V závěrečném díle tohoto článku autor popisuje bouřlivý rozvoj Katolické církve ve 20. století, všímá si masových konverzí muslimů, které ale nejsou plodem misií, ale přímých Božích zásahů Ježíše a Marie, která se často zjevovala na africkém kontinentě. Popisuje též mnohé problémy, kterým musí africká Církev čelit. Mezi ně patří chudoba, rezignace na evangelizaci jinověrců, polygamie a pronásledování křesťanů ...
Zde je 1. část článku
Zde je 2. část článku
Katolická církev v Africe včera, dnes a zítra (3)
V roce 1885 se konala konference v Berlíně, na které vznikla dohoda o rozdělení afrického kontinentu mezi koloniální mocnosti. Toto rozdělení bylo platné několik dalších desetiletí až do druhé poloviny 20. století, kdy si mnohé země Afriky vybojovaly nezávislost. Kolonizace Afriky měla svá negativa, ale i určitá pozitiva. Vytvořila novodobé „Pax Romana“ pro africké mise, které v období let 1885-1945 pravidelně rostly. Je třeba s uznáním konstatovat, že Katolická církev intenzivně podporovala hnutí proti otrokářství. Významnou roli v tomto hnutí sehrál „
papež Lev XIII. encyklikou In Plurimis.“ (30)
Toto období charakterizuje průnik Katolické církve hluboko do vnitrozemí afrického kontinentu. V misijních aktivitách se kladl důraz „
na ohlašování evangelia, rozvoj lidské osobnosti, podporu místní kultury a jazyků, překlad Písma svatého a katechismu, rozvoj školního systému, formaci katechetů a místních kněží. Do popředí se dostala i sociální a charitativní činnost jako součást misijní práce.“ (31)
Ve 20. století došlo v Africe k bouřlivému růstu Katolické církve, v některých oblastech jí však významně konkurovali protestantští misionáři. Zvlášť výrazně se to projevovalo v jižní Africe. Například „
v roce 1911 ve Svazu Jižní Afriky ze 4 700 000 domorodců bylo 37 000 katolíků. Protestantů bylo 1 400 000.“ (32)
Problémem se stala po roce 1906 i proticírkevní politika Francie, která výrazně oslabila misijní aktivity Katolické církve na Madagaskaru, okupovaném po roce 1896 Francií. (33)
Navzdory všem obtížím počet katolíků v Africe rostl slibným tempem. Zatímco v roce 1900 tvořili katolíci 2% africké populace, do roku 1970 vzrostl procentuální podíl katolíků v africké populaci na 12 %, tedy šestinásobně. (34)
V první polovině 20. století se však „
málo mluvilo o afrikanizaci církevních struktur, přestože tento pohyb již započaly některé velké misionářské osobnosti, které prosazovaly heslo: Obnova Afriky Afrikou samotnou. Afrikanizace africké Církve začala od roku 1960.“ (35)
28. března 1960 jmenoval papež Jan XXIII. prvního afrického kardinála v novodobých dějinách Katolické církve. Jmenoval se Laurean Rugambwa a pocházel z tehdejší Tanganiky (dnešní Tanzanie). Dnes se počet afrických kardinálů v Katolické církvi přibližuje ke třem desítkám.
Výchově domorodého katolického kléru v Africe byla v posledních desetiletích věnována velká pozornost. Díky tomu má dnes Afrika dostatek katolických kněží a biskupů nejen pro vlastní potřeby, ale mnozí afričtí katoličtí duchovní slouží i mimo africký kontinent.
V posledních desetiletích došlo v Africe k masivní vlně konverzí muslimů ke křesťanství.
Paradoxně, přispěla k tomu ani ne tak misijní činnost Katolické církve, jako spíše přímá misijní činnost Ježíše Krista a Panny Marie. Jak se při jedné příležitosti vyjádřil arcibiskup Paul Desfarges SJ, předseda Regionální biskupské konference Severní Afriky,
do Katolické církve mnohdy přivádí bývalé muslimy sám Ježíš Kristus, který se jim zjevuje ve snech. Přitom Církev je nevyhledává, ale oni přicházejí sami. Jeden za druhým. Arcibiskup doslova uvádí: „
Přicházejí, neboť hledají sami sebe, duchovně se rozvíjejí. Mnozí z nich, opravdu mnozí z nich, měli sen, vizi, která otřásla jejich životy. A právě po této události přicházejí a klepou na dveře Církve.“ (36)
Asi 25 % muslimů, kteří se zříkají islámu a stávají se křesťany, vděčí za svou konverzi právě vizím a snům. Misionář David Garrison, který se zabýval výzkumem islámu a konverzí muslimů na křesťanství, uvádí ohromující fakta. Za prvních necelých 14 století existence islámu bylo celkem 15 hnutí, při kterých se velké skupiny muslimů staly křesťany. Garrison přitom definuje „hnutí“ jako skupinu nejméně 1 000 muslimů z určité komunity, „
kteří nejen vyznávají svou víru v Krista, ale ji i potvrzují dobrovolným křtem. Jen za první dvě desetiletí tohoto 21. století však Garrison napočítal již 70 takových konverzních pohybů – téměř pětkrát tolik jako za předchozích 1400 let. A přestože je islám nejrychleji rostoucím náboženstvím na světě, obrovské množství muslimů dnes uvěřilo v Ježíše, mnozí z nich v uzavřených zemích prostřednictvím snů a vizí.“ (37)
Evangelizaci provádí i Panna Maria. To by nemělo překvapit žádného katolíka. Vždyť „
Maria je první věřící a Kristova učednice a lze ji také nazvat první evangelizátorkou. To ona předala Krista světu. Takto se stává vzorem misijní Církve, a zvlášť vzorem pro každého apoštola.“ (38)
V konstituci Druhého vatikánského koncilu
Lumen Gentium se píše, že Panna Maria ani po svém nanebevzetí „
neopustila tento spasitelný úkol, ale nadále nám získává dary věčné spásy... Ve své mateřské lásce se stará o bratry svého syna, kteří dosud putují na zemi a ocitají se v nebezpečích a nesnázích, dokud nebudou uvedeni do blažené vlasti.“ (39)
Z toho vyplývá, že Panna Maria i po svém nanebevzetí pokračuje ve svém díle evangelizátorky a bude v něm pokračovat, dokud bude trvat tento svět. Naše „
Církev hledí na Marii jako na vzor a jako na průvodce při vedení všech k Ježíši Kristu. Ona vede Církev a je hvězdou evangelizace, jako hvězda, která přivedla mudrce k Ježíši... Maria je přítomna vždy, když se ohlašuje spása v Ježíši Kristu.“ (40)
Četná zjevení Panny Marie přivádějí do Katolické církve masy nekatolíků. Také v Africe posledních desetiletí. Skutečným fenoménem se stala
opakovaná zjevení Panny Marie na střeše ortodoxního kostela v egyptském městě Zeitun na předměstí Káhiry v letech 1968-1971. Zjevení viděly miliony lidí, především křesťanů a muslimů, kteří zjevení popsali místním i zahraničním novinářům. Mezi očitými svědky událostí byli biskup Marcos, biskup Gregorius, tehdejší egyptský prezident Násir a mnoho jiných významných osobností. Došlo zde k mnoha zázrakům, včetně medicínských uzdravení, která jsou spolehlivě zdokumentována. (41)
Nebylo to však jediné zjevení Panny Marie v Africe. Panna Maria se často zjevovala na africkém kontinentu, především v Egyptě: v roce 1982 v Edfu, v letech 1986 – 1991 v káhirské čtvrti Šhubra a později následovala mnohá další zjevení. (42)
I díky těmto zjevením Katolická církev v Africe dynamicky roste. Podle posledních dostupných statistik z roku 2023 tvořili katolíci v té době kolem 19 % z celkového počtu obyvatel Afriky. Přitom statistiky potvrdily, že
20% všech katolíků světa v té době tvořili právě afričtí katolíci. Právě v Africe roste počet katolíků nejrychleji v celosvětovém měřítku. Počet katolíků v Africe „
se zvýšil z 272 milionů v roce 2022 na 281 milionů v roce 2023 s relativní variací +3,31 %.“ (43)
Tyto slibné údaje nás však neopravňují idealizovat situaci Katolické církve v Africe, která se potýká s mnoha problémy. Misijní činnost Katolické církve v posledních desetiletích je poznamenána mnoha nedostatky. Bylo zaznamenáno nemálo případů, kdy oficiální struktury Katolické církve při realizaci zdeformovaného, kapitulantského dialogu s nekatolíky
rezignovaly na evangelizaci jinověrců.
Těch problémů v misijní činnosti Katolické církve je však mnohem víc. Přední slovenský misiolog Bučko píše: „
Křesťanství přišlo do Afriky jako náboženství bílých lidí, se zbraněmi a materiální prosperitou, technologickým pokrokem, pohodlím západní civilizace, se školami a nemocnicemi. Obrácení na křesťanství se často spojovalo s rozhodnutím dostat se na vyšší životní úroveň a prospívat z civilizace bílého člověka.“ (44)
Obyvatelé Afriky cítí velkou touhu vysvobodit se z neutěšených sociálních poměrů, zaostalosti a bídy, tak typické pro mnohé Afričany. I pro část kandidátů kněžství v Africe je primární motivací
touha po lepší existenci a úniku z bídy. Jak uvedl v jednom rozhovoru dlouholetý misionář v Africe arcibiskup Henryk Hoser, ne u všech mladých Afričanů, kteří chtějí vstupovat do seminářů, existuje upřímná náboženská motivace. U těchto chudých lidí je kněžské nebo řeholní povolání spojeno i s únikem z bídy a perspektivou společenského postupu. A tak dochází k případům, kdy chybí upřímná náboženská motivace „
a kandidáti se hlásí jen z utilitárních důvodů. Takže při osobním kontaktu si musíte zjistit, jaké je to správné povolání a i po tomto výběru máme mnoho kandidátů, které je velmi obtížné udržet a poskytnout jim vzdělání na vysokoškolské úrovni prvního cyklu.“ (45)
Problémem je i nedostatečné
financování seminářů v Africe. Jak uvádí arcibiskup Henryk Hoser, semináře „
potřebují knihy, počítače, přednáškové sály, kaple. Kromě materiálních problémů je to i problém nedostatku personálu ... Semináře nedokážou udržet své profesory na minimálním standardu, na kterém musí profesor žít, aby byl v kontaktu s teologickým myšlením ve světě. Například knihy, které jsou v africkém kontextu extrémně drahé. V mnoha případech není možný kontakt přes internet... Pomoc misiím by proto měla zahrnovat například vysílání profesorů na krátkodobé pobyty, hostující přednášky (tzv. visiting professors), posílání knih pro knihovny, vysílání vzdělaného zdravotnického personálu.“ (46)
Dalším „
velkým pastoračním problémem je polygamie, která je v Africe velmi silně společensky zakořeněná a navzdory křesťanským vlivům zůstává stále významným rysem způsobu života. V Africe je velký počet křesťanů, kteří se nacházejí v této situaci. I domorodí kněží mají potíže žít svůj celibát v kultuře, která si tak vysoce cení dětí, zvláště pokud je společenství nepodporuje a nacházejí se na izolovaných pastoračních místech.“ (47)
I tento faktor přispívá k růstu protestantských církví v Africe, které nepožadují celibát duchovních.
Největší hrozbu pro Katolickou církev v Africe však představuje
pronásledování křesťanů, které vážně ohrožuje existenci mnoha afrických katolíků. Nejvíce ohrožují africké křesťany militantní islamistické skupiny jako Boko Haram, Islámský stát v západoafrické provincii (ISWAP), extremističtí pastevci z kmene Fulani, jakož i jiné teroristické skupiny. Nejhorší je situace v Nigérii, která se stala nejnebezpečnějším místem pro křesťany na světě. Loni přinesl americký moderátor Bill Maher šokující odhalení: od roku 2009 bylo v Nigérii zabito přes 100 000 křesťanů a vypáleno 18 000 kostelů. (48)
V loňském roce bylo v Nigérii zabito více křesťanů než ve všech ostatních zemích světa dohromady. Ze 4 849 křesťanů, které loni zabili pro jejich víru po celém světě, bylo zavražděno „
3 490 v Nigérii, uvádí seznam World Watch List 2026 organizace Open Doors.“ (49)
Tyto a jiné problémy oslabují růst katolického obyvatelstva Afriky. Přesto je nepopiratelným faktem, že Afrika je velkou nadějí Katolické církve do budoucna pod patronátem Ježíše Krista a Panny Marie, kteří během svého pozemského života prožili v Africe několik let a vroucně si zamilovali černý kontinent. V minulosti byla pro Katolickou církev typická supremace Evropanů. To je však už dávno minulostí. Vliv Evropy na vývoj Katolické církve stále více slábne. Naopak vliv Afriky nezadržitelně roste. Nelze nakonec vyloučit ani to, že jednoho dne zasedne na papežský stolec Afričan. Kdoví?
Karol Dučák
Vyšlo také na
http://www.priestornet.com/2026/02/katolicka-cirkev-v-afrike-vcera-dnes_0150317034.html
Odkazy k textu:
30) Bučko, L.:
Na ceste k oslobodeniu. Základy misiológie, s. 328
31) Bučko, L.:
Na ceste k oslobodeniu. Základy misiológie, s. 329
32) Kumor, B.:
Cirkevné dejiny: Novovek 1815 - 1914, s. 406
33) srov. Kumor, B.:
Cirkevné dejiny: Novovek 1815 - 1914, s. 406
34) srov. Kwasniewski, P.:
Mythbusting: “African Catholicism is a Vatican II Success Story”
35) Bučko, L.:
Na ceste k oslobodeniu. Základy misiológie, s. 329
36)
Jezus w snach, czyli nawróceni z islamu
37) Depenbrok, J. – Schmidt, R.:
Wie Gott heute Muslimen begegnet
38) Karotempel, S. a kol.:
Nasledovanie Krista v misiách. Príručka misiológie, s. 105
39)
Lumen Gentium, 62
40) Karotempel, S. a kol.:
Nasledovanie Krista v misiách. Príručka misiológie, s. 107
41) srov. Kranick, B.:
The Overlooked Marian Apparitions at Zeitoun, Egypt
42) srov.
Coptic Approved Apparitions
43)
New Church statistics reveal growing Catholic population, fewer pastoral workers
44) Bučko, L.:
Na ceste k oslobodeniu. Základy misiológie, s. 329
45) Tasiemski, S.:
Afryce trzeba dać szansę – rozmowa z abp. Henrykiem Hoserem SAC
46) Tasiemski, S.:
Afryce trzeba dać szansę – rozmowa z abp. Henrykiem Hoserem SAC
47) Bučko, L.:
Na ceste k oslobodeniu. Základy misiológie, s. 329
48) srov. Perry, T.:
Bill Maher Says Christians Are Being ‘Systematically Killed’ in Nigeria — He’s Right
49) Hartley, E.:
Nigeria accounts for 72% of Christian killings worldwide, new report finds
Použitá literatura:
1. Bučko, L.:
Misijná a charitatívna činnosť. Bratislava: VŠZSP sv. Alžbety, 2009. 248 s. ISBN 978-80-89271-37-5.
2. Bučko, L.:
Na ceste k oslobodeniu. Základy misiológie. Nitra: Spoločnosť Božieho slova, 2003. 549 s. ISBN 80-85223-34-1.
3.
Coptic Approved Apparitions. In:
The Miracle Hunter. Dostupné z:
http://www.miraclehunter.com/marian_apparitions/approved_apparitions/coptic.html.
4. Depenbrok, J. – Schmidt, R.:
Wie Gott heute Muslimen begegnet. In:
Jesus.ch. Dostupné z:
https://www.jesus.ch/news/religioeses/15037_wie_gott_heute_muslimen_begegnet.
5. Dučák, K.:
Úspešné obdobie jezuitských misií v Ázii. In:
Theologos : teologická revue. Roč. 21, č. 1 (2019), s. 149-162.
6. Fischer-Wollpert, R.:
Malý teologický slovník. Přehled papežů, Praha: Zvon 1995. 304 s. ISBN 80-7113-124-5.
7. Hartley, E.:
Nigeria accounts for 72% of Christian killings worldwide, new report finds. In:
EWTN News.
Dostupné z:
https://www.ewtnnews.com/world/africa/nigeria-accounts-for-72-percent-of-christian-killings-worldwide-new-report-finds
8.
Jezus w snach, czyli nawróceni z islamu. In:
Niedziela.pl.
Dostupné z:
https://m.niedziela.pl/artykul/90963/Jezus-w-snach-czyli-nawroceni-z-islamu?page=2&per-page=1.
9. Judák, V.:
Pápeži v dejinách. Dostupné z:
https://www.papezivdejinach.com/wp-content/uploads/2014/11/katalog_papezi_SK_2014.pdf.
10. Karotempel, S. a kol.:
Nasledovanie Krista v misiách. Príručka misiológie. Prvé vydanie. Trnava-Bratislava: Spolok svätého Vojtecha-Pápežské misijné diela, 2000. 299 s. ISBN 80-7162-313-X.
11. Kranick, B.:
The Overlooked Marian Apparitions at Zeitoun, Egypt. In:
catholicexchange.com.
Dostupné z:
https://catholicexchange.com/the-unlikely-marian-apparition-at-zeitoun-egypt/.
12. Kumor, B.:
Cirkevné dejiny: Novovek obdobie absolutizmu a osvietenstva. Spišské Podhradie: Nadácia Kňazského seminára biskupa Jána Vojtaššáka, 2003. 444 s. ISBN 80-968909-2-1.
13. Kumor, B.:
Cirkevné dejiny: Novovek 1815 - 1914. Spišské Podhradie: Nadácia Kňazského seminára biskupa Jána Vojtaššáka, 2003. 534 s. ISBN 80-89170-00-5.
14. Kwasniewski, P.:
Mythbusting: “African Catholicism is a Vatican II Success Story”. Dostupné z:
https://www.newliturgicalmovement.org/2023/01/mythbusting-african-catholicism-is.html.
15.
New Church statistics reveal growing Catholic population, fewer pastoral workers.
In:
Vatican News
Dostupné z:
https://www.vaticannews.va/en/vatican-city/news/2025-03/pontifical-yearbook-2025-priests-religious-statistics.html
16. Ondruš, R.:
Blízki Bohu i ľuďom. Životopisy svätých. Na Slovensku prvé vydanie. Bratislava: Tatran, 1991. 728 s. ISBN 80-222-0277-0.
17. Paločko, Š.:
Teológia dogmy Chalcedonského koncilu. In:
Theologos: teologická revue. Roč. 17, č. 2 (2015), s. 133-145.
18. Perry, T.:
Bill Maher Says Christians Are Being ‘Systematically Killed’ in Nigeria — He’s Right. In:
Global Christian Relief.
Dostupné z:
https://globalchristianrelief.org/stories/bill-maher-on-nigeria-persecuted-christians
19.
Pustovnícki borci: svätí Pavol Tébsky a Ján Chatrčník. In:
DoKostola.sk.
Dostupné z:
https://www.dokostola.sk/clanky/pustovnicki-borci-svati-pavol-tebsky-a-jan-chatrcnik.
20. Tasiemski, S.:
Afryce trzeba dać szansę – rozmowa z abp. Henrykiem Hoserem SAC. In:
eKAI.pl.
Dostupné z:
https://www.ekai.pl/afryce-trzeba-dac-szanse-rozmowa-z-abp-henrykiem-hoserem-sac/.
