V sobotu byly lidové misie v Mohelnu završeny slavnostní mší svatou a postavením misijního kříže.
Mše svatá začala v 9 h a sloužil ji P. Marek Dunda.
Několik myšlenek z kázání:
... Je důležité předávat víru, zvlášť v rodině, je důležité se společně modlit a není v pořádku, když se zvlažní ve víře.
...Misionáři přijeli, aby se podělili o víru, kterou považují za velký poklad, za velký dar. Žít podle víry je velká milost, je to obrovská pomoc, když člověk ve světle víry prožívá ty události, které přicházejí. Věřící člověk to nemá v životě jednodušší, nevyhne se tomu, že ho něco bolí a že se něco nepodaří, a že někde mu někdo nerozumí, ale vždycky si může být vědom: nejsem na to sám. Bůh má vždy řešení, a to řešení často bývá úplně jiné, než si představujeme, ale vždycky je Boží řešení něčím, co ještě přináší další dobro.
Ve světle víry to, co je těžké, se dá nést spolu s Kristem a obětovat to.
Přijeli jsme pro to, abychom připomněli, že ke křesťanskému životu patří radost. Evangelium je radostná zvěst o tom, že Bůh je s námi, že Bohu na nás záleží, že Bůh nás má rád. Ta radost má být něčím, co dodává sílu i v těch temných dnech, i v těch situacích, kdy se člověk na to cítí sám. Nejsme sami a Pán Bůh ta svá řešení nabízí. Znovuobjevení pokladu víry má napomoci, abychom v tomto světě žili jako lidé, kteří nesou Boží světlo jako tu naději, tak jak nám letošní Svatý rok připomíná, že jsme poutníci naděje a naše naděje nespočívá v tom, že všechno bude dobré - to jsou taková laciná ujištění těch, kteří zapomněli, že ve skutečnosti nemusí být všechno dobré podle našeho plánu, ale naše naděje je v tom, že Pán Ježíš svoje sliby plní a že On je ten jediný vítěz, neporazitelný, definitivní, kterému všichni budeme jednou skládat účty a který už předem nabízí, abychom byli Jeho přáteli a zajistili si, že Jeho oběť na kříži je záchranou i pro nás. Ve světle víry máme přinášet jistotu, že Bůh může přinášet řešení i tam, kde my už nemůžeme. Kde končí lidské možnosti, tam začínají Boží vstupy a řešení a na nás je, abychom byli nositeli této zkušenosti.
Také jsme přijeli s tím, že chceme připomenout, že existují prostředky k tomu, abychom mohli dojít k cíli. Církev je nositelkou svátostí, které posilují člověka pro každý okamžik jeho života. A když to tak všechno shrneme, tak my křesťané se máme o co podělit. A nejde o to druhé nacpat do našich představ, nebo donutit druhé, aby byli v kostele, ale jde o to nabídnout to, co Bůh velkoryse nabízí nám - přátelství, které proměňuje život.
...Tento pěkný kříž je tichým, ale výmluvným znamením k čemu se hlásíme - k tomu, co zaznělo v evangeliu: "Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný." K tomu se hlásíme, že Boží láska je tak veliká, že Mu na nás záleží a motivace našich skutků má být pak odpověď na tuto lásku. Bůh nás miluje nepředstavitelně a my z lásky k Němu chceme žít jako ti, kdo mu dělají radost.
Co ještě zbyde po misiích? Mělo by zbýt předsevzetí z misií - něco konkrétního.
Zbyde i misijní poslání - pokud člověk opravdu zakusí, že víra je dar a proměňuje všechno, hledá cesty, jak to předat dál. Naše svědectví má být více skutky než slovy. A tak jsme všichni zváni k tomu, abychom předávali hodnoty víry dál. Často stačí po kapkách, často je lépe počkat, až se ti lidé začnou ptát. Také je třeba žít tak, aby se oni mohli ptát. A ptát se budou tehdy, až poznají, že my neseme v srdcích radost z darů víry. Dar víry, to je poklad. To by mělo být naším novým objevením, jak je to velká skutečnost, že můžeme z víry žít.
Dál se za to všechno modleme. A to podstatné je, abychom díky prožitému týdne misií nabrali znovu ten směr, ke kterému nás misie zvaly - s Kristem je život nasměrovaný ke správnému cíli. Kéž bychom k Němu všichni správně dospěli. Pán k tomu svou milost dává a my s ní dál chceme spolupracovat.
Po mši svaté byl kříž nesen hasiči v průvodu směrem ke hřbitovu, kde byl postaven. Pak byli všichni vyzváni k tomu, aby se kříže dotkli a vložili tím symbolicky svoje konkrétní předsevzetí z misií a také jméno konkrétního člověka, který je vzdálen od Pána Boha, od víry a za kterého se zavazuje, že se bude modlit.
Na závěr zazněla ještě státní hymna a místní pan farář, otec Petr, všem požehnal.
Vyprošujeme, ať misie přinesou ještě mnoho plodů.
Pán Bůh zaplať všem, kteří k tomu nějak přispěli, nebo ještě přispějí.
