Marie Simma potvrdila, že v očistci viděla protestanty, pravoslavné, židy, muslimy i lidi, kteří byli během života nevěřící.
Největší tragédií pro nekatolíky, protestanty a pohany v očistci je, že během života nevěřili v jeho existenci a smysl modliteb za zesnulé.
Jelikož jejich blízcí na zemi se za ně nemodlí, jejich očišťování trvá déle a jsou odkázáni výhradně na modlitby neznámých lidí, oběti Církve a zásahy Panny Marie. Přestože jejich očišťování bývá mírnější, chybějící pomoc zesnulým dobu v očistci výrazně prodlužuje.
V okamžiku smrti dostává každá duše – včetně ateistů či věřících jiných vyznání – jasné vidění Boha a pravdy. V té chvíli se definitivně rozhoduje: buď Boha s pokorou přijme a lituje svých hříchů, nebo ho v pyšnosti odmítne a sama si zvolí zatracení.
Simma podle svého svědectví viděla duše v různých skupinách. Zmiňovala kněze, řeholníky, katolíky, protestanty a pohany. O katolických duších říkala, že jejich očišťování může být bolestivější, protože během života dostaly více poznání a více milostí, a proto od nich Bůh očekává i více. Zároveň však podle ní dostávají více pomoci: modlitby, mše svaté a oběti. Proto mohou být podle jejího svědectví z očistce vysvobozeny dříve.
Na první pohled to může znít zvláštně: proč by měl někdo, kdo měl během života více poznání o Bohu, trpět v očistci více?
Právě zde však lze pochopit hlavní smysl Simminy výpovědi. Nejde podle ní o to, že by Bůh někoho trestal za to, že se narodil do jiného náboženství. Spíše popisuje zodpovědnost podle toho, kolik světla a milostí člověk dostal.
Člověk, který dostal víc, má podle této logiky i větší zodpovědnost.
A proto je její svědectví zároveň varováním pro samotné katolíky.
Nestačí být pokřtěný.
Nestačí patřit do Církve.
Nestačí chodit do kostela a znát správné učení.
Jestli člověk dostal víc, měl by i víc milovat.
V tomto světle je krásné i poselství, které lze z jejích svědectví vyčíst:
Bůh nehledí jen na nálepku, kterou člověk během života nosil. Hledí na jeho srdce, na jeho poznání, na jeho svobodu a na to, jak odpověděl na dobro, které mu bylo dáno.
Má-li být svědectví Marie Simmy pro nás něčím užitečné, pak ne proto, abychom se ptali, kdo bude mít v očistci větší utrpení, ale abychom si položili mnohem důležitější otázku:
Co ještě můžu dnes udělat z lásky k Bohu a k člověku, dokud mám čas?
A možná právě jedna modlitba, jedna mše svatá, jeden skutek lásky nebo jedno upřímné odpuštění může být pomocí pro duši, která na takovou pomoc čeká.
Zdroj:
Podle knihy Marie Simma (Dostanete nás odsud!) — rakouské mystičky, které se více než 50 let zjevovaly duše z očistce
Převzato z
Očistec a iné tajomstvá viery, článek z 12. 8. 2026 naleznete
zde.
