Na rozdíl od jiných svatých, kteří očistec pouze „viděli“ jako diváci, Veronika Giuliani dostala od Boha mystickou milost, že do očistce opakovaně sestupovala a reálně prožívala bolesti tamních duší, aby jim ulevila.
Nabídla sama sebe jako prostředníka - brala na sebe jejich tresty, aby ony mohly odejít do nebe.
Ve svém deníku popisuje, že bolesti očistcového ohně byly tak intenzivní, že pozemské utrpení (nemoci či rány) se vedle nich zdálo jako nic.
Veronika popsala, že
očistec není pro všechny stejný, ale dělí se na různé stupně nebo místa podle závažnosti a druhu hříchů:
1. Nejnižší (nejhlubší) stupeň – „Vězení muk“
To je nejstrašnější místo, které se nachází hned vedle pekla.
Co se tam děje?
Přesně tam probíhají ta nejtěžší muka, která jsme zmiňovali: slepá tma, házení z tekutého ohně do ledu, útoky a výsměch démonů, a ten děsivý pocit, že duše je zatracená a nemá naději.
Pro koho je určen?
Pro duše, které páchaly těžké hříchy a obrátily se až na smrtelné posteli v poslední vteřině, nebo pro lidi, kteří měli velkou duchovní moc (knížata, politici, kněží, kardinálové, papeži, lakomci, tyrani, soudci ...) a zneužili ji. Tyto duše tam podle Veroniky trpí velmi dlouho.
2. Střední stupeň – „Místo očišťování“
Tento stupeň je jakýmsi přechodem.
Je to stále místo velkého utrpení, ale už tady nevládne takové zoufalství jako na spodku.
Co se tam děje?
Duše zde stále pykají v očistcovém ohni, ale už zde nejsou žádní démoni a není zde ta slepá tma bez naděje. Duše tady už s jistotou vědí, že jsou spasené a že jednou půjdou do nebe. To jim dodává obrovskou sílu. Trpí zde zejména kvůli konkrétním chybám, které na zemi neolitovaly dost upřímně.
Pro koho je určen?
Pro většinu běžných věřících křesťanů a řeholníků, kteří žili dobrým životem, ale měli lidské slabosti (hněv, marnivost, přílišná připoutanost k věcem, pomlouvači...).
3. Nejvyšší stupeň – „Toužebný očistec“ (Blízko nebe)
Je to poslední zastávka před branami ráje.
Co se tam děje?
Na tomto místě již neexistuje žádný oheň, žádný led, ani žádná fyzická muka. Je tam světlo a pokoj.
Co je tam nejhorším trestem?
Jediným, ale nesmírně bolestivým utrpením je zde čistá, spalující touha po Bohu. Duše už vidí nebe jakoby přes závoj, ví, že je očištěná, ale stále ještě nemůže vstoupit a obejmout Boha.
Veronika napsala, že tato touha bolí tak strašně, že se to nedá popsat, ale zároveň je to bolest plná lásky.
Pro koho je určen?
Pro svaté lidi, kteří zemřeli ve stavu milosti, nebo pro duše, které se tam vypracovaly (postoupily) z nižších stupňů očistce díky modlitbám a mším svatým, které za ně lidé obětovali na zemi.
Přestože jsou její popisy plné hrozivých obrazů (oheň, led, temnota), Veronika přináší hluboký teologický pohled:
očistec není místo pomsty, ale místo nesmírné Boží lásky a milosrdenství.
Po spatření Boží krásy se duše dobrovolně vrhají do očistného ohně, protože by pro vlastní poskvrněnost nesnesly hanbu před Bohem.
Zvláště vyzdvihovala zásahy Panny Marie, kterou viděla do očistce přicházet během velkých svátků (např. Nanebevzetí Panny Marie), aby odtud odvedla množství duší do nebe.
Zdroj: Kniha: Zážitky z očistce a pekla svaté Veroniky Giuliani (CZ)
Převzato z
Očistec a iné tajomstvá viery, článek naleznete
zde.
