Od 24.8. - 28. 8. probíhal na Šumné pro děti Typokos (= týden pod kostelem) s tématikou Židů a 2. světové války. V tomto článku si můžete přečíst o tom, co všechno děti podnikaly a také si můžete prohlédnout fotografie.
Už třetí rok... Ano, už třetím rokem se spolu potkáváme s dětmi na Šumné, abychom spolu strávili nezapomenutelný týden.
Děti se na tento čas určitě taky těšily, protože už nás ráno vyhlížely před místností pod kostelem. Opět jsme se přivítali, znovu si připomenuli, kdo se jak jmenuje a namalovali obrázky, které se postupně plnily body, které děti získávaly během aktivit, her či vyrábění.
S dětmi jsme si také vytvořili pravidla. Kdo tyto pravidla dodržoval, mohl si skoro každý den zatočit malým kolem štěstí a odnést si domů malou drobnost.
Celým týdnem nás provázelo heslo, které sloužilo hlavně ke svolávání dětí.
Láska, síla, odvaha,
to je naše výprava!
Šli jsme ven a zahráli jsme si hru, která loni byla velmi oblíbená, Ocásky. Cílem bylo posbírat ostatním jejich ocásky v podobě šátků a nepřijít o ten svůj.
V 11h za námi přijel otec Marek s vyprávěním o svatém Maxmiliánovi Kolbem. Na konci povídání vždy pokládal kontrolní otázky a děti za správné odpovědi mohly nasbírat nejen body, ale taky lízátka a bonbóny.
Tady můžete vidět, jak Jiřík vyzval otce Marka k souboji ve stolním fotbálku.
Potom se některé děti rozutekly domů na oběd a některé s námi zůstaly na polední klid. Po 13h jsme se začali připravovat na vyrábění. Učili jsme děti jednoduchému sešívání zvířátek z netkaných textilií. Vedoucí tehdy strávili několik hodin rozvazováním uzlíků, ale společnými silami jsme to zvládli a děti si tak domů odnesli jeden nebo i více výrobků.
Tady nás Karlík (jeden z vedoucích) tajně špehoval malým okýnkem v kostele a my jsme o tom neměli ani ponětí :-).
Letošním favoritem venkovních her se stala hra s názvem Střihule. Děti ji hrály asi každý den. Vždy už se samy hlásily, kdo chce být kapitánem a vybíraly družstva. Cílem hry bylo probojovat se až k sousednímu týmu pomocí hry Kámen, nůžky, papír, teď!
Během pondělního dne nastal trochu zvrat v programu, protože nám nečekaně kolem 16h zavolal otec Marek a oznámil, že nám odslouží mimořádně mši svatou. Nastal samozřejmě trochu zmatek a panika, protože jsme narychlo museli secvičit písničky s dětmi. Vzpomínali jsme narychlo, jaké písničky a k nim tanečky jsme učili děti loni a předloni. Děti si to občas vybavovaly lépe než my a tak jsme do 17h měli připravené tři písně s dětmi.
Úterní dopoledne jsme začali modelováním ze samotvrdnoucí hmoty.
Kolem 11h se opět objevil ve dveřích otec Marek a dětem vyprávěl dál, jak se postupem času z chlapce jménem Rajmund stal sv. Maxmilián.
Během odpoledního klidu někteří vedoucí připravovali pro děti pozvánky na středeční výlet, jiní šli připravovat šipkovanou do nedalekého lesa. Když odpolední klid skončil, hrály se zase Ocásky.
Pak jsme se rozdělili na dvě skupinky a vyrazili za modrými a bílými praporky na šipkovanou. Modré praporky značily směr, kam se půjde. Bílé praporky ohlašovaly úkol.
Úkoly byly spjaté hodně s Židovskou tématikou, aby si děti dokázaly trochu představit situaci, v jaké se Židé za války nacházeli. Celou cestou nás provázely příběhy známých židovských osobností, např. Anny Frankové, Nicholase Wintona, Jurka Staniaka, Janusze Korczaka, Petra Ginze,...
Jeden z úkolů byl spojen s Židovskými tradicemi. Židé na hřbitovy nedávají květiny, ale kamínky jako symbol věčnosti. Děti měly najít v okolí několik kamínků a vytvořit z nich srdce.
Další úkol byl spojen s koncentračními tábory, kde se Židé museli na tzv. Apel seřadit a probíhalo jejich sčítání. Děti se měly seřadit od nejmenšího po největšího a jít tak k dalšímu praporku.
Posledním, asi 25., úkolem bylo, že si děti měly vybrat nějakou dobrou vlastnost a tou se řídit celý týden, nejlépe celý život. Tým č. 1 si zvolil laskavost a tým č. 2 věrnost.
Úterní den uzavřelo kolo štěstí, na které se děti celý den těšili.
Ve středu jsme se sešli s dětmi před kostelem, protože nás čekal výlet. Nasedli jsme do aut a nechali se zavést do Vranova nad Dyjí. Tam nás uvítal kolotoč, který děti nikdy neomrzí.
Poté jsme se sešli s otcem Markem na střeše bunkru hladu, jak říkáme malému domečku u řeky Dyje. Tam probíhalo další povídání o světci z Osvětimi.
Stejně jako loni, tak i letos si děti vyprosily jízdu na lodičkách.
Ve Vranově jsme si z fary půjčili jednu šikovnou slečnu Anežku a spolu s ní a se všemi dětmi jsme se vydali do Pevnostního muzea Vranov. Tam jsme si prohlédli bunkry, které používali vojáci za války.
Nedaleko vojenských bunkrů byla i zřícenina jednoho z bunkrů.
Kousek od Pevnostního muzea Vranov (asi 10 minut cesty pěšky) se nachází bílá kaplička Panny Marie Ochranitelky (Panny Marie Schütz) z 90. let 18. století. Navštívili jsme ji, pomodlili se v ní modlitbu Pod ochranu Tvou a pak před ní děti plnily různé úkoly. Např. děti hledaly rozdíly na obrázcích s Židovskou tématikou, nebo si měly vybrat 5 věcí z 20, které by si s sebou vzaly, kdyby se chystaly na útěk.
Dva týmy se také utkaly v lanovém zápase, kdy se snažily, co nejrychleji překročit všechny lana a žádného z nich se nedotknout.
Výlet se pomalinku chýlil ke konci. Vraceli jsme se zpátky k Vranovskému kostelu a po cestě se děti zastavily v obchodě. Pak už jsme nasedli do aut a zase jeli zpátky na Šumnou.
Pokračování v dalším článku :-).
