
Výchova není jednoduchá záležitost. Přinášíme k zamyšlení příběh ze života oratoře Dona Bosca.
V oratoři se jednou ztratily nástroje z dílny. Dva chlapci je potají vzali, aby je použili pro své vlastní „dobrodružné projekty“. Když se přišlo na to, že chybějí, oba ovládl neklid. Jejich smích utichl, přestali si hrát a vyhýbali se ostatním. Don Bosco si toho všiml. Zavolal si je stranou a tiše řekl: „Veselé srdce nemůže růst, když ho tíží kámen neupřímnosti.“
Chlapci se rozplakali a ke všemu se přiznali. Don Bosco je nekáral. Řekl jen: „Vraťte věci a slibte, že budete poctiví. To stačí.“
Když se vrátili mezi ostatní, jejich tváře znovu zazářily. Později Don Bosco napsal: „Jejich smutek zmizel jako mlha před sluncem.“