Maria, Matko,
přicházím k Tobě takový/taková, jaký/jaká jsem —
bez síly, bez světla, beze slov,
se srdcem těžkým jako kámen
a s duší unavenější víc, než dokážu popsat.
Modlitba k Marii,
když už nemám sílu žít
Maria, Matko,
přicházím k Tobě takový/taková, jaký/jaká jsem —
bez síly, bez světla, beze slov,
se srdcem těžkým jako kámen
a s duší unavenější víc, než dokážu popsat.
Už neumím předstírat, že je všechno v pořádku.
Nemám energii bojovat,
nemám sílu chápat smysl toho, co prožívám.
Jsou dny, kdy se i samotné dýchání zdá námahou
a každé ráno je těžší než noc.
Maria, Ty víš, co je utrpení,
které nekřičí, ale trvá.
Ty jsi stála pod křížem,
neutekla jsi, nevysvětlovala jsi Boha,
jen jsi byla —
a právě tuto přítomnost nyní nejvíc potřebuji.
Vezmi mě do své náruče, Matko.
Neprosím o řešení,
neprosím o okamžité uzdravení.
Prosím jen, abys byla blízko,
když já sám/sama už nedokážu být oporou ani pro sebe.
Jestli je mé srdce prázdné - naplň ho svým tichem.
Když je plné bolesti, ulehči mu svou něžností.
Když nevidím budoucnost — buď mou nadějí,
třeba i tou nejmenší, sotva doutnající jiskrou.
Maria, odevzdávám Ti svou únavu.
Odevzdávám Ti myšlenky, které mě tíží,
dny, které se zdají beze smyslu,
a noci, ve kterých pláču bez slz.
Odevzdávám Ti to, čemu nerozumím,
i to, co už nedokážu unést.
Jestli se neumím modlit — modli se ve mně.
Jestli nemám slova - buď mým voláním.
Jestli neumím důvěřovat — věř za mě, Matko.
Nauč mě žít krok za krokem.
Ne zítřkem, ne celým životem.
jen touto jednou chvílí,
tímto jedním dechem,
tímto jedním „ještě“.
Maria, chraň mé srdce,
když přicházejí myšlenky, že jsem na přítěž,
že nemám význam,
že moje existence nic nemění.
Připomínej mi, třeba jen šeptem,
že jsem Božím dítětem,
i tehdy, když tomu sám/sama nedokážu věřit.
Zanes mě k Ježíšovi.
Ať se na mě podívá tak,
jak se díval na unavené, nemocné a ztracené.
Ať ode mě nic nežádá,
ať nesoudí,
ať mi jen dovolí spočinout.
Maria, jestli mám jít dál —
ať je to s Tebou.
Jestli mám přežít —
ať je to pod Tvým pláštěm.
Jestli se mám zvednout —
ať je to pomalu, velmi pomalu,
bez tlaku, beze strachu.
Odevzdávám Ti sebe takového/takovou, jaký/jaká jsem teď.
Ne silného/silnou.
Ne statečného/statečnou.
Jen žijícího/žijící — ještě.
Zůstaň se mnou, Matko.
Dnes.
A v každé chvíli, kdy mi znovu dojdou síly.
Amen.
Převzato z
Marta Durániková, článek z 10. 1. 2026 naleznete
zde.
