Pozdrav je drobným gestem každodenního života. Přesto může nést hluboký význam.
V křesťanské tradici nebyla slova setkání nikdy jen společenskou zdvořilostí – často se stala vyjádřením víry, požehnáním i připomínkou Boží přítomnosti. Mezi nejznámější katolické pozdravy patří „Chvála Kristu“, na který zaznívá odpověď „Až navěky“. Jaká je jeho cesta dějinami?
„Pokoj vám“ – první křesťanský pozdrav
Kořeny křesťanských pozdravů sahají až k biblickým dobám. Už starozákonní pozdrav šalom neznamenal pouze přání klidného dne, ale vyjadřoval touhu po plnosti Božího požehnání.
Také Ježíšův pozdrav učedníkům po zmrtvýchvstání patří k nejstarším a nejvýznamnějším křesťanským slovům: „Pokoj vám.“ Latinsky Pax vobis nebo Pax vobiscum. Tento pozdrav se stal součástí křesťanské liturgie a dodnes zaznívá při bohoslužbách.
Apoštolové ve svých listech často spojují pozdrav s přáním milosti a pokoje od Boha. Křesťanský pozdrav tak od počátku nebyl pouze společenským zvykem, ale nesl v sobě vědomí, že člověk žije před Boží tváří.
Pozdravy jako vyznání víry
S rozvojem mnišství a řeholního života se mezi křesťany rozšířila krátká zbožná zvolání, která připomínala Boží přítomnost během běžného dne. Řeholníci zdravili jeden druhého slovy, která nebyla jen výrazem úcty, ale také povzbuzením k duchovnímu životu.
V církevním prostředí se objevovaly různé formy pozdravů spojených s Bohem a Kristem. Jedním z nich se postupně stal také pozdrav:
„Laudetur Iesus Christus“
(„Chvála buď Ježíši Kristu“ nebo častěji česky „Chvála Kristu“).
Kdy vzniklo „Chvála Kristu“?
Přesný rok vzniku tohoto pozdravu neznáme. Nevznikl totiž jedním rozhodnutím, ale postupným vývojem křesťanské zbožnosti. Výrazněji se začal používat ve středověku a zvláště v období pozdního středověku a raného novověku.
Velkou roli v jeho rozšíření sehrály řeholní řády, v nichž bylo Ježíšovo jméno středem modlitby i každodenního života. Od řeholních komunit postupně přešel mezi kněze a laiky a stal se známým pozdravem katolického prostředí.
Co znamená „Až navěky“?
Odpověď na pozdrav „Chvála Kristu“ má také latinské kořeny. Nejčastěji se uvádí:
„In aeternum.“
– „Až navěky.“
Plnější liturgická podoba zní:
„In aeternum. Amen.“
– „Až navěky. Amen.“
Setkat se lze také s variantou:
„In saecula saeculorum. Amen.“
– „Na věky věků. Amen.“
Právě poslední výraz je známý z liturgie a biblického jazyka. Vyjadřuje chválu, která nemá konce a směřuje k Boží věčnosti. Celý pozdrav tedy můžeme chápat jako krátkou modlitbu:
„Ať je Ježíš Kristus chválen – nyní i navěky.“
Česká cesta pozdravu
V českých zemích se „Chvála Kristu“ hluboce zakořenila. Po mnoho generací zněla na farách, ve školách, mezi kněžími, řeholníky i věřícími laiky. Byla přirozenou součástí života katolických rodin a farností.
Ve druhé polovině 20. století její užívání zesláblo. Ve společnosti, kde se náboženské projevy dostávaly často na okraj veřejného života, začaly převládat neutrální pozdravy jako „Dobrý den“. Přesto tento tradiční křesťanský pozdrav nezanikl.
Po roce 1989 se znovu objevuje při farních setkáních, poutích, duchovních obnovách i mezi věřícími, kteří chtějí svou víru vyjádřit i v běžném kontaktu s druhými lidmi.
Pozdrav, který ukazuje ke Kristu
V době, kdy se naše slova často zkracují, mění do esemesek a smajlíků a mnohá setkání zůstávají jen u běžných společenských frází, může mít pozdrav „Chvála Kristu“ své krásné a stále aktuální místo. Není výrazem uzavřenosti, ale naopak jednoduchým svědectvím radosti z víry a úcty věku, kterého potkáváme.
Každý věřící jej může používat přirozeně a s laskavostí – při setkání ve farnosti, s knězem, s přáteli ve víře i v běžném životě tam, kde je tento pozdrav přijatelný. Krátká slova „Chvála Kristu – Až navěky“ tak mohou být nejen odkazem na krásnou tradici našich předků, ale také dnešním vyznáním, že Kristus zůstává středem našeho života a naděje.
Mons. Jan Peňáz
