V jednom velkém městě studovali na univerzitě dva mladí muži, kteří se jmenovali Karel a Peter. Seznámili se na univerzitě a zakrátko se z nich stali dobří přátelé, kteří díky své moudrosti a šikovnosti vynikali výborným prospěchem ve studiu. Oba to byli bohatí synci ze šlechtických rodin, kteří si užívali života plnými doušky, protože nikdy nepoznali nouzi a nedostatek.
Stali se z nich světáci a volnomyšlenkáři, kteří se posmívali Katolické církvi a věřícím lidem. Jednoho dne zavítal do univerzitního města, ve kterém Karel a Petr studovali, jistý horlivý mnich, který vyzýval lidi, aby se káli, protože jinak skončí v pekelných plamenech,
kde je pláč a skřípění zubů. Karel a Petr0 se tomu mnichovi veřejně vysmáli a přede všemi shromážděnými lidmi prohlašovali, že peklo neexistuje a že je to jen výmysl Katolické církve.
Najednou ten mnich vykřikl: „
Ubožáci, sami se přesvědčíte, že peklo existuje, ale pro jednoho z vás už bude pozdě!“
A ve stejné chvíli ten záhadný mnich zmizel. Karel a Petr se smrti vyděsili, ale časem na všechno zapomněli a opět se pohroužili do světských radovánek, ve kterých nebylo místo pro pokání a obrácení k Bohu.
Uplynulo několik let a oběma přátelům skončilo studium na univerzitě. Karel se po skončení studia na univerzitě vrátil domů a převzal továrnu, kterou nedávno postavil jeho otec. Bydlel v rodičovském paláci, měl sluhy a žil v přepychu, zatímco dělníci jeho fabriky třeli nouzi. Karel totiž neměl soucitné srdce a své dělníky odíral, takže oni a jejich děti často neměli co do úst.
Petr se stal úspěšným obchodníkem, a jelikož byl chytrý a měl i štěstí, zbohatl a zařídil si luxusní život. Po čase se oženil a pro svou rodinu nechal postavit nový přepychový palác. On sám však byl často na obchodních cestách, takže doma si ho jeho rodina moc neužila. Jednoho dne se Petr vydal na dalekou obchodní cestu do zámoří a od té doby o něm nebylo ani vidu ani slychu.
Až jedné noci dal o sobě vědět svému příteli Karlovi, kterému se té noci zdál zvláštní sen. Karel spal ve své přepychové posteli, oblečený v drahém pyžamu, když najednou
ve snu viděl, jak do jeho ložnice vstupuje přítel Petr. Nezvaný návštěvník však nevešel dveřmi, ale přešel zdí. Petr se s vážnou, smrtelně bledou tváří zastal ve středu místnosti a promluvil ke Karlovi:
„
Karle, pamatuješ se na toho mnicha, který na nás křičel, že se sami přesvědčíme o existenci pekla, ale pro jednoho z nás už bude pozdě? Ten mnich měl pravdu.
Peklo existuje a já sám hořím v něm. Zahynul jsem na poslední obchodní cestě, když se naše loď potopila a skončila na dně moře. A protože jsem předtím žil dlouhá léta v hříchu a ani před smrtí jsem se nedokázal obrátit k Bohu, skončil jsem ve věčném ohni, ve kterém je pláč a skřípění zubů. Ten mnich měl pravdu. Pro mě je už pozdě, ale ty se ještě můžeš zachránit. A abys uvěřil, že peklo opravdu existuje, dám ti pekelnou pečeť, která ti to bude do smrti připomínat.“
Tehdy se nebohý Petr přiblížil ke spícímu Karlovi zleva a naklonil se k němu, aby přiložil
svou pravou ruku na loket levé ruky Karla. Petrova žhavá ruka propálila pyžamo, ve kterém byl Karel oblečený, a pak bylo slyšet syčení škvařícíhose masa Karlovy ruky. Karel hrozně vykřikl bolestí a pak pro nesnesitelnou bolest ztratil vědomí.
Když se asi po hodině probral, podíval se na svou bolavou ruku a s hrůzou spatřil propálené pyžamo a hlubokou popáleninu na lokti, která mu způsobovala ukrutnou bolest. Uviděl i vypálené stopy bot na koberci, které vedly od stěny místnosti, kterou Petr prošel ke Karlově posteli a zpět. Karel zavolal služebnictvo a poslal pro lékaře, který ho ošetřil a podal mu medikamenty ke zmírnění bolestí.
Trvalo ještě nějakou dobu, než se Karel jak-tak vyléčil a mohl se vrátit ke svým povinnostem, ale od té doby se úplně změnil. Stal horlivým katolíkem a při každé příležitosti vyprávěl o tom, že peklo existuje a že se do něj každý den dostává mnoho lidí, kteří v jeho existenci nevěřili. Jako důkaz existence pekla často ukazoval lidem své propálené pyžamo a popálený loket levé ruky se slovy: „
Toto je pekelná pečeť!“
Po čase se Karel zřekl rodinného majetku a stal mnichem, který zachránil mnoho lidí před věčným zatracením v pekle.
Karol Dučák
