA NEDÍVÁ JAKO NA MASKU
Mons. Stephen Rossetti, katolický exorcista a psycholog, opakovaně popisoval, že období Halloweenu je v jeho službě spojeno se zvýšenou aktivitou a útoky zlých duchů. Jeho tým dokonce během jedné halloweenské noci držel celonoční modlitební vigilii, protože člověk, kterému pomáhali, byl opakovaně vystaven silným útokům.
St. Michael Center
A ve svém dalším svědectví napsal něco velmi jednoduchého:
Exorcista si se zlem nezahrává.
Proto odmítl halloweenskou párty, na kterou byl pozván.
Proč?
Protože říká:
"
Exorcista si nezahrává se zlem a určitě ho neslaví."
St. Michael Center
A teď se ptám:
Proč to bere vážně člověk, který se s ďáblem setkává při své službě, ale křesťanský rodič to někdy zlehčuje?
„VŽDYŤ JE TO JENOM HRA…“
Právě toto je nejnebezpečnější věta.
„Je to jen hra.“
* Ale co se děje, když dáme dětem čarodějnice?
* Když jim dáme démony?
* Když je oblékneme za ďábla?
* Když ze smrti uděláme zábavu?
* Když z okultismu uděláme atrakci?
* Když se děti učí, že věci, před kterými je jindy varujeme, jsou najednou „sranda“?
Otec Jeremy Davies, katolický exorcista, upozorňoval na dvě nebezpečí:
1. člověk může začít nevěřit v existenci ďábla a zla,
nebo se naopak
2. může začít o okultismus nezdravě zajímat.
Podle jeho slov začíná hra jako zábava, ale
může vést ke ztrátě křesťanského pohledu na realitu.
National Catholic Rejstřík
A TO JE PŘESNĚ PROBLÉM.
Ďábel nepotřebuje, aby mu dítě v sedmi letech přísahalo věrnost.
* Stačí, když se přestane bát hříchu.
* Stačí, když si zvykne.
* Stačí, když se zlo stane normálním.
A CO ŘÍKAJÍ EXORCISTÉ O RODIČÍCH?
Právě zde se dostáváme k něčemu velmi vážnému.
Ve svědectvích exorcistů a v duchovní literatuře se opakovaně objevuje myšlenka, že
zlo se raduje, když člověk začne zlo zlehčovat a dobro přestane brát vážně.
Proto se někteří exorcisté při modlitbách setkávají i s provokacemi zlých duchů, kteří se snaží ukázat, že se těší z lidské slabosti, hříchu a z toho, když člověk otevírá dveře tomu, co patří temnotě.
Nemůžeme však tvrdit, že existuje církevně ověřený záznam, ve kterém by se všichni démoni při exorcismu shodně přiznali: „
Jsme šťastní, když křesťanští rodiče dovolí Halloween.“
Takový konkrétní výrok se nedá poctivě prezentovat jako oficiálně potvrzené učení Církve.
Ale pozor.
To vůbec neznamená, že máme nebezpečí ignorovat.
PÁTER AMORTH BYL V TOMTO NEKOMPROMISNÍ
Jeden z nejznámějších katolických exorcistů, Páter Gabriele Amorth, varoval před tím, aby se Halloween zlehčoval.
Podle jeho vyjádření:
„
Oslavovat Halloween znamená zpívat ďáblu hosana.“
gospanews.net (IT)
Proč?
Protože když člověk slaví zlo, byť i pod záminkou hry, mění k němu svůj postoj.
A právě to je podstatné.
RODIČE, TOTO JE NAŠE ODPOVĚDNOST
Možná dítě řekne:
„
Ale všichni tam jdou.“
A rodič nechce být ten, který kazí zábavu.
Tak podepíše.
Ale křesťanský rodič nemá být jen člověkem, který dítěti umožní to, co dělají všichni ostatní.
Má být jeho strážcem.
Když něco slaví Krista, řekněme:
ANO.
Když něco vede k dobru, lásce a svatosti:
ANO.
Ale když se z ďábla, čarodějnictví, démonů a okultismu dělá zábava:
MÁME MÍT ODVAHU ŘÍKAT NE.
Ne ze strachu.
Z LÁSKY K BOHU A KE SVÝM DĚTEM.
A VŠIMNĚME SI, CO JE NA TOM NEJSMUTNĚJŠÍ
Halloween přichází těsně před Svátkem všech svatých.
Církev nám nabízí úplně jinou cestu.
Ne démony.
SVATÉ.
Ne čarodějnictví.
MODLITBU.
Ne oslavu smrti.
NADĚJI NA VĚČNÝ ŽIVOT.
Ne temnotu.
KRISTA - SVĚTLO SVĚTA.
A pak přichází 2. listopad: Vzpomínka na všechny věrné zesnulé.
A my se modlíme za duše v očistci.
Jak nádherný křesťanský večer můžeme místo toho dětem ukázat!
* Zapálit svíčku.
* Pomodlit se růženec.
* Vyprávět jim o svatých.
* Jít na hřbitov.
* Pomodlit se za prarodiče.
* Za duše, na které si už nikdo nevzpomene.
* Ukázat dětem, že smrt není konec.
TAKŽE CO PODPISUJEME?
Když dáme souhlas k programu, který obsahuje pouze dýně, sladkosti nebo nevinné podzimní hry, nemůžeme automaticky tvrdit, že jsme spáchali hřích.
Ale když program vědomě slaví démony, čarodějnictví, okultismus nebo zlo, pak by měl křesťan umět říci
NE.
Katechismus Katolické církve výslovně odmítá věštění, magii, čarodějnictví a vyvolávání mrtvých.
National Catholic Rejstřík
A proto otázka není:
„
Vždyť co se může stát?“
Otázka je:
„Proč bych měl své dítě učit, že zlo je zábava?“
NEBOJME SE BÝT JINÍ
Možná se nám někdo vysměje.
Možná řekne:
„
Ty to příliš prožíváš.“
Nevadí.
Raději budu ten, kdo své dítě naučí rozlišovat mezi světlem a tmou, než ten, kdo mu řekne:
„Vždyť je to jen hra.“
Protože my křesťané víme:
ĎÁBEL NENÍ POHÁDKOVÁ POSTAVA.
A zlo není hračka.
Ale zároveň víme ještě něco mnohem důležitějšího:
KRISTUS JE SILNĚJŠÍ.
Proto nemusíme žít ve strachu.
* Máme Krista.
* Máme Eucharistii.
* Máme svatou zpověď.
* Máme růženec.
* Máme Pannu Marii.
* Máme svaté.
*A máme KŘÍŽ.
PROTO NEUČME DĚTI OSLAVOVAT TEMNOTU.
UČME JE MILOVAT SVĚTLO.
JEŽÍŠE KRISTA.
MODLITBA
Pane Ježíši, chraň naše děti a naše rodiny. Dej rodičům odvahu říci „
ne“ tomu, co se příčí Tobě, a sílu vychovávat své děti ve víře.
Panno Maria, ochraňuj naše rodiny.
Svatý Michaeli archanděli, braň nás v boji.
LEGIE ZA DUŠE V OČISTCI
Převzato z
Légia za duše v očistci, článek ze 16. 10. 2026 naleznete
zde.
