V srdci Říma, co by kamenem dohodil od náměstí Piazza Navona, se nachází kostel Svatého Apolináře, ke kterému se váže fascinující příběh.
Podle starých legend přišel do Říma z Antiochie už se svatým Petrem, odkud byl poslán do Ravenny, k níž patřil významný přístav v Classu (5 km od města) a tam 20 let požehnaně působil jako biskup.
V Římě byl za Byzantské říše postaven první kostel na jeho počest. A je dost možné, že prvními obyvateli tohoto kostela byli baziliánští mniši, kteří našli úkryt v těchto zdech po pronásledování.
Kostel se až v roce 1526 stal farností, přičemž v letech 1574 až 1773 byl spojený s německým kolegiem. Ale na příkaz papeže Benedikta XIV. byl přestavěn a částečně zbourán a proto je dnes prezentován jako ukázka barokně-neoklasicistické stavby. Od roku 1825 v něm sídlí Papežský římský seminář, přičemž v roce 1990 se stal také sídlem kaplana Papežské univerzity Svatého Kříže.
V kostele se nachází kaple Panny Marie, ve které se nachází známý obraz Madony mezi dvěma apoštoly: Petrem a Pavlem, který patří k umbrijsko-římské škole z 15. století. Pravděpodobně je na něm znázorněn jeden z momentů, které vyprávěl evangelista Marek.
Maria se v této ikonografii stává "
Matkou apoštolů", protože zve všechny, aby zaměřili svůj pohled na Ježíše, jako by chtěla říci:
nesoustřeďujte se na mě, musíte se dívat na něj a musíte sledovat cestu, kterou toto dítě otevřelo.
Ve skutečnosti si na malbě všimneme, jak se Panna dívá jen na toho, kdo je mimo obraz, jako by chtěla upoutat pozornost, zatímco apoštolové pozorují jen malého Ježíše. Petr a Pavel jsou dospělí a na fresce mají co do činění s Dítětem Ježíšem, ve skutečnosti je to nemožné, ale to znamená, že apoštolové mají co do činění s pravým tělem Ježíše, mužem z masa a kostí.
V prosinci 1494 byla freska zakryta, aby ji nepoškodili vojáci Karla VIII. bílou barvou. A protože venku zuřily boje, a později měli lidé co dělat, aby se postarali o sebe a blízké, na obraz se po dobu 150 let zcela zapomnělo, dokud 13. února 1647 neotřáslo Římem zemětřesení, které způsobilo, že omítka opadla a obyvatelům se před oči ukázala malba v perfektním stavu. I proto se 13. února slaví liturgický svátek, jako vzpomínka na znovuobjevení obrazu a zasvěcení kaple Panně Marii.
Titul Maria, Královna apoštolů, pochází ze Skutků (Sk 1,13-14) a uznává Mariinu úlohu v Ježíšově působení i v působení Církve. Byla tam, když Ježíš začal své veřejné působení na svatbě v Káně Galilejské, a byla s apoštoly při sestoupení Ducha Svatého na Letnice.
Úcta k Marii, Královně apoštolů, je jednou z nejstarších mariánských úct v Církvi a dnes má Marii, Královnu apoštolů, za svou patronku mnoho misijních řádů, jakož i katolických apoštolátů.
„
Dokonalým příkladem tohoto typu duchovního a apoštolského života je nejblahoslavenější Panna Maria, Královna apoštolů... svou mateřskou láskou pečuje o tyto bratry svého Syna, kteří jsou stále na své pozemské pouti a zůstávají vystaveni nebezpečím a těžkostem, dokud nebudou uvedeni do šťastné vlasti. Všichni ať si zbožně uctívají a svěřují svůj život a apoštolát její mateřské péči." (
Apostolicam Actuositatem, Dekret o apoštolátu laiků, 4)
Převzato z
https://doverujem-a-verim.blogspot.com/, článek z 9. 2. 2026 naleznete
zde.
