Není lehké být potížistou… přesněji řečeno, není to nic příjemného a vůbec jsme po tom netoužili, ale přesto se nám to stalo. Náš syn tehdy chodil do 3.třídy základní školy a my jsme měli skutečně dilema, jak se postavit k tomu, že děti budou ve škole dlabat halloweenské dýně.
Jsme křesťané, katolíci. A v těchto dnech slavíme svátek Všech svatých a poté Dušičky. Ale nějaký Halloween se všemi těmi upíry, kostlivci a jinými strašidly – to nás tak nějak nefascinuje.
Se synem jsme tuto situaci probrali a navrhli několik řešení:
1. buď půjde s davem a bez řečí bude dlabat dýňové strašidlo
2. nebo ho v tichosti necháme doma z rodinných důvodů, aby se tomu vyhnul
3. může jít do „čelního střetu“ s učitelkou a řekne jí na rovinu, že my jsme katolíci a tento svátek neslavíme, tudíž ani dýni dlabat nebude.
Vybral si poslední možnost. Prý to paní učitelce řekne sám. Nepřekvapivě jí to vadilo a řekla mu, že všechny děti dlabou, tak musí dlabat i on. Pak už musel zasáhnout manžel, který učitelce zdvořile vysvětlil, že si tohle nepřejeme. Nakonec mu tedy povolila, že dlabat nemusí. Pokusili jsme se získat na naši stranu více rodičů, ale moc jsme neuspěli. Na většinu jsme neměli kontakt a z těch mála oslovených někteří projevili obavy z možných následků. Nakonec se dlabání nezúčastnily tři děti. Na církevní školu poměrně slušný počet…
Pár rodičů nám tiše vyjádřilo souhlas s tím, že se k nám ale nepřipojí. A prý se za nás budou modlit. No aspoň to…
Syn se dvěma dalšími dětmi v hodině výtvarné výchovy seděl vzadu a asi si něco kreslil nebo četl. Nic tak hrozného se mu nestalo, kromě toho, že byl později učitelkou označen za „našeho malého fanatika,“ pochopitelně před celou třídou.
Od nás dostal odměnu za statečnost: DVD s filmem Quo vadis.
Minimem lásky je spravedlnost a v rámci spravedlnosti nutno říct, že paní učitelka byla jinak šikovná a kreativní, číst, psát a počítat děti naučila perfektně a řekla bych, že k nim měla i dost dobrý vztah. Ale v duchovních otázkách jsme se s ní neshodli. Později při třídních schůzkách mi vyčetla, že kvůli nám už se ani neodvažuje s dětmi dlabat halloweenské dýně.
„
To je dobře,“ pomyslela jsem si a nahlas řekla, že přece je to církevní škola, kde je řada křesťanů, tak proč by nemohli třeba s dětmi vyrábět svícínky na hřbitov?
„
To by se děti traumatizovaly, že se s nimi mluví o smrti.“
Myslela jsem, že mě „vomejou“ a pochopila, že další rozhovor na této téma je zcela bezpředmětný. Takže svícínek na hřbitov je traumatizací dítěte, ale oslava Halloweenu se všemi těmi zombíky, krvavými upíry, někdy i okultními či satanistickými praktikami dítě netraumatizuje…
Samozřejmě že s těmito postoji narážíme pořád. Typická reakce je, že „
jde přece jen o pěkný svícínek“ a „
ať mají děcka radost.“ Propána krále, a to nejde mít radost jiným způsobem? To si vážně lidé myslí, že ortodoxní katolíci jsou zapšklí moralisté smrdící naftalínem?
Mimochodem, před pár dny jsme si doma pouštěli video z doby, kdy děti byly malé. Různé výlety, oslavy, řádění doma i venku… a děti radostně pobíhající, slavící a výskající radostí. Žádní frustrovaní chudáčci. Na karnevaly jsme s nimi chodili, šila jsem jim kostýmy. Dokonce jsme i vyhráli soutěž o nejlépe zamaskovanou rodinu. Takže ano – bavme se, to je v pořádku. Život není jen o plnění povinností, patří k němu i radost a slavení. Jen je dobré se pohybovat v mantinelech daných samotným Bohem. Svět, který stvořil Bůh, je krásný. Proč ho kazit propagací hnusoty, zvrhlosti a ošklivosti? Zrovna včera jsme s manželem cestou z výletu projížděli různými vesnicemi. V některých už teď mají halloweenskou výzdobu a já jsem opravdu ráda, že tam nebydlíme. Na domech a na plotech visí různí kostlivci, krvavé příšery, obří pavouci… – jak exkurze do pekla, ale já mám radši krásu. A volím si nebe.
Víte, ono to nebezpečí není jen v tom, že si děti „
přece vyrobí jen svícínek,“, ale když jim dáme najevo, že slavit tento svátek je vlastně normální, pak se o to budou zajímat dále a hlouběji, možná nezůstanou jen u svícínku. Začnou se zajímat o okultní či satanistické praktiky, a to je může odvádět od pravé katolické víry. A začne to kapkou jedu v číši medu. Církev už je dávno v krizi, tak proč ji ještě prohlubovat? Držme se pravé katolické víry, tím nic nepokazíme. A nebojte se, nemusíme strádat a být smutní. Vždyť pravou radost nám dává Bůh. Je to typický dar Ducha Svatého, a žádné okultní praktiky k tomu nepotřebujeme.
MUDr. Ilona Burdová
Zdroje: Článek Branislav Michalka:
„Halloween – oslava diabla“ in Christianitas 1. 11. 2019 a další
Převzato z
https://apologie.info/, článek z 29. 10. 2025 naleznete
zde.
