V noci tak silně pršelo, že se někteří poutníci asi rozpustili, nebo to tak ráno alespoň vypadalo.
Předchozí den nás bylo 34, ale z Miroslavi nás vyrazilo pouhých patnáct a šestnáctý poutník se přidal během cesty.
Počasí nám bylo zas příznivě nakloněno, nepršelo, nesvítilo, nesněžilo, ani kroupy nepadaly.
S otcem děkanem jsme opět rozjímali o životě svatého Františka z Assisi. Tentokrát to bylo o bratrství, které bylo pro sv. Františka velice důležité. Naše láska k bratrovi má být taková, jako je láska matky k jejímu dítěti.
Promluvu najdete ZDE.
A kdo je náš bratr? Není to ten, koho si vyberu já, ale ten koho mi Bůh postaví do cesty.
Na známé poutní trase jsme potkali divoká ochočená zvířata: pštrosy (pštrosa s pštrosicí, ale bez pštrosáčat), muflony a daňky.
Z Medlova byla "putovací adorace", kdy s námi šel sám Pán Ježíš v Nejsvětější Svátosti. Prosili jsme mimo jiné za současné i bývalé velehradské poutníky. Nad dálnici požehnal otec Nik všem, kdo jsou na cestách.
V Hrušovanech nás přivítaly zvony a spousta dobrot. Náš dnešní cíl byla ale Blučina, kde byly nejen další dobroty, ale hlavně mše svatá. Někteří poutníci využili také příležitosti ke koupeli v bazénu.
Mši sv. slavil otec Nik a v kázání prozradil tajemství sv. Františka o dokonalé radosti.
Prožili jsme veselý večer ve veselé společnosti poutníků a po kompletáři jsme se uložili ke spánku.
