Církev 31. ledna slaví svatého Jana Boska – mimořádného kněze 19. století. A právě na něm je vidět osud, který postihl mnohé svaté: byli „zjemněni“, zjednodušeni, proměněni na cukrovou vatu.
Z velikého světce, askety a vychovatele se často vyrábí neškodná figurka – jakýsi maskot pro mládež, symbol permanentní zábavy, her a cirkusu. Jakoby podstata jeho díla spočívala v tom, že „
dělal program pro mladé“. To je však hluboké nepochopení Don Boska.
Ano, je zakládal sociální díla.
Ano, pracoval s mládeží z ulic Turína.
Ale především byl katolickým knězem, který měl zcela jasno v hierarchii hodnot, kterou se snažil předat dříve, než jakákoli sociální díla:
nejdůležitější je spása duše,
kterou lze dosáhnout skrze katolickou víru
a
nejvyšším prostředkem k ní
je mše svatá,
důstojně slavená,
jako zpřítomnění oběti Kalvárie,
díla vykoupení.
Don Bosco nevychovával mládež pro „dobrý pocit“ či zábavu.
Vychovával ji pro věčnost. Pro něho byla radost ovocem pravdy a milosti – ne náhradou za ně.
Jeho pedagogika byla proniknuta katolickou vírou, úctou ke svátostem, kněžství, Panně Marii a disciplínou, která formuje charakter. ¨
Jen si prohlédněte krásu liturgického oblečení, které používal.
Jestli chceme být věrni svatému Janu Boscovi, musíme z něho přestat vyrábět karikaturu – a znovu ho
číst v plnosti katolické pravdy, ve které žil a posvěcoval duše.
Zdroj:
Podcasty otca Radovana
Převzato z
Otec Ľubomír Urbančok, článek naleznete
zde.
