Papežové a svatí zdůrazňovali, že Panna Maria je Spoluvykupitelkou díky svému spojení s Kristovým utrpením, čímž poskytovali odpověď na mariologickou disputaci, která probíhá i v dnešní době.
Vynikající studii „
Mary: Co-Redemptrix, Mediatrix, Advocate“ (
Maria: Spoluvykupitelka, Prostřednice, Přímluvkyně) renomovaného profesora Dr. Marka I. Miravalleho, známého svou výukou na Františkánské univerzitě ve Steubenville a jako předsedy Mezinárodní mariánské asociace, napsal Mario Luigi kardinál Ciappi v té době průlomovou předmluvu.
Jako teolog papežského dvora od Pia XII. po Jana Pavla II. byl velmi dobře obeznámen s vědeckou dimenzí tohoto tématu. Za zmínku stojí také to, že předtím působil jako profesor mariologie v Římě, kde měl na starosti studenta a doktoranda Karola Wojtyłu. V Miravallově teologické studii z roku 1993 kardinál Ciappi výslovně sdílí naději autora:
Díky hlubokému přínosu
našeho současného Svatého otce,
papeže Jana Pavla II.,
k pochopení tajemství
Mariina prostřednictví u Krista a v Církvi ...
zbývá už jen jeden poslední krok,
aby byly mariánské úlohy
spoluvykupitelky, prostřednice a přímluvkyně ...
plně uznány a začleněny do církevního života Božího lidu:
a to, aby náš Svatý otec
ve své funkci zástupce Krista na zemi
a provázen Duchem pravdy
uznal mariánské úlohy
Spoluvykupitelky, Prostřednice všech milostí
a Přímluvkyně Božího lidu,
jako křesťanské dogma zjevené Bohem,
v náležité úctě k Matce Ježíšově
a pro dobro jedné, svaté, katolické
a apoštolské Církve Kristovy. [1]
Později byla zvláštní pozornost věnována také prohlášení kardinála Ciappiho, který jako autentický svědek fatimského poselství odhalil: „
Třetí tajemství mimo jiné předpovídá, že velká apostáze v Církvi začne na nejvyšších místech.“ [2]
Abychom zůstali v pravé katolické víře, je nezbytné pochopit a přijmout vznešené poslání Panny Marie, Matky Boží, v plánu spásy. Je oslavována jako ta, která „
sama zvítězila a zničila všechny hereze“ [3].
Úcta k Marii má svůj původ v jedinečném vyvolení, kterým je Neposkvrněná obdařena Trojjediným Bohem. Svatý Augustin, církevní otec, proto říká: „
Jakkoli můžeme Marii chválit, je to stále velmi málo ve srovnání s tím, co jí náleží jako Matce Boží.“ [4]
A svatý Alfons Maria de Liguori, učitel Církve, zdůrazňuje, že
její přímluva je pro nás nezbytná: „
Tuto nezbytnost potvrzují tak velcí teologové a církevní otcové, že je velmi nevhodné […] říkat, že přeháněli, aby Marii vyvyšovali“; odkazuje na velké množství svatých, „
kteří, osvíceni Duchem Božím, Duchem pravdy, promlouvali“ [5].
Svatý Alfons Maria de Liguori také zdůrazňuje, že
titul „Prostřednice všech milostí“ je pevně zakořeněn v tradici Církve. Vysvětluje, že tento titul
v žádném případě neodporuje Kristovu prostřednictví mezi Bohem a lidstvem, jak nám bylo předáno v Písmu svatém: První je „
prostřednictví založené na spravedlnosti skrze zásluhy“, zatímco druhé je „
prostřednictví milosti na cestě přímluvy“.
A opět, jedna věc je říci, že Bůh nemůže, a druhá věc je říci, že Bůh nechce udělit své milosti bez Marie jako prostřednice.“ [6]
Ačkoli Neposkvrněná je stvoření, Všemohoucí ji nemohl povýšit výše, než jak učinil. Proto
Nejvyšší rozhodl, že všechny milosti, které nám byly dány zásluhami Ježíše Krista, by k nám měly přicházet prostřednictvím Marie.
Je krásná, tak čistá, plná milosti, aby nám jako naše matka mohla přinášet veškerou milost. Svatý Bernard z Clairvaux ji proto přirovnává k akvaduktu, abychom od ní mohli takto přijímat hojnost. Církevní učitel potvrzuje univerzální zprostředkování milosti: Bůh „
vložil plnost všeho dobra do Marie […] abychom si uvědomili, jak všechno, co máme v oblasti naděje, milosti a spásy, proudí do nás od ní.“ [7]
Svatý Bernard jasně zdůrazňuje exkluzivitu:
žádná milost nepřichází z nebe na zem, aniž by neprošla rukama Marie („
Nulla gratia venit de coelo ad terram, nisi transeat per manus Mariae“).[8]
Svatý Bonaventura popisuje Marii jako bránu do nebe a hovoří o její nezbytnosti v plánu spásy:
Nikdo nemůže vstoupit do nebe, aby neprošel Marií jako bránou („
Nullus potest coelum intrare, nisi per Mariam transeat tamquam per portam”). [9] A učitel Církve potvrzuje:
Krista není možné najít jinak než s Marií a skrze Marii („
Numquam invenitur Christus, nisi cum Maria, nisi per Mariam”). [10]
Svatý Bernardýn ze Sieny prohlašuje: „
Od okamžiku, kdy Panna Maria přijala Boží Slovo do svého lůna, získala určitou duchovní moc nad všemi dary, které nám přicházejí od Ducha Svatého, a to takovým způsobem, že žádné stvoření nikdy nezíská milost od Boha jinak než prostřednictvím této milostivé Matky.“ [11]
Tento svatý také zdůrazňuje univerzální rozměr skutečnosti, „
že všechny dary, všechny ctnosti a všechny milosti jsou rozdávány rukama Marie tomu, komu chce, kdy chce a jak chce.“ [12]
Mnozí papežové také zdůrazňovali, že Panna Maria je skutečnou Spoluvykupitelkou. Z bohatého pokladu těchto svědectví stojí za zmínku následující příklady. Osvětlují postavení Neposkvrněné jako Spoluvykupitelky s Kristem, úzce s ním spojené ve své jedinečné účasti na díle spásy.
Svatý papež Pius X. učí: „
Díky jednotě utrpení a záměru, která existuje mezi Kristem a Marií, si zasloužila stát se nejdůstojnější obnovitelkou ztraceného světa […]
Ale protože ona převyšuje všechny ve svatosti a sjednocení s Kristem a protože byla Kristem vybrána, aby byla jeho spolupracovnicí v díle vykoupení lidstva, získává pro nás de congruo, jak se říká, to, co Kristus získává pro nás de condigno.“ [13]
Tuto pravdu zvláště jasně vyjádřil papež Benedikt XV.: „
Skutečnost, že byla ukřižována a zemřela se svým Synem, byla v souladu s nebeským plánem. Trpěla do takové míry a zemřela se svým trpícím a umírajícím Synem, do takové míry, že se vzdala svých mateřských práv nad svým Synem kvůli spáse lidstva a obětovala ho – nakolik mohla – aby zadostiučinila Boží spravedlnosti, takže můžeme právem říci, že spolu s Kristem vykoupila lidstvo.“ [14]
Papež Pius XI. také odkazuje na Mariino skutečné soucitné srdce a podobně ji popisuje jako pravou Spoluvykupitelku: „
Ó Matko lásky a milosrdenství, která jsi stála po boku svého nejmilejšího Syna, když na oltáři vykoupení uskutečňoval vykoupení lidského rodu, a trpěla jsi s ním jako Spoluvykupitelka […] zachovej v nás, prosíme tě, a den za dnem v nás rozmnožuj drahocenné plody Jeho vykoupení a soucit Jeho Matky.“ [15]
Papež Pius XII. zdůrazňuje Mariinu úzkou jednotu s jejím Synem, jako novou Evou po boku nového Adama v díle spásy: „
Protože byla jako Matka a Spoluvykupitelka spojena s Králem mučedníků v nevýslovném díle lidského vykoupení, zůstává s Ním navždy spojena v téměř neomezené moci při rozdávání milostí, které plynou z vykoupení.“ [16]
Svatý papež Jan Pavel II. zdůrazňuje: „
U paty kříže se Maria svou vírou podílela na zdrcujícím tajemství tohoto sebevyprázdnění. Jedná se snad o nejhlubší „kenózi“ (sebevyprázdnění) víry v dějinách lidstva: skrze víru se Maria podílí na smrti svého Syna – na jeho vykupitelské smrti.“ [17]
Svatý papež Jan Pavel II. zdůrazňuje: „
U paty kříže se Maria svou vírou podílela na zdrcujícím tajemství tohoto sebevyprázdnění. Jedná se snad o nejhlubší „kenózi“ (sebevyprázdnění) víry v dějinách lidstva: skrze víru se Maria podílí na smrti svého Syna – na jeho vykupitelské smrti.“ [17]
Jinde papež učí: „“
Mariina úloha jako Spoluvykupitelky tedy neskončila oslavou jejího Syna.“[18]
S ohledem na tyto významné zdroje dostávají všichni lidé dobré vůle autentickou odpověď na polemiku, která v současné době zuří ohledně pravé mariologie.
Svědectví mnoha svatých a papežů z Boží církve ukazují, jak by mělo být hodnoceno nejnovější prohlášení Vatikánu. Relevantnost zde zveřejněné zprávy jasně dokládá skutečnost, že zmíněná příručka pochází ze stejného místa, kde byla v rouhavém a blasfemickém kultu uctívána pohanská „bohyně“ Pachamama.
Jak by na to měli věřící katolíci reagovat? Ještě vroucnější oddaností Neposkvrněné Panně Marii, Matce Boží a naší úžasné Královně!
Ve shodě s prorockými slovy svatého Ludvíka Marie Grigniona z Montfortu:
Neboť Nejvyšší, který povyšuje pokorné,
rozhodl, že nebe, země a podsvětí,
ať se jim to líbí nebo ne,
se mají sklonit před žezlem pokorné Panny,
a tak učinil Marii vládkyní nebe a země
a povýšil ji na vůdkyni svých vojsk,
pokladnici svých bohatství,
rozdělovatelku svých milostí,
nástrojem svých velkých zázraků,
vykupitelkou lidského rodu,
prostřednicí vyvolených,
ničitelkou nepřátel Božích
a věrnou společnicí své slávy a triumfů". [19]
Odkazy:
[1] Mark I. Miravalle, Mária: Brian W. Harrison, “Alice von Hildebrand Sheds New Light on Fatima,” Úvodný komentár, in:
[2]: OnePeterFive, 12. 5. 2016.
[3] Ludwig Maria Grignion von Montfort, Abhandlung von der Wahren Andacht zur allerseligsten Jungfrau Maria, 2. Teil, 2. Kapitel, 4. „Ein sicherer Weg“, 2, in: Das Goldene Buch, Feldkirch 1987, S. 120.
[4] Augustin, Serm. 208. E. B. app.
[5] Alfons Maria von Liguori, Die Herrlichkeiten Mariens, Müstair 1991, S. 129.
[6] Tamtéž, S. 128.
[7] Bernard z Clairvaux, Serm. in Nativ. B. V., De Aquaeductu.
[8] Ap. Bernardín, Pro Fest. V. M. serm. 5. c. 8.
[9] Bonaventúra, Comment. in Evang. Lucae, c. I, č. 70 (op. 7, 27 ab).
[10] Tamtéž, 26. kázání o Bohozjavení.
[11] Bernardín Sienský, Pro Fest. V. M. serm. 5. c. 8.
[12] Tamtéž.
[13] Papež Pius X., Encyklika Ad diem illum (1904), ASS 36, s. 453–454.
[14] Papež Benedikt XV, apoštolský list Inter Sodalicia (1918), AAS 10, s. 182.
[15] Papež Pius XI, Modlitba na slavnostním zakončení Jubilea, 28. dubna 1935, in: L’Osservatore Romano, 29–apríla 1935, s. 1.
[16] Papež Pius XII, Rozhlasové vysílání poutníkům ve Fatimě, 13. 5. 1946, AAS 38, s. 266.
[17] Papež Jan Pavel II, Encyklika Redemptoris Mater (1987), č. 18.
[18] Tamtéž, Homília vo svätyni Panny Márie Alboradskej v Guayaquile (Ekvádor), 31.1.1985.
[19] Louis Marie Grignion de Montfort, s. 19.
https://www.lifesitenews.com/opinion/catholic-priest-saints-popes-affirmed-mary-is-co-redemptrix-mediatrix-of-all-graces/#f+1090020+1+1, 11. 12. 2025
Převzato z
www.lifenews.sk/spravy, článek naleznete
zde.
