„
Hospodine, vyvedl jsi mou duši z podsvětí, zachoval jsi mě naživu, abych nesestoupila do hrobu“ (Žl 30,4) - tento verš nejlépe popisuje to, čím si Agáta prošla.
Jsou-li oči zrcadlem duše, pak je dnes evidentně vidět, jak velký zázrak se v jejím životě udál na přímluvu Panny Marie - zázrak záchrany, uzdravení a osvobození.
Všechno to začalo, když mi byly čtyři roky. V tomto věku mě zneužil chlapec z patologické rodiny, který se mnou chodil do školky...
Od té doby jsem k sobě cítila odpor, agresivitu a touhu po sebedestrukci, které jsem pečlivě skrývala před všemi, dokonce i před těmi nejbližšími. To se nakonec odrazilo na mém zdraví.
Když už se mé vnitřní problémy nedaly déle tajit, rodina mi chtěla pomoci. Odborníci mě posílali na terapii, ale několik let se mi ji nedařilo zahájit.
Příčinou bylo mé duchovní spoutání a rozpolcenost mezi vůlí žít a touhou zemřít...
Stav takového napětí a nenávisti k sobě samé mě provázel po mnoho let. Navzdory tomu jsem se v devatenácti letech rozhodla studovat lesnictví.
Během té doby se u mě objevily těžko zvladatelné psychické výkyvy a něco ve mně prasklo.
Zakusila jsem hlubokou depresi a ponořila se do nepředstavitelného strachu a beznadějně pohlcující temnoty. Kromě autoagresivního chování jsem si začala budovat závislost na omamných látkách. Studium jsem samozřejmě přerušila. Nebyla jsem schopná dělat nic.
„Předložil jsem ti život i smrt, dobro i zlo“ (Dt 30,15)
Když vyšla najevo má hluboká deprese, moji blízcí se dozvěděli o tom, co jsem prožila v dětství. Byli zaskočení a šokovaní jak tím, čím jsem si prošla, tak i tím, že jsem to tak pečlivě a „statečně“ tajila po tolik let.
V tomto období se tíha oné zkušenosti ukázala jako neúnosná. Zhroutila jsem se a poprvé v životě jsem volala o pomoc.
Rodina mi chtěla pomoci, jak nejlépe uměla, ale ta část mého já, která tolik let směřovala k destrukci, převzala kontrolu: začala jsem utíkat z domova a navázala kontakt se závislými lidmi. Brala jsem drogy, na jejichž názvy jsem se ani neptala, a míchala je s psychofarmaky a alkoholem.
Byla jsem schopná bydlet s nově poznanými lidmi několik dní nebo i několik měsíců. Po posledním návratu domů a mnoha hodinách bez omamných látek a spánku jsem byla natolik vyčerpaná, že při pokusu o odpočinek jsem ucítila, jak mi tuhne tělo.
Z úst mi tekla pěna...
Rodiče se mi snažili podat lék, zatímco mě nesli v náručí, ale já ho nechtěla přijmout.
Nebylo to tehdy poprvé, co jsem prožívala tzv. abstinenční syndrom, způsobený delším nedostatkem návykových látek.
Svědkem toho všeho se však tentokrát stala moje maminka. Tehdy jsem si uvědomila, jak moc to všechno prožívá. Její láska nakonec prorazila mou apatii a mně došlo, že situace je vážnější než kdy dříve.
Maminka mě s bolestí v srdci prosila, abych se zamyslela nad svým životem.
V té chvíli mi došlo, že takhle dál žít nechci. Nechci zemřít, vyčerpaná závislostí a hříchem. Pochopila jsem, že stojím na prahu věčné smrti a že tady už končí veškerá legrace.
Odevzdání se Panně Marii
Jako dospívající jsem se několikrát zúčastnila pěší pouti na Jasnou Horu. Cítila jsem touhu po Pánu Bohu, ale sama jsem kladla překážky do cesty Jeho působení, lásce a uzdravení.
Vztah s Nebeským Otcem mi připadal nedosažitelný. Satan mě spoutal pocitem viny, odporem k sobě samé a zoufalstvím.
Jednou se mi stalo, že jsem poprosila ženy vcházející do kostela na mši svatou o modlitbu, protože jsem se cítila nehodná vstoupit do chrámu. Chyběla mi zkušenost živého Boha a Jeho lásky. Samotná touha však ve mně stále někde doutnala...
Zlomovou událostí bylo mé odevzdání života Panně Marii, kterému předcházela 33denní duchovní obnova, jíž jsem se zúčastnila díky své sestře Justýně. Během tohoto zasvěcení jsem zakusila osvobození srdce. Odehrály se ve mně radikální změny.
Přerušila jsem kontakty s prostředím ztracených, destruktivních a závislých lidí. Nezdravá touha postupně ustupovala modlitbě a naději na proměnu života. V důsledku mého zasvěcení jsem se také dostala k exorcistovi, od kterého mě předtím už několikrát něco (nebo spíše někdo) účinně odtahovalo.
K mému duchovnímu spoutání přispělo i tzv. vědomé (lucidní) snění. Byla to pro mě úniková cesta od toho, co jsem prožívala.
Tuto okultní praxi jsem však neprohloubila natolik, abych mohla své sny plně kontrolovat. Ve svých snech jsem nejednou viděla děsivé a nadpřirozené věci a zároveň jsem ve svém srdci volala k Nebeskému Otci o pomoc...
Jedné noci jsem se s panikou probudila z noční můry, přišla za svou sestrou a překonala svou uzavřenost tím, že jsem jí vyprávěla vše, co prožívám. Svěřila jsem se jí s tím, do čeho jsem se zapletla. Byly asi tři hodiny ráno.
Pomodlily jsme se spolu Korunku k Božímu milosrdenství a sestra mi projevila lásku, soucit a oporu, přičemž mě z ničeho neobviňovala.
Byla to pro mě velmi cenná zkušenost, protože ve vlastních očích jsem tehdy znamenala jen málo. Sestra přijala mou minulost s klidem a nevyděsila se mých chyb. Následující den jsme společně zavolaly exorcistovi a domluvily si k němu návštěvu.
Během rozhovoru s knězem jsem cítila, jako by temná síla protínala vzduch mezi mnou a ním. Při samotném exorcismu se zlo nijak neprojevilo. Krátce nato se mi ještě stalo, že jsem po probuzení spatřila duchovní bytost stojící nade mnou, proto se exorcismus konal znovu. Důsledkem mého odevzdání se Panně Marii bylo i to, že jsem zahájila terapii.
Nový člověk
Časem jsem začala pozorovat nové plody modlitby, odevzdání se Marii a terapie. Začala jsem mít ráda sama sebe. Stále cítím tíhu „starého člověka“, ale nyní ji nesu s Pannou Marií a s Ježíšem - svým Pánem. Snažím se Je z celého srdce milovat.
Mé zasvěcení se Ježíši skrze Pannu Marii proběhlo 24. dubna 2020. Dnes vím, že je to jediná cesta a jediná správná spiritualita. Je to svoboda, která se mi dříve zdála nedosažitelná!
Po sedmi letech jsem se znovu vydala na pěší pouť. Také jsem si našla práci. Žiji každý den ve stavu posvěcující milosti a cítím silné požehnání.
Než Pán Bůh začal narovnávat můj život, nedokázala jsem si představit, že bych po svaté zpovědi vytrvala bez těžkého hříchu déle než čtrnáct dní.
Na závěr dodám, že jsem onomu chlapci z dětství odpustila. Nijak ho neobviňuji.
Zastávám názor, že každý hříšník si zaslouží odpuštění, tak jako mně už tolikrát odpustil Nebeský Otec, ke kterému jsem často v bolestech volala a který na mě celou tu dobu čekal - na svou marnotratnou a ztracenou dceru.
Jeho láska a milosrdenství jsou opravdu nekonečné!
Jediná kapka svaté Krve Jeho Syna nás omývá ode všech vin!
On mě vrátil zpět k životu na přímluvu té nejlepší Matky - Panny Marie.
Bůh buď veleben!
Agáta
Zdroj:
https://trwajciewmilosci.pl/gdyby-nie-matka-boza-juz-bym-nie-zyla/
Převzato z
Salvanos Mundi, salva nos, článek z 26. 5. 2026 naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 30. 5. 2026)
Seznam článků vydaných
v seriálu MARIINA VÍTĚZSTVÍ
https://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=seznam-clanku-vydanych-v-serialu-mariina-vitezstvi&cisloclanku=2026050022
