Ve chvíli, kdy jsem před druhým člověkem vyznal svou víru, jsem se cítil, jako bych se probudil ze sna. Uvědomil jsem si, že jsem věřící a že skrze Pannu Marii velmi miluji Pána Boha. Byla to právě její dobrota, dokonalost, čistota a krása, co se mě tak hluboce dotklo.
V tu samou chvíli se radikálně změnil i můj postoj k sakrálním předmětům a Katolické církvi
Svědectví Adama:
Hleděl knězi do očí s pohrdáním,
dnes je z něj díky Panně Marii nový člověk
„Při proměňování jsem naschvál nepoklekl. Zůstal jsem hrdě stát, díval se knězi přímo do očí a v duchu si říkal: ‚
Před tímhle podvodem já nikdy nekleknu.‘“
Kdo by tehdy tušil, že se tento kněz ve skrytosti začne modlit za jeho obrácení? Že mu Bůh brzy pošle do cesty milující Izabelu, která se stane jiskrou jeho víry? A že to bude právě Panna Maria, kdo tohoto zarytého ateistu provede drtivými duchovními útoky Zlého, uzdraví rány z minulosti a dovede ho až ke křtu.
Narodil jsem se v Maďarsku v ateistické rodině. Rodiče mě nenechali pokřtít. Vychovávali mě tak, jako by Bůh vůbec neexistoval. Nechodil jsem tedy do kostela ani jsem se nemodlil. Nikdo mi o Pánu Ježíši neřekl jediné slovo.
Když jsem vnímal zlo ve světě, a to zejména v naší rodině, která byla velmi odcizená a rozvrácená, neustále jsem hledal odpovědi na to, proč se to děje a co by nás mohlo z této těžké situace vyvést. Žádnou odpověď jsem však nenacházel…
Během dospívání jsem na sobě stále více pozoroval, že neumím žít v lásce s ostatními lidmi. Čím dál víc mě to znepokojovalo, protože jsem vždy snil o založení velké, milující rodiny.
Děkuji Pánu Bohu, že jsem byl v onom ateistickém období a bez svátostného života schopen alespoň částečně rozpoznávat zlo a nepoddat se mu, ačkoli jsem věděl, že pro získání uznání a vlastního prospěchu bych mohl pokušením tohoto světa snadno podlehnout.
Když mi bylo něco přes deset let, otec se odstěhoval z domu. O několik let později se s maminkou rozvedl, což pro mě pochopitelně byla velmi bolestná rána.
V posledním ročníku mých vysokoškolských studií dostal otec mozkovou mrtvici a skončil v nemocnici. Lékaři okamžitě konstatovali, že nemá šanci na přežití, protože zasažená oblast mozku byla obrovská.
Tváří v tvář otcově nemoci moje rodina ani jeho nová žena v této zkoušce neobstáli. Rychle jsem proto pochopil, že o jeho život musím bojovat sám. V této beznadějné situaci jsem se začal modlit, i když jsem nevěděl jak, našel jsem si základní modlitby na internetu. Odříkával jsem Otče náš a Zdrávas, Maria a prosil Matku Boží o záchranu tátova života. Panna Maria tehdy mého otce zachránila, i když jsem to ještě plně nechápal a nerozuměl tomu.
Každý den jsem ho v nemocnici navštěvoval. Snažil jsem se také sblížit se zdravotnickým personálem, aby o něj dobře pečovali a bojovali o jeho život navzdory mizivým šancím na uzdravení.
Když se jeden z našich příbuzných v návalu emocí pohádal s jednou ze zdravotních sester, našel jsem později otce v kritickém stavu. Ukázalo se, že mu plastová intubační kanyla byla do plic zavedena tak nešetrným a brutálním způsobem, že mu vážně poškodila hrdlo a průdušnici.
Boj o otcův život trval půl roku. Pracoval jsem tehdy na plný úvazek v korporátu a do toho končil poslední, nejtěžší ročník vysoké školy. Byl jsem přesvědčený, že práci, studium a péči o otce nelze nijak skloubit. Byl jsem připraven nechat práce nebo přerušit studium; že bych se přestal starat o tátu, nepřicházelo vůbec v úvahu.
Všechno se ale nakonec zvládlo. Můj otec přežil a vrátil se domů. Byl jsem přesvědčen, že nám pomohla Matka Boží, ale tehdy jsem o tom ještě nikomu nahlas neřekl.
Odjezd do Polska a „osudové” setkání
Ve stejném roce jsem nastoupil do dvouletého manažerského programu v jedné z největších světových korporací. Cestoval jsem po mnoha zemích na několika kontinentech a optimalizoval procesy v dodavatelských řetězcích. V tomto hektickém a osamělém čase jsem setrvával v modlitbě a prosil Pannu Marii o milost založit milující rodinu. Toužil jsem po ní, ačkoliv se uskutečnění tohoto snu zdálo čím dál vzdálenější, když se můj život odehrával jen na cestách od hotelu k hotelu.
V určitém okamžiku padlo rozhodnutí, že můj další projekt bude buď ve Velké Británii, nebo v Polsku. Velmi jsem stál o Anglii. Měl jsem tajný plán, že se tam po skončení programu usadím natrvalo.
Na rozhodnutí nadřízených jsem musel čekat dlouho. Nakonec rozhodli, že pojedu do Poznaně. Nebyl jsem z toho zrovna nadšený, ale řekl jsem si, že jakmile tam projekt dokončím, půjdu jinam. Pán Bůh měl se mnou ovšem jiné plány…
Právě při práci na tomto projektu jsem se seznámil s Izabelou. Když jsem ji uviděl v bílých šatech, okamžitě jsem se zamiloval a poměrně rychle jsem jí svou lásku i vyznal.
Po příjezdu do Poznaně jsem si pronajal byt s výhledem na katedrálu v ulici Szyperska. Často jsem se z okna díval na tento chrám, aniž bych tušil, jaký význam pro polský katolicismus má, a jaký poklad se v něm ukrývá.
Chybělo přitom jen málo, abych si vybral jiný byt, který jsem si prohlížel jako první. Ten se - jak se později ukázalo, nacházel přesně naproti bloku, kde Iza tehdy ještě bydlela s rodiči. Sdíleli bychom pohled ze stejného balkonu! Smáli jsme se, že bych na ni z balkonu mával a ptal se: ‚Do you speak English?‘
Pán Bůh mě vedl po svých cestách a dovolil mi poznat člověka, který se přičinil o mé obrácení. Zamiloval jsem se do této polské dívky a díky ní jsem se i několikrát zúčastnil mše svaté. V kostele jsem ale stál jen jako pasivní pozorovatel. Stále jsem byl ateistou, který se modlí jen když něco potřebuje.
Vyznání víry
Pamatuji si, jak jsem při jedné mši svaté během proměňování nepoklekl. Zůstal jsem stát, díval se knězi přímo do očí a říkal si, že před tímto podvodem nikdy nekleknu. Dnes jsem přesvědčen, že se ten kněz tehdy modlil za mé obrácení.
Nejvíce se však na tento úmysl modlila má budoucí žena Iza. Skrze lásku k ní jsem si začal uvědomovat tíhu vlastních provinění a zakusil jsem hlubokou lítost nad svými hříchy. Plakal jsem nad nimi a v srdci volal k Pánu Bohu o pomoc. Velmi mě bolelo vědomí, že svými hříchy zraňuji osobu, kterou tak moc miluji.
Jednoho dne jsem se Ize náhodou svěřil, že se občas modlím k Pánu Bohu. Toto prosté přiznání se ukázalo jako zlomová událost mého života a vnímám ho jako okamžik svého obrácení.
Ve chvíli, kdy jsem před druhým člověkem vyznal svou víru, jsem se cítil, jako bych se probudil ze sna.
Uvědomil jsem si, že jsem věřící a že skrze Pannu Marii velmi miluji Pána Boha. Byla to právě její dobrota, dokonalost, čistota a krása, co se mě tak hluboce dotklo.
V tu samou chvíli se radikálně změnil i můj postoj k sakrálním předmětům a Katolické církvi. Dříve jsem pociťoval hluboký odpor ke kostelním budovám i ke kříži, vždy jsem si je spojoval jen s pohřby. Po vyznání víry jsem však pocítil neobvykle silnou a rozumem neuchopitelnou fascinaci Církví a Písmem svatým. Toužil jsem být v kostele neustále. Návštěvy katolických chrámů se od té doby staly častým bodem setkávání s mou přítelkyní.
V srdci se mi zrodila touha přestěhovat se do Polska a založit tam rodinu. Jenže neznalost jazyka, a s tím spojené minimální šance na nalezení práce, mi nedávaly příliš nadějí na splnění tohoto snu. Sáhl jsem tedy po svém čerstvě zakoupeném růženci a začal Pannu Marii prosit o pomoc. A ona znovu pomohla!
Získal jsem práci ve velké nadnárodní firmě ve Varšavě a s radostí jsem se tak mohl natrvalo přestěhovat do Polska.
Po cyklu katechezí, které vedl polský kněz s perfektní znalostí maďarštiny, jsem přijal svátost křtu. Za svého patrona jsem si vybral svatého Pavla, který - podobně jako já - před svým nečekaným obrácením Církev pronásledoval a byl vůči ní velmi skeptický, stejně jako já.
Křest jsem přijal v Katolické církvi v Polsku. Těsně před svým obrácením jsem přečetl knihu s promluvami svatého Jana Pavla II. Byla to vůbec první duchovní četba v mém životě. Nyní už veškerou duchovní literaturu čtu polsky: Písmo svaté, životopisy svatých, stěžejní díla jako ‚
O pravé mariánské úctě‘ od sv. Ludvíka z Montfortu či spisy sv. Maxmiliána Kolbeho o odevzdání se Panně Marii, časopis „
Trvejte v lásce“ a knihy skvělých polských kněží. Polsky se i modlím.
Pevně věřím, že v časech posledních vyhradil Pán Bůh pro Polsko důležitý úkol, který se naplní, pokud se země zcela odevzdá Matce Boží. Jsem vděčný Pánu Bohu, že mi zachránil život a přivedl mě do Polska, kde mohu vést duchovní boj pod praporem Panny Marie.
Souběžně s tím, jak se prohluboval můj vztah k Bohu, postupovala v mé korporaci stále agresivnější ideologizace. Tato situace mě dovedla k rozhodnutí z této práce odejít, zcela opustit podobný typ firem a hledat uplatnění mimo korporátní svět.
Byla to pro mě obrovská výzva, protože jsem tehdy ještě nemluvil dobře polsky, což byla pro práci v menších firmách naprostá nutnost.
Znovu jsem však bojoval s růžencem v ruce. Každý den jsem se učil polštinu a krok za krokem se mi podařilo vybudovat si nový profesní život. Za to vše vděčím Matce Boží!
Skrze kříž ke slávě
Po svém obrácení jsem měl mnoho duchovních zkušeností, skrze které ke mně Pán Bůh promlouval a ukazoval mi cestu, po které ho mám následovat. Ježíš mi dal poznat, že ke sjednocení s Ním je nezbytně nutná Boží milost, protože sami od sebe nedokážeme nic. Tyto milosti Pán Bůh ukryl v zahradě Panny Marie.
Eucharistický oltář je naší záchranou. Můžeme se u něj skrýt před útoky Zlého. K tomu je však nutné, abychom svou svobodnou vůli nezištně obětovali Bohu. Toto odevzdání se děje skrze ruce Panny Marie. Sjednocení s Ježíšem je možné pouze skrze oběť na kříži, k níž vede cesta skrze eucharistický oltář a Srdce Panny Marie.
Mým hlavním úkolem jakožto manžela je budování lásky k mé ženě. Pochopil jsem, že proti hříchům je třeba bojovat radikálně.
Jednou jsem od Boha obdržel milost, že jsem po celý den žil s hlubokým vědomím sjednocení s křížem Pána Ježíše. Celý ten den jsem čelil útokům, nenávisti nebo jsem narážel na neuvěřitelné problémy. Snášel jsem je však s radostí.
Jindy jsem dostal milost, že jsem mohl celý den sloužit Ježíši skrze Marii s úmyslem spásy duší.
Jednou jsme byli s rodinou u moře. Celý den propršel a v našem ubytování nebyla myčka. Strávil jsem tak celý den v kuchyni neustálým ručním mytím nádobí a přípravou jídla. Zvenčí to vypadalo jako naprosto ubíjející a bezcenná činnost, ale já ji dělal s obrovskou radostí. Každý okamžik, každý obyčejný, zdánlivě bezvýznamný čin měl nesmírnou hodnotu, protože jsem ho skrze Marii odevzdával Ježíši a nedělal jsem ho pro svůj vlastní, světský zájem.
Tyto dva dny byly těmi nejšťastnějšími v mém životě, protože jsem během nich silně zakoušel přítomnost Ježíše a Marie. Myslím, že jsem tyto milosti obdržel proto, abych se mohl radovat a věděl, k jak šťastnému životu mě Bůh povolal. Tato zkušenost mi pak dodávala sílu ve chvílích zkoušek.
Když krok za krokem kráčíme po křížové cestě Pána Ježíše, umírá naše ego, abychom mohli sloužit už jen Pánu Bohu a žít jen pro Něho.
Kříž Pána Ježíše je bolestný, ale zároveň sladký. Toužím po tom, abych byl v každém okamžiku svého života sjednocen s Ježíšem na kříži.
Jednou jsem se dva týdny nezúčastnil mše svaté. Následně jsem obdržel milost duchovního probuzení a uvědomil si, že to je těžký hřích. Okamžitě jsem běžel do kostela přistoupit ke svátosti smíření a ke svatému přijímání.
V noci jsem pak spatřil zlého ducha, který zuřil kvůli mé zpovědi. Pohrdavým hlasem mi neustále opakoval, že zpověď a mše svatá vůbec nic neznamenají. Sáhl jsem po růženci a zlý duch okamžitě ustoupil. Od té doby vím, že mše svatá a zpověď mají nesmírný význam a jsou to svátosti, které skutečně zachraňují naše duše.
Po této události už mě ani covid, ani žádná jiná hygienická opatření nemohly od svátostí odtáhnout - a to ani tehdy, když jsem se někdy kvůli zavřeným dveřím chrámu musel účastnit mše svaté jen zvenku před kostelem.
Zásadní událostí mého života bylo zasvěcení se Matce Boží podle svatého Ludvíka z Montfortu. Při mém prvním - neúspěšném pokusu o třiatřicetidenní přípravu na toto zasvěcení jsem na měsíc onemocněl zvláštní nemocí, kterou lékaři nedokázali vůbec diagnostikovat.
Chodil jsem po vyšetřeních na soukromou kliniku Luxmed, chtěl jsem se co nejdříve uzdravit, ale marně. Pravděpodobně se jednalo o souhru několika nemocí naráz. Podobné řetězové útoky jsou taktikou, kterou Zlý často používá, aby vyvolal zmatek.
Při druhém pokusu, několik dní po zahájení přípravy, se nám v autě přetrhl rozvodový řemen. Bylo to o to podivnější, že auto mělo najeto pouhých 40 tisíc kilometrů. Později se ukázalo, že mechanik o rok dříve zapomněl dotáhnout jeden šroub…
Poté se mi zdál sen, ve kterém mi Pán Bůh ukázal, že před Zlým nelze utéct ani se schovat. Jakmile s ním člověk začne bojovat, nesmí uhnout - buď s vlastními hříchy radikálně bojuješ, nebo už rovnou prohráváš. Vzal jsem tedy v tom snu do ruky meč a učinil pevné předsevzetí, že proti zlu budu aktivně bojovat.
Při třetím pokusu o zasvěcení jsem už moc dobře chápal, o co jde, když jsem viděl zoufalou snahu Zlého odradit mě od odevzdání se Panně Marii.
Dva dny po začátku příprav začala celková rekonstrukce v bytě přímo pod námi. Průběžně po dobu jednoho a půl měsíce dělala stavební četa obrovský hluk, a to mnohdy už od brzkého rána. Měli jsme už tehdy malé dítě a někdy jsme museli kvůli hluku z bytu doslova utíkat pryč. Hluk byl nesnesitelný, ale tentokrát jsem se už nevzdal. Třiatřicetidenní přípravu jsem dokončil a zasvětil se Panně Marii.
Zlý nesmírně usilovně pracuje na tom, aby nás od Matky Boží odtáhl. Nikdy mu to nedovolme!
Panna Maria je plná milosti, to znamená plná Ducha Svatého. Byla to ona, kdo ve svém panenském lůně nosil Boží Slovo.
Ona byla prvním svatostánkem světa. Dodnes mě fascinuje neuvěřitelná blízkost vztahu mezi Marií a Ježíšem.
Odpuštění
Byl to vždy šokující útok zla na mnoha frontách pokaždé, když jsem se přiblížil k Panně Marii.
Uvědomění si této skutečnosti bylo důležitou milostí, kterou jsem od Pána Boha obdržel a která je v duchovním boji nezbytná. Skrze modlitbu růžence mi Maria dala milost zcela odpustit tátovi a bratrovi.
Po mnoha letech potýkání se s hořkostí a neodpuštěním tato nenávist náhle a zázračně zmizela přímo během modlitby růžence obětované na tento úmysl, a já se stal konečně svobodným. Byla to milost uzdravení duše.
Řadu let jsem se s tímto problémem snažil bojovat vlastními silami, ale nedokázal jsem zvítězit. A Maria to vyřešila - tak prostě.
Od té doby se modlím za své nevěřící maďarské příbuzné. Když někdo z mých blízkých zemře, nechám za něj sloužit mši svatou a prosím Matku Boží o přímluvu.
Modlím se i za duše dávno zemřelých členů rodiny, zvláště když se dozvím, že po jejich smrti za ně nebyla nikdy obětována mše svatá.
Rodina
Díky modlitbě růžence jsem si u Panny Marie vyprosil dar potomstva. Dnes jsem šťastným otcem dětí.
Děkuji Bohu za svou manželku Izu, která pro mě byla svou láskou tou „jiskrou“, jež mě přivedla k obrácení. Děkuji Bohu, že mě přivedl do Polska, zachránil mou duši a že jsem se stal údem Katolické církve.
Fascinuje mě, že po tolika letech stále hlubšího poznávání Pána Ježíše můj analytický mozek neobjevil v Jeho učení jedinou slabinu či rozpor.
Naopak mě stále více ohromuje, jak je všechno nesmírně konzistentní. Je to proto, že Pán Ježíš je Pravda.
Kdybychom v Písmu svatém změnili jedinou čárku nebo překroutili jen jediné přikázání, rozpadlo by se celé učení, podobně jako by se to stalo, kdybychom se pokusili pozměnit sebemenší částečku struktury vesmíru.
Děkuji Bohu za redakci časopisu „Trvejte v lásce“ a za všechny kněze, kteří mi zvěstovali evangelium.
Věřím ve slavné proroctví, že „jiskra vzejde z Polska“ a „vítězství, pokud přijde, přijde skrze Pannu Marii“.
Adam
Zdroje :
https://trwajciewmilosci.pl/od-ateizmu-do-wiary-w-boga/
Trwajcie w miłości
Převzato z Salvator Mundi, salva nos, článek z 22. 6. 2026 naleznete zde.
(Na Fatym.com vydáné 6. 7. 2026)
Seznam článků vydaných
v seriálu MARIINA VÍTĚZSTVÍ
https://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=seznam-clanku-vydanych-v-serialu-mariina-vitezstvi&cisloclanku=2026050022
