Není to žádná novinka, na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy se zase jednou bojuje o duši. Tentokrát se bitva vede pod praporem „akademické svobody“ – magického zaklínadla, které dnes znamená všechno a nic. V překladu: svoboda pro kohokoli, kdo chce bourat řád, a nesvoboda pro ty, kteří ho chtějí chránit.
A tak se stalo, že na fakultě, jejímž smyslem je hájit katolickou teologii, je teologie považována za přežitek a katolictví za diagnózu.
Kdo by to byl čekal? Možná kdokoli, kdo sleduje, jak liberální demokracie pohlcuje poslední ostrůvky tradice. A tentokrát se její vlajkonoškou stala rektorka s žebříkem – symbolicky i doslova. Morálku považuje za přežitek, zákon za překážku a tradici za omyl, který je třeba napravit „modernizací“. V dnešním světě má přece každý právo na všechno – jen ne na přesvědčení, že existuje pravda. A už vůbec ne na pravdu samou.
Katolická teologická fakulta je jednou ze zakládajících fakult Univerzity Karlovy. Ale je také nejstarší katolickou teologickou fakultou na světě. Přežila husity i komunismus. A teď má padnout kvůli první ženě v čele univerzity, která ani neobhájila svůj vlastní mandát. Možná právě proto chce po sobě zanechat stopu – když už ne akademickou, tak alespoň ideologickou.
A tak se přepisuje historie.
Z teologické fakulty se má stát cosi jako „spirituální studium pro všechny“. Postup je geniálně jednoduchý. Nejprve se prosadí nucená správa – samozřejmě „z důvodu finanční nestability“, kterou sama rektorka pomohla vytvořit. Pak se prodlouží smlouvy loajálním podporovatelům, přidá se pár míst do vědecké rady (namísto tří rovnou patnáct) a výsledkem je jistota, že každé hlasování dopadne tak, jak má. Většina se vytvoří jmenováním menšiny. Potom projde i změna garantů teologických nauk. Namísto těch, kteří byli doposud největší zárukou církevní nauky na Katolické teologické fakultě, nastoupí ti, kdo podporují rektorku a její zájmy. Nemají kanonickou misi? Ani to už dnes pro rektorku není překážkou.
Je to smutná ironie –
instituce, která po staletí hájila víru proti nátlaku světských mocí, dnes kolabuje pod tíhou akademického aktivismu, kterým se rektorka zaklíná.
Ale naštěstí jsou tu tací, kteří ještě rozeznají meze únosnosti. Páteční zasedání Akademického senátu jasně ukázalo, že i sekulární orgán rektorku nepodporuje. I na ně je to už zkrátka moc. A tak neprošlo ani usnesení, kterým Akademický senát vyjadřuje podporu rektorce v krocích podnikaných na KTF, ani usnesení, které volá po revizi vztahů fakulty s církví.
Díky za Akademický senát. Už několikrát zchladil hořící rektorce hlavu.
A tak nezbývá než se modlit – aby to fakulta ještě chvilku vydržela, než rektorka konečně předá klíče.
Převzato z
https://katolickenoviny.cz/, článek z 18. 11. 2025 naleznete
zde.
