Revoluce miluje zlo a je v souladu s těmi, kdo jsou špatní, a proto se snaží najít zlo ve všem. Myšlenka, že lidská bytost mohla být od prvního okamžiku své existence naprosto neposkvrněná, je revolucionářům odporná.
■ PRVNÍ DŮVOD:
Privilegované dogma
Toto dogma učí, že Panna Maria byla neposkvrněná již při svém početí, což znamená, že v žádném okamžiku neměla ani nejmenší poskvrnu dědičného hříchu. Ona a přirozeně i náš Pán Ježíš Kristus byli osvobozeni od toho neúprosného zákona, který podrobuje všechny ostatní potomky Adama a Evy.
Panna Maria tedy nebyla podřízena bídám padlého člověka. Neměla špatné vlivy, sklony ani tendence. V ní se vše harmonicky pohybovalo směrem k pravdě, dobru a tedy k Bohu. V tomto smyslu je Panna Maria příkladem dokonalé svobody, protože vše, co její rozum osvícený vírou poznal jako dobré, její vůle zcela chtěla. Neměla žádné vnitřní překážky, které by jí bránily v praktikování ctnosti.
To, že byla „plná milosti“, tyto účinky ještě znásobilo. Její vůle se tedy s nepředstavitelným zápalem hnala ke všemu, co bylo pravdivé a dobré.
Prohlášení, že pouhé lidské stvoření mělo tento mimořádný privilegium, činí toto dogma zásadně privilegovaným, protože ukazuje obrovskou „nerovnost” v Božím díle. Dokazuje naprostou nadřazenost Panny Marie nad všemi ostatními bytostmi. Proto jeho vyhlášení přivedlo revoluční proudy k zuřivosti.
■ DRUHÝ DŮVOD:
Neposkvrněná čistota Panny Marie
Existuje však ještě hlubší důvod, proč revoluční proud nenávidí toto dogma.
Revoluce miluje zlo a je v souladu s těmi, kdo jsou špatní, a proto se snaží najít zlo ve všem. Myšlenka, že lidská bytost mohla být od prvního okamžiku své existence naprosto neposkvrněná, je revolucionářům odporná.
Příklad:
Představme si muže, který je stravován nečistotou. Když je obklíčen nečistými sklony, stydí se za to, že jim podlehl. To ho nechává sklíčeného a zcela zničeného.
Představme si tohoto muže, jak uvažuje o Panně Marii, která, jako zosobnění nadpozemské čistoty neměla ani nejmenší náklonnost k žádostivosti. Cítí nenávist a pohrdání, protože její ctnost drtí jeho pýchu.
Navíc tím, že byla prohlášena za zcela svobodnou od pýchy, smyslnosti a touhy po čemkoli revolučním, vyhlášení Neposkvrněného Početí potvrdilo, že byla naprosto obránkyní tradice. To jen ještě více roznítilo nenávist revolučního proudu vůči tomuto dogmatu.
Spor o nauku: zápas mezi proudy
Po staletí existovaly v Církvi dva protichůdné proudy myšlení o Neposkvrněném Početí. Bylo by přehnané tvrdit, že každý, kdo proti této nauce bojoval, jednal s revolučními úmysly; faktem však je, že všichni, kdo jednali s revolučními úmysly, proti ní bojovali. Naopak všichni, kdo podporovali její vyhlášení, alespoň v tomto bodě vyjadřovali postoj obránců tradice.
Takto byl v určitém smyslu boj mezi revolučním proudem a obránci tradice přítomen i v boji mezi těmito dvěma teologickými proudy.
■ TŘETÍ DŮVOD:
Uplatnění papežské neomylnosti
Je zde ještě další důvod, proč je toto dogma nenávistné revolučnímu proudu: bylo prvním dogmatem vyhlášeným prostřednictvím papežské neomylnosti.
V té době ještě nebylo dogma papežské neomylnosti definováno a v Církvi existoval proud, který tvrdil, že papež je neomylný pouze tehdy, když předsedá koncilu. Přesto Pius IX. uplatnil papežskou neomylnost, když definoval Neposkvrněné Početí po pouhé konzultaci s několika teology a biskupy.
Pro liberální teology to vypadalo jako kruhové uvažování: pokud jeho neomylnost nebyla definována, jak ji mohl použít? Naopak tím, že ji použil, potvrdil, že ji má.
>
Toto odvážné prohlášení vyvolalo explozi rozhořčení mezi revolučním proudem, ale obrovské nadšení mezi obránci tradice. Na počest nového dogmatu byly děti po celém světě křtěny jmény jako Conception, Concepción nebo Concepta, aby byly zasvěceny Neposkvrněnému Početí Panny Marie.
Není překvapivé, že Pius IX. tak neústupně hájil papežskou neomylnost. Na rozdíl od těch, kdo ho následovali, byl vždy připraven přenést boj k nepříteli. Učinil tak v Ženevě ve Švýcarsku, která tehdy byla líhní kalvinismu – nejradikálnější formy protestantismu.
Když se švýcarské zákony změnily a umožnily katolickou katedrálu v Ženevě, Pius IX. nařídil, aby byla uprostřed města umístěna socha Neposkvrněného Početí, aby se toto dogma hlásalo právě tam, kde je kalvinisté, luteráni a jiní protestanti nejvíce popírali.
Je tedy zcela správné, aby všichni katolíci chovali zvláštní náklonnost k dogmatu Neposkvrněného Početí, které je dodnes tak nenáviděno nepřáteli Církve.
Zdroj:
Fear Not
Převzato z
Salvator Mundi, sallva nos, článek naleznete
zde.
