Mučedníci a oběti pro Krista

Nejpřesvědčivějšími svědky naděje nám jsou mučedníci, kteří se díky své pevné víře ve zmrtvýchvstalého Krista dokázali vzdát samotného života zde na zemi, aby nezradili svého Pána. Je zapotřebí, abychom střežili jejich svědectví, a tím umožnili, aby naše naděje byla plodná. (papež František - Spes non confundit)





KOUTNÝ JOSEF * 4.1. 1909, Cetkovice + 28./29.4. 1951, údajně Libina (u Šumperku)
Narodil se do rodiny drobných zemědělců v Cetkovicích, obci ležící v oblasti Malé Hané, asi 10 km severně od Boskovic. V rodné vsi vychodil obecnou školu a poté absolvoval reálné gymnázium v Jevíčku, kde v roce 1927 maturoval. Po pěti letech teologického studia v Brně přijal 19.3.1932 z rukou biskupa Josefa Kupky kněžské svěcení. Jako novokněz se stal od 1.4. 1932 kooperátorem (kaplanem) v mariánském poutním místě ve Křtinách. Počátkem července 1933 byl P. Koutný vyslán na dva roky na vyšší biblická studia do Jeruzaléma. Působil zde rovněž jako vícerektor poutnického hospice svaté rodiny, který po rozpadu Rakouska–Uherska spravovaly jednotlivé nástupnické státy (v jeho vedení se střídali duchovní z těchto zemí). Současně jako jednatel Československého palestinského spolku v Jeruzalémě (vznikl jako sesterské sdružení Palestinského spolku v Brně) vedl intenzivní jednání s cílem vybudovat v Jeruzalémě československou kapli. V srpnu 1934 se za pomoci čs. Generálního konzula Josefa Marii Kadlece a jeruzalémského faráře, českého františkána Hermese Kohouta OFM, podařilo uzavřít smlouvu o zakoupení domu s pozemkem na Olivové hoře. Krátce na to byly zahájeny přípravné a stavební práce, nad kterými měl z pověření z Palestinského spolku v Brně P. Koutný dohled až do jejich dokončení. Pobyt v Jeruzalémě mu byl o půl roku prodloužen, aby zajistil pouť skupiny poutníků převážně z brněnské a olomoucké diecéze u příležitosti svěcení nově vzniklé československé Cyrilometodějské smírné kaple na Olivové hoře. Poté, co byla 28.7. 1935 kaple vysvěcena, stal se Josef Koutný jejím prvním rektorem, než ji v listopadu 1935 převzali do své péče bratři z Kongregace bratří těšitelů z Gethseman.

Po návrtu do Brna byl P. Josef Koutný k 1.1. 1936 jmenován prefektem Biskupského chlapského (malého) semináře a přitom působil jako katecheta na obecné škole v Brně – Maloměřicích. V té době rovněž završil svá studia doktorátem z teologie a obhájil doktorskou práci „Působení papežských legátů v Čechách v XI. století.“ K 1.10. 1938 se stal profesorem biblistiky, hebrejštiny a orientálních jazyků na diecézním teologickém učilišti v Brně současně byl rektorem Sušilových kolejí (do jejich zabrání nacisty v listopadu 1939). Na teologickém učilišti působil do konce března 1948, poté nastoupil jako prefekt v brněnském biskupském alumnátu a zůstal jim až do srpna 1950. Po likvidaci všech teologických diecézních a řádových učilišť v roce 1950 a zřízení jediné Cyrilometodějské fakulty v Praze byl v říjnu 1950 jmenován jejich profesorem. Tuto nabídku však nepřijal, neboť většina biskupu a kněží vůči této nové instituci zaujala odmítavý postoj pro vstřícný postoj jejího vedení ke komunistickému režimu. Profesorské místo odmítl s odůvodněním, že byl od 1.9. 1950 jmenován kaplanem u sv. Jakuba v Brně a cítí se plně vytížen.

Během podzimu 1950 se léčil několik týdnů v Zemské nemocnici u sv. Anny. Zde ho navštívila jeho známá paní Marie Petrová, zaměstnaná na ředitelství Sboru národní bezpečnosti v Brně, které se svěřil, že nechce nastoupit na pražskou fakultu. Protože měl oprávněné obavy se zatčení, rozhodl se po opakovaném léčení odejít do zahraničí. Paní Petrová mu přes jistého Josefa Šedivého přislíbila zajistit převedení přes hranice. V lednu 1951 P. Koutný farní hospodyni sdělil, že znovu odchází na léčení do nemocnice a svěřil ji do úschovy cenné věci. Od té doby se začal skrývat, mimo jiné také u Marie Petrové, která pak získala další kontakt do Bratislavy na doporučeného „převaděče“ Karla Koutského. Dne 1.3. 1951 s ní P. Koutný odjel do Bratislavy, kde je ráno na nádraží vyzvedl zmíněný „převaděč“. Koutský pak odešel s tím, že musí ještě zajistit přepravu Koutného zavazadla.



P. Koutný se přes den procházel s Marii Petrovou po městě a k večeru ji doprovodil k vlaku. Večer se pak sešel s K. Koutským, aby ho dovedl k člověku, který měl P. Koutného dopravit přes Dunaj na rakouskou stranu. Cestou k řece je však na konečné tramvaje obstoupili tři muži v civilu a Josefa Koutného zatkli.

Následujícího dne byl převezen do vyšetřovací vazby v Brně, kde byl opakovaně vyslýchán. Státní bezpečnost se zajímala především o jeho kontakty s vězněnými kněžími z Brna a okolí (s kaplanem P. Josefem Soukopem a P. Vincencem Šalšou) a o poznatky ohledně skrytých církevních struktur, ukrývání P. Jana Dokulila atd. Podle verze vyšetřovatelů byl ve vazbě získán pro spolupráci s StB. Poslední záznam ve vyšetřovacím svazku zní: Na příkaz řídícího orgána z 2. oddělení vedoucího strážmistra Oldřicha Čuhela byl dne 28.4. 1951 propuštěn na svobodu J. Koutný. Bližší okolnosti nejsou známy, z jakých důvodů byl propuštěn. Tato zpráva o propuštění je však datována až 2.5. 1951 a je tak zřejmé, že ke spisu musela být připojena dodatečně. Už totiž 29.4. totiž Státní bezpečnost příbuzným oznámila, že P. Josef Koutný byl nalezen mrtev v odstaveném vagónu na nádraží v Libině u Šumperka. Jako příčinu smrti přitom StB uvedla udušení v důsledku sebevraždy oběšením.

Sestra P. Koutného odjela ihned se svým manželem a vedoucím pohřební služby v Šumperku panem Neuwirthem do Libiny, kde při identifikaci mohli mrtvé tělo krátce shlédnout. Její svědectví o této bolestné chvíli zaznamenal známý Josefa Koutného P. Rudolf Vašíček: Mrtvý byl na pohled bílý, ale jedno ucho s okolím měl silně modré až zčernalé. Pan Neuwirth tehdy prohlásil: Jako vedoucí pohřební služby jsem už viděl mnohé oběšené. Zde však vůbec nevidím žádné známky takovéto příčiny smrti. Rodině nebylo umožněno si zemřelého prohlédnout zblízka a při pohřbu střežila rakev hlídka StB, aby případně nedošlo k jejímu otevření. Vzhledem k podlitinám na těle a přísným opatřením při pohřbu má tak veze StB o sebevraždě P. Josefa Koutného vážné trhliny a nutně vybízí k úvahám, že k jeho smrti došlo při výsleších a sebevražda byla následnou kamufláží.



Památku profesora Josefa Koutného, charismatického kněze a významného biblisty, připomíná od roku 1991 ulice Koutného v Brně-Líšni.