Liturgické čtení - Žalm 139,1-3.4-6.7-8.9-10
Odp: Veď mě, Hospodine, cestou odvěkou!
Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš, ty víš, když sedám i když vstávám.
Poznáváš mé myšlenky již zdálky; ať jdu nebo ležím, ty to určuješ,
všímáš si všech mých cest.
Slovo ještě nemám na jazyku: hle, už je znáš, Hospodine, celé.
Obklopuješ mě zezadu i zpředu a kladeš na mě svou dlaň.
Podivuhodná je pro mě tvá znalost, vznešená a nepochopitelná.
Kam se mohu uchýlit před tvým duchem, kam až utéci před tvou tváří?
I kdybych vystoupil na nebe, ty jsi tam, i kdybych ulehl v podsvětí, i tady jsi!
I kdybych si připjal křídla jitřenky a spočinul na nejzazším moři,
i tam mě povede tvá ruka a uchopí mě tvá pravice.
