Kázání při mši svaté na počátku čtyřiadvacetihodinové modlitby růžence v dominikánském kostele Neposkvrněného početí Panny Marie v Olomouci dne 6. října 2025
Kvítky svatého růžence
Fioretti di San Francesco – „
Kvítky svatého Františka“, tak se, bratři a sestry, jmenuje známá a starobylá kniha příběhů ze života svatého Františka z Assisi.(1)
Fioretti del Santo Rosario – „
Kvítky svatého růžence“, tak by se mohla jmenovat obdobná kniha příběhů spojených s modlitbou svatého růžence (možná i taková kniha existuje). Určitě by v ní nesměl chybět příběh o porážce „neporazitelné“ turecké armády, totiž o vítězství křesťanského
loďstva nad mnohem silnějším tureckým loďstvem v bitvě u Lepanta v roce 1571, který stojí u kořene svátku Panny Marie Růžencové;
příběh o vítězství nad Turky u Petrovaradína v Srbsku v roce 1716, který vedl k rozšíření tohoto svátku na celou církev: vždyť k obojímu vítězství došlo díky růžencové modlitbě.
Kniha by také mohla obsahovat, jak modlitba růžence odvrátila sovětské nebezpečí po II. světové válce v Rakousku a komunistické nebezpečí v Portugalsku v sedmdesátých letech minulého století, a tolik a tolik dalších příběhů ze života církve a světa i ze života jednotlivých lidí.
Není však nutné ubírat se daleko: stačí, když zůstaneme u nás. Přijel jsem z Jablonného v Podještědí, kde máme velkolepou baziliku svatého Vavřince a svaté Zdislavy s krásným barokním oltářem Panny Marie Růžencové, který sem v roce 1732, tři roky po vysvěcení chrámu, nechal pořídit hrabě Filip Josef Gallas, tehdejší pán na Lemberku.(2) Když o několik desetiletí později, v roce 1788, zachvátil město i chrám ničivý požár, dřevěný oltář zůstal zachován: to nemůže nebýt zázrak!
Mimořádná účinnost modlitby růžence
Všechno toto – a mnohé další – ukazuje na mimořádnou účinnost modlitby růžence – účinnost této modlitby, kterou sestra Lucie, fatimská vizionářka, vyjádřila slovy:
„Není problém, byť sebeobtížnější, ať časný, nebo především duchovní, který se týká osobního života každého z nás nebo života našich rodin, ať rodin světa, či řeholních společenství; života národů a států, není problém, opakuji, byť sebeobtížnější, který nyní nemůžeme vyřešit
modlitbou svatého růžence.“ (3)
Není však toto zdůrazňování růžence něčím přehnaným, či dokonce magickým?
Vždyť na první pohled je to tak prostá, až ubohá modlitba: neustálé opakování modlitby Zdrávas, Maria, sem tam prokládané modlitbou Otče náš. Máme mnohé jiné modlitby, které se zdají být bohatší a obsažnější. A pokud přece jen připustíme, že je růženec tak účinný,
v čem tato jeho účinnost spočívá? Čím je dána?
První důvod účinnosti růžence:
růžencová tajemství
První odpověď na tuto otázku nám dávají tzv.
růžencová tajemství: radostná tajemství, tajemství světla, která na počátku tohoto tisíciletí nově připojil svatý Jan Pavel II., bolestná a slavná tajemství.
Jak víme, jedná se o události života našeho Pána Ježíše Krista: o události celého jeho života, od chvíle jeho pozemského početí až po jeho nebeské oslavení. Rozjímání o těchto tajemstvích je jakousi duší růžence, zatímco ústní modlitby, zvláště Otče náš a Zdrávas, Maria, jsou
jeho tělem.
I když jsou to události, které se odehrály zhruba před dvěma tisíci léty v Palestině, jako historické události odezněly a jsou neopakovatelné, jsou to opravdu tajemství, neboť jejich hlavním protagonistou je Ježíš Kristus, nejen pouhý člověk, ale Bohočlověk: Bůh sám, jenž se stal člověkem; „
Slovo, které se stalo tělem,“ abychom použili vyjádření prologu evangelia
svatého Jana (1,14).
Tato tajemství života našeho Pána Ježíše Krista jsou tak „nabita“ duchovní silou a milostiplná, tj. naplněná milostmi: milostmi časnými, jakými mohou být např. tělesná uzdravení, a především milostmi duchovními, milostmi odpuštění našich hříchů, a milostí Božího, věčného života.
Tato spásonosná moc Kristových tajemství přesahuje dobu a místo, kdy a kde
se udála, a takříkajíc objímá všechny doby a místa. (4)
My tak můžeme vejít do kontaktu s milostí Kristových tajemství kdykoliv a kdekoliv: jistě na prvním místě skrze liturgii církve, v níž během církevního roku postupně oslavujeme tajemství Pánova života. A hned na druhém místě skrze růženec, který k liturgické oslavě Kristových tajemství vede – nejlépe na ni připravuje – a jenž z liturgického slavení těchto tajemství vychází a je jeho jakýmsi prodloužením.
Lidství, člověčenství, které Boží Syn přijal za své, a všechno, co v tomto lidství vykonal a vytrpěl, je dokonce jediným pramenem Boží milosti.
Jak prohlašuje slavnostně svatý Pavel v Prvním listě Timotejovi, „<>i>je (jenom) […] jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny.“ (2,5–6) Jak pak říká velký benediktinský opat a duchovní učitel, blahoslavený Columba Marmion, „
Kristus není svatým jen sám pro sebe, on je
i svatostí naší. Veškerá svatost, kterou Bůh určil pro naše duše, byla vložena do Kristova lidství, a z tohoto zdroje ji máme a musíme čerpat zase my.“ (5)
Druhý důvod účinnosti růžence:
prostřednictví Panny Marie
Potom zde máme druhou odpověď na otázku, proč je modlitba růžence tak účinná: odpověď, která je specificky růžencová.
V růženci se setkáváme s tajemstvími Pánova života per Mariam – „skrze Marii“, neboť jsou to události, kterých se Maria přímo zúčastnila – jsou to společná tajemství Kristova a její –, díváme se na tato tajemství očima Panny Marie a hledíme na to, jak se tato tajemství odrážela v jejím Neposkvrněném Srdci.
Do mocné, ba všemohoucí Mariiny přímluvy, které se dovoláme znovu a znovu – znovu a znovu prosíme: „
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší“ –, s velkou důvěrou vkládáme sebe samé, své blízké, církev a svět. A skrze ruce Panny Marie dostáváme milost tajemství života Ježíše Krista.
Dostáváme tímto způsobem všechny milosti. Jestliže všechny milosti, jež mají svůj nejvyšší původ v samotném Bohu, procházejí skrze Kristovo lidství, jak jsme viděli – jsou „zabarveny“ Kristovým lidstvím, jak se vyjádřil obrazně velký teolog a služebník Boží, kardinál Charles Journet (6) –,
procházejí následně rukama Panny Marie, jsou „zabarveny“ Mariiným prostřednictvím, tak krásným a mateřsky laskavým.
Úradek Boží prozřetelnosti: každá milost skrze Kristovo lidství a Pannu Marii
V této souvislosti nemůžeme nevzpomenout na to, co zdůrazňoval Lev XIII., papež poslední čtvrtiny 19. a počátku 20.století, po němž má své jméno současný papež Lev XIV. Lev XIII. byl velkým růžencovým papežem, neboť růženci věnoval nemálo svých encyklik. (7) V jedné z nich píše: „
[…] nic nám není dáno než skrze Marii, protože Bůh to tak chtěl. Jako nikdo nemůže přijít k nebeskému Otci než skrze Syna, tak zpravidla nikdo nemůže přijít ke Kristu než skrze Marii.“ (8)
Je to svobodný úradek Boží prozřetelnosti.
Bůh nám nemusel dát svou milost tímto způsobem, ale velmi vhodně a moudře se rozhodl, že nám ji dá skrze lidství Ježíše Krista a skrze Pannu Marii. A jak zdůrazňoval papež Lev XIII., modlitba růžence tento úradek božské prozřetelnosti respektuje a zachovává.
Dovolte mi vrátit se znovu do Jablonného v Podještědí. Jakousi ilustrací citovaných slov Lva XIII. – ilustrací, která vznikla dlouhou dobu před jejich vyslovením – je starobylý obraz, který visel
původně v kapli Nejsvětější Trojice pod hradem Lemberkem a nyní se nachází v zimní kapli u baziliky v Jablonném. Na tomto obraze je zachycena svatá Zdislava, jak se obrací na Pannu Marii a říká:
„
Monstra te esse Matrem!“ – „
Ukaž, že jsi Matka!“ Panna Maria se obrací na Pána
Ježíše Krista a říká: „
Monstra te esse Filium!“ – „
Ukaž, že jsi Syn!“ A Pán Ježíš
se obrací na nebeského Otce a říká: „
Monstra te esse Patrem!“ – „
Ukaž, že jsi Otec!“
Modleme se tedy růženec a buďme v této modlitbě vytrvalí. Ať se při ní cítíme povzneseni, či naopak prožíváme „suchopár“, ať při ní rozjímáme její tajemství dokonale, nebo nedokonale, je vždy plodná!
Závěr: příklad svatého Bartola Longa
Už jsme si připomínali růžencového papeže Lva XIII. Nemůžeme také zapomenout na dalšího velkého apoštola posvátného růžence, zakladatele svatyně Panny Marie Pompejské v jižní Itálii
a dominikánského terciáře, který byl dne 19. října tohoto roku (9) svatořečen, Bartola Longa. (10) Kéž můžeme spolu s ním ze srdce říci:
„
Ó blahoslavený růženci Mariin, sladký řetěze, který nás spojuje s Bohem; pouto lásky, které nás sjednocuje s anděly; věži záchrany před útoky pekla; bezpečný přístave v mořské katastrofě! Nikdy tě neodhodíme. Budeš naší útěchou v hodině smrti.“ (11)
P. PhDr. ThLic. Štěpán Maria Filip, Th.D., OP
Poznámky:
(1) Srov. její nové české vydání: Kvítky svatého Františka. Přel. Kateřina Lachmanová. Praha: Paulínky, 2021.
(2) Srov. Jan Rucz: Láskou ke svatosti: Kniha o svaté Zdislavě. Brno: CDK, 2025, s. 199–200.
(3) In: Joaquín María Alonso: La verdad sobre el secreto de Fátima: Fátima sin mitos. Madrid: Cor
Mariae Centrum, 1976, s. 106:
„
[…] no hay problema, por más difícil que sea, sea temporal o sobre todo espiritual, que se refiera a la vida personal de cada uno de nosotros; o la vida de nuestras familias sea familias del mundo o Comunidades Religiosas; a la vida de los pueblos y naciones; no hay problema, repito, por más difícil que sea, que no podamos resolver ahora con el rezo del Santo Rosario.“
(4) Srov. hluboká rozjímání o tajemstvích života Ježíše Krista od blahoslaveného Columby Marmiona: Le Christ dans ses mystères. Paris: Desclée De Brouwer, 1933 (čes. vyd.: Kristus ve svých tajemstvích. Brno: Sypták [připraveno k vydání]).
(5) Le Christ Vie de l’Ame. Paris: Desclée De Brouwer, 1924, s. 24 (čes. vyd.: Kristus, život duše. Brno: Sypták, 2024, s. 34): „
Le Christ n’est pas seulement saint en lui-même, il lest notre
sainteté. Toute la sainteté que Dieu a destinée aux åmes a été déposée dans l’humanité du
Christ, et c’est à cette source que nous devons puiser.“
(6) Srov. především jeho základní dílo L’Èglise du Verbe incarné II. Paris: Desclée De Brouwer,
1951.
(7) Papež Lev XIII. vydal podivuhodný počet 86 encyklik a z nich bylo 12 výslovně věnováno růženci.
(8) Encyklika Octobri mense (22. 9. 1891). In: Denz.- Hün, č. 3274: „
[…] nihil nobis, nisi per Mariam, Deo sic volente, impertiri; ut, quo modo ad summum Patrem nisi per Filium nemo potest accedere, ita fere nisi per matrem accedere nemo possit ad Christum.“
(9) Čili roku 2025. [pozn. red.]
(10) Srov. Marek Woś: Bartolo Longo: Apoštol růžence a zakladatel baziliky v Pompejích. Přel. Františka Böhmová. Praha: Paulínky, 2025.
(11) Cit. in: Sv. Jan Pavel II.: Apoštolský list Rosarium Virginis Mariae (16. 10. 2002), č. 43. AAS,
95 (2003), s. 36 (čes. vyd.: Přel. Lubomír Štula. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2002,
s. 39):
„
O Rosario benedetto di Maria, catena dolce che ci rannodi a Dio, vincolo di amore che ci unisci agli Angeli, torre di salvezza negli assalti dell’inferno, porto sicuro nel comune naufragio, noi non ti lasceremo mai più. Tu ci sarai conforto nell’ora dell’agonia.“
Zdroj: Světlo 1/2026, str. 8 -9
