
Ke kouzlu vánoční atmosféry již po staletí patří stavění betlémů, také známých jako jesličky. Každý rok je můžeme vidět nejen v kostelích, ale také v domácnostech jako vzpomínku či vyobrazení scény narození Pána Ježíše Krista.
Za zvyk připravit si betlém vděčíme svatému Františkovi z Assisi, který v roce 1223 spolu s přáteli přeměnili jeskyni na kapli a zinscenovali živý betlém. Symbol Vánoc - Kristovo narození, se objevuje na raně křesťanských nástěnných malbách, ale také ve zdramatizované podobě jako kulisa raněstředověkých vánočních her s postavami Dítěte ležícího v jesličkách, Panny Marie, svatého Josefa, klanějících se pastýřů a Třemi králi.
Stavění samostatných kostelních betlémů rozšířili v 16. století v Evropě františkáni a jezuité. Po josefinských reformách v letech 1782 až 1804 platil v Rakousko-Uhersku zákaz, podle kterého se stavění betlémů v kostelích prohlásilo za nedůstojné pro církev. Proto se tehdy tato krásná tradice stavění betlémů přenesla do šlechtických, měšťanských a lidových domácností.
Když si v rodině připravujeme betlém nebo jesle, můžeme si připomenout význam každé figurky a prvku. Připomínají nám skromné začátky Ježíše, důležitost rodiny a zázrak, kdy se Bůh stal člověkem.
Zamysleli jste se někdy nad významem symbolů v této scéně?
Betlém, ať už v kostelích nebo v domácnostech, je obvykle složený ze stáje, zvířat, Panny Marie, svatého Josefa a malého Ježíška v jeslích. Narodil se ve chlévě, protože v hostinci nebylo pro něj a jeho rodiče místo. Zvířata zase představují přítomnost všech Božích stvoření, včetně těch nejpokornějších v okamžiku Ježíšova narození.
Stáj, ve které se narodil Pán Ježíš, představuje pokoru a jednoduchost. Bylo to skromné místo, kde se měl narodit Král králů, ale pro Spasitele světa bylo vhodné, aby vstoupil na svět tak pokorným způsobem.
Stáj ale také představuje nepořádek života a skutečnost, že Bůh se s námi setkává tam, kde jsme, bez ohledu na to, jak chaotický nebo rozvrácený může být náš život.
Jesle, nebo krmný žlab, kam byl náš Pán uložen po narození, představují Eucharistii, tedy svátost svatého přijímání, ve které křesťanské společenství posvěcuje a konzumuje chléb a víno proměněné v Tělo a Krev Ježíše Krista. Jesle jsou připomínkou toho, že se Ježíš - Chléb života, narodil v Betlémě. Betlém znamená "dům chleba".
Ježíš je vtělený Bůh, což znamená "Bůh v těle". Ježíš je tedy plně Bůh a plně i člověk a jeho narození bylo začátkem Božího plánu na záchranu lidstva od hříchu. Ježíšek také představuje zranitelnost a nevinnost novorozeného dítěte a lásku a péči, kterou dostalo od svých rodičů.
Panna Maria a svatý Josef představují poslušnost a víru. Bůh si vybral Marii za Ježíšovu matku a ona tento úkol ochotně přijala.
Josef byl spravedlivý muž, který poslechl Boží příkaz vzít si Marii za manželku a vychovat Ježíše jako svého vlastního Syna. Maria a Josef jsou příkladem poslušnosti a věrnosti Božímu plánu.
Maria klečí u jesliček jako ta, která toto Dítě, Božího Syna, nechala vstoupit do svého života, která mu odevzdaně slouží a daruje ho dále lidem. Maria nechala vstoupit Ježíše do svého života bezpodmínečným „
Ano“. Pouze ten, kdo říká „
ano“ bez výhrad, když ho zastihne Boží otázka, počne Ježíše Krista a může ho dále nést světu.
Toto Mariino "
Ano" není jednorázovým souhlasem, nýbrž se stalo základním pravidlem jejího života až do nejmenších podrobností, uskutečňující se v jejím sebezapření - odevzdání se, připraveným ke každé službě. Pokud je "
Ano" pro Ježíše skutečné, vždy se osvědčuje v tiché, věrné službě pro něho.
Už v Betlémě držela Maria toto Dítě vstříc všem, kdo ho hledají. Už tady se stává dárkyní dějin spásy - lidským obrazem Boha Otce, který nám daruje svého Syna.
Ani my nikdy nepřijímáme štěstí Pánovy blízkosti jen sami pro sebe – čím hlouběji ho můžeme přijmout, tím víc se stává naším povoláním, abychom ho darovali druhým, abychom žili tak, že jej mohou u nás najít.
Josef je muž na okraji, ve stínu, muž mlčenlivé připravenosti a pomoci. Muž, do jehož života Bůh natrvalo zasáhl novými pokyny a posláním. Josefovy vlastní plány jsou mlčky překonané. Josef si chtěl připravit bezpečnou domovinu v tichém lesku uctívaného Boha a byl poslaný do nejistoty a pochybností, do obtížné námahy, soužení svědomí, na divoké cestě, do nevlídného chléva a nehostinné cizí země. Je to muž, který slouží.
Josef stojí u jeslí jako ten, který mlčí a poslouchá, který se pečlivě stará o druhé, především o Dítě. Tiše nese námahu, aniž by zůstával u svých vlastních přání a bolestí. Dává poznat, jaké štěstí spočívá v tom, když zapomeneme na vlastní štěstí a je stále k dispozici i v temnotách, ve kterých sám nevidí, jak se Bůh stává člověkem.
Zpívající
andělé při narození Ježíše symbolizují naději a radost. Oznamují dobrou zprávu, že se narodil Spasitel, který přinese pokoj a spásu všem. Nebeský sbor oznamuje narození Ježíše, "Knížete pokoje". Zpěv andělů také znamená začátek nové éry a obnovený vztah mezi Bohem a lidstvem.
Andělé znají bytost toho, který nenápadně, jako chudáček, leží v jeslích, neboť oni v nebi ustavičně hledí na jeho slávu. Proto přinášejí na zem klanění a chválu. Chtějí nám pomáhat, abychom Ježíše Krista lépe poznali a plní radosti a obdivu ho chválili a to daleko nade vše, co o něm nyní můžeme pochopit.
Pastýři, kteří navštívili Ježíše po jeho narození, představují chudé a marginalizované. Pastýři byli ve společnosti považováni za vyvrhele, a přesto byli první, kteří se dozvěděli o Ježíšově narození. Pastýři nám tak připomínají, že Ježíš přišel na svět pro všechny lidi bez ohledu na jejich společenské postavení nebo původ.
U jeslí nevidíme boháče, kteří uspokojili všechny své touhy. Chudí pastýři, žijící pod širým nebem nemají bezpečí teplého domova. Bdí uprostřed noci, přijímají poselství a uvěří mu. A protože všechno nechají tak, najdou Dítě, kterému v úžasu otevírají svá srdce. Toto Dítě zaujme v nich své místo a nechá v nich propuknout tak velkou radost, že se tito lidé spojují ve své chvále s anděly.
Zvířata v betlémech představují celé stvoření.
Vůl a osel jsou často zobrazováni jako přítomní při narození Ježíše a představují zkrocená zvířata, která byla v té době přítomna. Všechna zvířata jsou však součástí Božího stvoření a jejich přítomnost v betlémech nám připomíná, že Ježíš přišel vykoupit celé stvoření, nejen lidstvo.
Hvězda z jeslí, známá také jako
Betlémská hvězda, je symbolem naděje a božského vedení. Podle Bible se zjevila na obloze, aby oznámila třem mudrcům narození Ježíše Krista. Hvězda tedy představuje Boží světlo, které svítí na svět a vede lidi na cestu spásy.
Tři králové byli první pohané, kteří uvěřili v Ježíše Krista. Evangelium vidí v těchto mudrcích prvotiny národů, které přijímají radostnou zvěst o spáse skrze vtělení. Příchod mudrců do Jeruzaléma s cílem poklonit se židovskému králi ukazuje, že v mesiášském světle Davidovy hvězdy hledají v Izraeli toho, který bude králem národů. Jejich příchod znamená, že pohané mohou objevit Ježíše a klanět se mu jako Božímu Synu a Spasiteli světa, jen když se obrátí k Židům a přijmou od nich mesiášské přislíbení, jak se nachází ve Starém zákoně.
V jeslích se snoubí nebe se zemí. U jeslí už vůbec nejsou oddělující hranice a vzdálenosti. Kdo klečí u jeslí a klaní se, je spojen se všemi, kteří dělají totéž na širém světě a stojí již ve společnosti nebe, ve společnosti andělů a svatých.
Převzato z
https://doverujem-a-verim.blogspot.com/, článek ze 17. 12. 2025 naleznete
zde.