Od 24.8. - 28. 8. probíhal na Šumné pro děti Typokos (= týden pod kostelem) s tématikou Židů a 2. světové války. V tomto článku si můžete přečíst o tom, co všechno děti podnikaly a také si můžete prohlédnout fotografie.
Čtvrteční ráno jsme zahájili učením se nových písniček s tanečky na večerní mši svatou.
Pak se opět hrála velmi oblíbená hra - Střihule a taky Bába z Cyandru.
Nechybělo ani povídání otce Marka. Když skončil vyprávět, naučil nás krásný zhudebněný citátek:
Kdo věří vidí, vidí ve světle, které osvěcuje celou cestu, protože k nám přichází od zmrtvýchvstalého Krista, Jitřenky, která nezapadá.
Závěr citátku byl ještě okořeněn specifickým pádem v hlase, který zněl jako túrování na motorce.
Pak nastala delší polední pauza, během které se připravovaly stanoviště na Olympiádu. Ve 14:30 si pak děti vyzvedly u vedoucích své průkazy a začaly divoce zápasit těchto disciplínách:
Frisbee golf
Shazování kuželek
Střílení z luku a kuše
Opičí dráha
Skákání přes švihadlo
Skákání v pytli
Lovení magnetických rybiček
Stavění z kostiček
Házení víček z PET lahví do důlků v krabici od vajíček
Třídění odpadků
Házení míčků z papíru a lepící pásky do kyblíků
Kimova hra
Pinkání míčků na pingpongové paletce
Tady už děti netrpělivě čekají na vyhlášení výsledků z Olympiády.
A tady stojí na lavičce vítězů vítězové 1. kategorie.
A tady máme vítěze 2. kategorie.
Pak jsme si šli na chvilku odpočinout a sednout si do místnosti pod kostel, kde si děti zatočily kolem štěstí.
Během celého týdne pod kostelem tato šikovná účastnice Typokosu zaplétala holkám copánky.
Tady už se hrajou piškvorky, které děti mohly také vyhrát v kole štěstí.
Pak jsme si společně zahráli ještě jednu hru. Potom jsme děti vyslali ven, aby hledaly klíče k
truhle s pokladem. Později se ukázalo, že najít 30 klíčů v trávě není tak snadné, a tak když jsme večer odjížděli ze Šumné, děti přiběhly s detektorem kovu a ještě tam klíče hledaly.
A abychom děti více napjali, tak jsme je po hledání klíčů vzali na mši svatou a až po ní následovalo otevření truhly s pokladem v podobě mini kompasků, které pomáhají lidem nezabloudit a vedou je až do cíle.
Páteční dopoledne začalo hrou Jeruzalémské městečko. Pravidla jsou podobná jako u Městečka Palerma, s tím, že jsme je trochu upravili do křesťanské verze. Městečko usíná a vypravěč určuje, kdo bude Pán Ježíš a kdo zrádce. Pán Ježíš je zachráncem, kdežto zrádce se snaží vyřazovat ostatní účastníky ze hry. Obyvatelé Městečka musí odhalit zrádce dřív, než všichni vypadnou ze hry.
Poslední část vyprávění o sv. Maxmiliánovi Kolbem, mučedníku, který si vybral dobrovolně bunkr hladu místo pana Franciszka Gajowniczka.
Pak nám, vedoucím, otec poděkoval za Typokos a předal nám jako dárek knížky.
Během poledního klidu jsme se rozhodli zahrát si Člověče, nezlob se! Na hru se nás sešlo snad dokonce osm hráčů. Podle toho to tak taky vypadalo. Nikdo dlouho nezůstal v poli a zpětná návštěva startovního domečku byla častá.
Po skončení odpoledního klidu jsme tvořili obrázky ze zažehlovacích korálků.
Typokos se chýlil ke konci a nám nezbývalo nic jiného, než spočítat body na obrázcích, které si děti první den namalovaly. Děti s největším počtem bodů si šly do místnosti pod kostelem jako první vybrat tři ceny.
Na závěr bych také ráda poděkovala všem za pomoc při Typokosu:
Otci Markovi za krásné vypravování, za půjčení kytary a za mše svaté.
Karlíkovi za to, že nás na Šumnou vozil autem, které se jmenuje Mazec, taky za připravení lodiček na nečekanou čtvrteční plavbu, za nachystání všech věcí na Olympiádu a nesmím taky opomenout 400 fotografií, které Karlík během Typokosu pořídil (a já jsem je pak musela roztřiďovat :-)).
Sestrám Natce a Sabči za pomoc v kuchyni, při vaření čajů nebo chystání vod se šťávou, za pomoc při přípravě her, tvorbě tanečků a za vždy veselou náladu.
Jeníkovi za hudební doprovázení kytarou, pomoc při tahání těžkých věcí, přípravu odměn na závěrečný den a dobré nápady.
Děkuji také těm, kteří si na olympiádě vzali některé ze stanovišť na svá bedra anebo nám pomáhali během ostatních dnů - Anežce, Andrejce, Simči, otci Milánovi a sestře Dance.
A to nejlepší na konec - děkujeme hlavně Pánu Bohu za to, že nám vyšlo krásné počasí, za to, že nikomu se nic zlého nestalo a všichni jsme si to pořádně užili!
Dá-li Pán, těšíme se příští rok na další Typokos!
