V neděli na mši svaté vykládal jeden františkánský bratr krásný příběh, který na vlastní kůži zažil s dušemi v očistci. V tomto článku si jej můžete přečíst.
Když přišel mladý františkánský bratr do jednoho velmi starého kláštera všiml si něčeho zvláštního. Každý večer poslouchal a slýchával zvuky. Znělo to jako klepání na dveře. Šel se tedy podívat ven, ale za dveřmi nikoho neviděl.
Toto klepání se opakovalo každý večer, avšak venku nikdy nikoho nespatřil.
Až jednou ho napadlo, že by mohly prosit o modlitbu duše, které kdysi v tomto klášteře žily. A tak se i s ostatními bratry domluvil, že odslouží mši svatou za duše v očistci. Po této mši svaté už nikdy nikdo našim očím neviditelný, večer na dveře kláštera nezaklepal.
Duše velmi trpí v očistci a těší se, až budou moct jít za Pánem Bohem do nebe. Nezapomínejme na ně a možná jednou, až my budeme na jejich místě, tak se za nás budou přimlouvat.
