Jednou za týden mívá jáhen František Řezníček kázání při mši svaté. Ve středu v 18,00 hodin v Lančově, pravidelně seznamuje posluchače s životopisem některého světce, který zrovna připadá na daný den. Čas od času se stane, že se v jeho kázání objeví doslova perla. 1. 10. 2025 tam byly hned 3. Rád bych se o ně touto cestou podělil.
Kázal o sv. Terezii z Lisieux – první perla: Terezička hodně přemýšlela nad tím, jak by si Pána Boha získala, naklonila, tak říkajíc skoro přivlastnila. Šla na to mazaně: přemýšlela nad tím, jak to dělá člověk, který si chce získat přízeň druhého člověka – pochválí druhého, tedy rozhodla se: budu Pána Boha chválit, a tím si ho nakloním, a tak hodně Pána Boha stále chválila. A jak to dopadlo? Vyšlo ji to. Stala se svatou – tudíž může i nás inspirovat.
Druhá perla, jak tak Terezička Pána Boha hodně chválila, postupně se zaměřila převážně na chválu v jedné oblasti – totiž chválila Pána Boha za své spolusestry v klášteře, a to ještě za zcela konkrétní rozměr těchto sester, a to za jejich neviditelné a dobré vlastnosti. Jak to chápat? Terezička byla součásti ženského kolektivu, a ten bývá dokonce i mezi svatými sestrami poměrně náročný, někdy to mezi ženskými dopadá tak, že některá u druhé vidí jen záporné vlastnosti a přijde ji, že už žádné kladné vlastnosti nemá. Z kázání jáhna Františka Řezníčka vyplývá, že v podobné situaci se mohla ocitnout i sv. Terezička z Lisieux. Možná, že ji u některých spolusester mohlo připadat, že už žádné dobré vlastnosti nemají. Co jí tedy zbývalo? Dívat se na tyto sestry přes jejich špatné vlastnosti, což by ji vhánělo do malomyslnosti? Ne! Ona chválila Pána Boha za jejich neviditelné dobré vlastnosti, o kterých byla přesvědčena, že je určitě mají a pomohlo jí to k tomu, aby se sblížila s Pánem Bohem a navíc i dokázala překlenout averzi, která by ji mohla hrozit, pro nás je to inspirativní, abychom i my chválili Boha za neviditelné dobré vlastnosti, těch kolem nás.
Třetí perla. Terezičku velmi oslovovala myšlenka z evangelia: „nebudete-li jako děti, jistě nevejdete do Božího království.“(Matouš 18,3) Jistě každý z nás už slyšel celou řadu výkladů a kázání v čem máme být jako děti. Terezička na to šla velmi jednoduše, vžila se do představy dítěte, které má nedostatek. Za kým poběží? Za rodičem, takhle máme být ve všech našich záležitostech nastavení, v jakémkoli nedostatku soužení, problému běžet k Pánu Bohu.
