
Italská katolická mystička a členka třetího řádu svatého Dominika, Luisa Piccarreta žila bohatý vnitřní duchovní život. Hlas Pána Ježíše začala slyšet hned po prvním svatém přijímání a biřmování, ke kterým přistoupila ve věku devět let.
Jako třináctiletá měla Luisa vidění, ve kterém viděla našeho Pána, jak nese svůj kříž a je obklopen rozzuřeným davem. Podíval se na ni a zvolal: "
Duše, pomoz mi!" Byla velmi dojatá a od té doby pociťovala hlubokou touhu trpět pro Ježíše a za duše.
Následovalo tříleté období intenzivních zkoušek – včetně démonických útoků – během kterých se jí Pán Ježíš pravidelně zjevoval. Ve věku 16 let přijala trvalé poslání obětní duše, což nakonec se souhlasem jejího zpovědníka vedlo k tomu, že byla 64 let nepřetržitě připoutána na lůžko. Luisa prožívala život spíše v nebi než na zemi, její mystické zážitky byly téměř nepřetržité.
3. července 1903 si zapsala:
Jestliže se duše během života zcela odevzdá Ježíši, Ježíš se jí po smrti odevzdá a osvobodí ji od očistce.
Dnes ráno, když jsem se velmi trápila kvůli ztrátě svého milovaného Ježíše, se najednou zjevil v mém nitru a zcela naplnil mou osobu – to znamená mou hlavu, ruce a všechno ostatní. Když jsem to viděla, chtěla jsem, aby mi vysvětlil smysl toho, jakým způsobem se zviditelňuje. Řekl mi:
"
Dcero moje, proč se trápíš, když já jsem Pánem tebe celé? Když mě duše učiní Pánem své mysli, svých rukou, svého srdce a svých nohou, nemůže v nich vládnout hřích; a pokud do ní vstoupí něco nedobrovolného, protože já jsem Pánem a duše je pod vlivem mého panství, je pod vlivem mého panství, je v neustálém postoji očišťování a to něco z ní okamžitě odchází. Navíc, protože jsem Svatý, je pro ni těžké udržet v sobě něco, co není svaté. Ba, co víc, protože mi během života dala sebe celou, je spravedlivé, abych jí po smrti dal sebe celého a bez zdržování ji připustil k blaženému vidění. Jestli se mi tedy někdo zcela odevzdá, nemají s ním plameny očistce nic společného."
V Luisině deníku je u data 8. únor 1904 tento zápis:
Jednou z Ježíšových vlastností je bolest. Pro toho, kdo žije z Jeho nejsvětější vůle, očistec neexistuje.
Vzpomínám si, že jiného dne při svém stálém utrpení jsem viděla zpovědníka, jak se modlí k našemu Pánu, aby se dotkl místa, kde trpím, a zmírnil moje utrpení. A blahoslavený Ježíš mi řekl:
"
Dcero moje, tvůj zpovědník chce, abych se tě dotkl, abych zmírnil tvé bolesti, ale mezi mnoha mými vlastnostmi je také Bolest. Kdybych se tě dotkl, místo aby se bolest zmenšila, mohla by se zvětšit. Ve skutečnosti žilo mé Lidství nejvíce v utrpení, stále se vyžívá v tom, e uděluje utrpení těm, které miluje."
A vypadalo to, že se mě skutečně dotkne a způsobí, že pocítím větší bolest. A tak jsem dodala: "
Moje sladké Dobro, pokud jde o mě, nechci nic jiného než tvou nejsvětější vůli. Nedívám se jestli trpím, nebo se těším. Tvá vůle je pro mě vším, ať už trpím, nebo se těším."
A On řekl:
„
To je to, co chci, to je můj záměr s tebou, to mi stačí a obsahuje mě. Je to největší a nejčestnější uctívání, které Mi stvoření může prokázat a které Mi dluží jako svému Stvořiteli. její ústa mluví mými ústy, její srdce miluje mým srdcem, její ruce působí v mých rukou, její nohy chodí v mých nohách.
A já mohu říci: ‚Ty jsi moje oko, má ústa, mé srdce, mé ruce a mé nohy.“ A stejně může říci duše: ‚Ježíš Kristus je mé oko, má ústa, moje srdce, mé ruce a moje nohy.'
Protože je duše v tomto spojena, nejen vůle, ale i osobnost, když zemře, nezbude z ní nic, co by bylo třeba očistit a proto se jí očistec netýká. Očistec se týká těch, kteří žijí mimo mě, ať už zcela nebo částečně."
O patnáct let později si Luisa 14. března 1919 zapsala:
Když jsem byla ve svém obvyklém stavu, ocitla jsem se mimo sebe a uviděla jsem svého zesnulého zpovědníka. Hlavou mi probleskla myšlenka: ‚Zeptej se na tu věc, kterou jsi zpovědníkovi neřekla, jestli jsi povinna ji říct, a tedy napsat, nebo ne.' Zeptala jsem se ho a vysvětlila o co jde, a on mi odpověděl:
"
Samozřejmě, že jsi povinná." Pak dodal: "
Kdysi jsi pro mě udělala krásnou volbu. Kdybys věděla, jaké dobro jsi pro mě udělala, jaké osvěžení jsem pocítil, ta léta, která jsem splatil!"
A já: "
Nepamatuji se. Řekni mi, co to bylo, a já to pro tebe zopakuji."
A on: „
Ponořila ses do Božské vůle a přijala její sílu, nesmírnost její lásky, obrovskou hodnotu bolestí Božího Syna a všech božských ctností. Potom jsi přišla za mnou a vylila jsi je na mě.
A když jsi je vylila, přijal jsem koupel Lásky, kterou obsahuje božská síla, koupel krásy, koupel z Ježíšovy krve a všech božských ctností. Kdo ti může říct, jaké dobro jsi mi prokázala? Byly to všechno koupele, které obsahovaly božskou sílu a nesmírnost. Zopakuj to pro mě, zopakuj to pro mě!"
Převzato z
https://doverujem-a-verim.blogspot.com/, článek z 1. 11. 2025 naleznete
zde.