Málo se o tom mluví, ale to, co představuje velmi vážný problém v duchovním životě, je nedostatek modlitby, kterou by měl každý křesťan praktikovat denně.
*Ale není to jen o ranní a večerní modlitbě. To nestačí. Lidé, kteří omezují svůj duchovní život na několik modliteb denně, často je říkají automaticky s úmyslem splnit si náboženskou povinnost, která jim byla vštěpována od dětství, často ze strachu, že opuštění modlitby přinese nějaký „efekt neštěstí“.
Víra a vztah s Bohem se nerozvíjejí a jako dospělí zůstávají na podobné duchovní úrovni, když měli bylo 10 let… A proto je nezbytné uvědomění si, že modlitba není dodatkem k víře. Je to vlastně povinnost, protože je potřebné, abychom duchovně dozráli, přiblížili se k Bohu a rostli v ctnostech.
* Modlitba je jako trénink. Když se blahoslavený kardinál Stefan Wyszyński stal Primasem Polska, první věc, kterou udělal, bylo naplánování si každého dne, kde se odrážela duchovní disciplína. V čase v 5,00 hodin. vstával, přičemž od 5.30 hodin. byl už v kapli. Tam se v tichu nořil do individuální modlitby a následně sloužil mši svatou. Kardinálův každodenní život byl naplněn modlitbou, prací i odpočinkem. Byl to muž neuvěřitelné disciplíny. Samozřejmě, že ne všichni jsme povoláni být kardinály – vést Církev, ale každý z nás je povolaný k elementární duchovní disciplíně, v jejímž rámci je člověk schopen vyhradit si vhodný čas k modlitbě a věnovat se jí každý den.
* Chad Ripperger, odvolávajíc se na církevní otce, tvrdí, že „
Čnost spravedlnosti je podřízena ctnosti zbožnosti, díky které dáváme Bohu to, co mu patří.“ Proto svatý Augustin napsal, že pokud se nebudeme modlit alespoň 15 minut denně, nesplníme si svou povinnost ve vztahu ke spravedlnosti vůči Bohu.
* Kdybyste se dnes věřících zeptali, zda milují Boha a myslí na Boha každý den, jaké by byly odpovědi?
Bohužel pro nás, katolíky, je velká ostuda, že tak málo milujeme Boha a tak zřídka na něj myslíme. Lidé spíš myslí na práci, domov, peníze, dovolenou, jiné lidi…
To je znak toho, že
naše priority v životě nejsou v rovnováze. Život však ukazuje, že ti, kdo se modlí, jsou nejkrásnější lidé. A nejde o vnější krásu. Jde o to být dobrý, vznešený, čestný, veselý, milý…
Proč nás modlitba proměňuje? Protože v modlitbě se setkáváme s Bohem a toto setkání se mění, protože Bůh nás proměňuje a činí nás takovými, jako je On. Svatá Faustína Kowalská ve svém deníčku napsala:
„Čistá a krásná duše se musí modlit,
jinak by ztratila svou krásu;
duše usilující o tuto čistotu se musí modlit,
jinak by ji nedosáhla;
nově obrácená duše se musí modlit,
jinak by ustoupila;
hříšná duše, ponořená do hříchů, se musí modlit,
aby mohla povstat.“
Neexistuje duše, která by nebyla povinna modlit se, protože všechna milost plyne skrze modlitbu. Proto svatý Alfonz Maria Liguori v této souvislosti napsal:
"Kdo se modlí, určitě se spasí.
Kdo se nemodlí, určitě se zatratí."
Proto v Katechismu Katolické církve čteme: ,,
Modlit se je životní potřebou“ nebo „
Nic se nevyrovná modlitbě: vždyť ona dělá z nemožného možné, z těžkého lehké… Je nemožné…, aby mohl někdy upadnout do hříchu… člověk…, který se modlí.“ (KKC 2744).
* Nehledejme čas na modlitbu, ale nechme si tento čas vyhrazený tak, jak si ho dokážeme najít na práci, spánek, jídlo…
Nevymlouvejme se, že nemáme čas. Během dne máme tolik příležitostí modlit se. Můžeme se modlit cestou do práce, při nákupu nebo i při vaření… Kdo miluje, najde si čas na milovaného.
Na závěr povzbudivé konstatování sv. Jana Maria Vianneyho:
„Modlitba je tajný žebřík vedoucí do nebe.“
Text a obrázek připravil: Mikuláš Maria Lipták - Rytíř Neposkvrněné
Převzato z
https://slovenskydohovorzarodinu.sk/, článek z 21. 4. 2026 naleznete
zde.
