Mučedníci a oběti pro Krista

Nejpřesvědčivějšími svědky naděje nám jsou mučedníci, kteří se díky své pevné víře ve zmrtvýchvstalého Krista dokázali vzdát samotného života zde na zemi, aby nezradili svého Pána. Je zapotřebí, abychom střežili jejich svědectví, a tím umožnili, aby naše naděje byla plodná. (papež František - Spes non confundit)





VYSLOUŽIL ANTONÍN * 16.2. 1890, Věrovany + 9.12. 1945, u Záboří nad Labem (u Kolína)
Narodil se v hanácké obci Věrovany, vzdálené necelé 4 km od Tovačova, do rodiny Františka Vysloužila a jeho manželky Jenovéfy, rozené Přidalové. Po maturitě vstoupil roku 1910 do Arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci a na tamní teologické fakultě absolvoval čtyři roky bohosloveckých studií. O svátku svatých Cyrila a Metoděje byl 5.7. 1914 vysvěcen na kněze a ve farním chrámu svatého Václava v Tovačově pak 12.7. sloužil první mši svatou (primici). Jako novokněz nastoupil do farnosti Spálov nedaleko Oder a po roce přešel na místo kooperátora (kaplana) do Vítkova. V letech 1916-1918 sloužil jako polní kurát v rakousko-uherské armádě v různých vojenských nemocnicích a polních lazaretech, nejdéle v Bohumíně.

Po návratu z války byl P. Antonín Vysloužil k 1.12. 1918 jmenován kooperátorem ve Vizovicích. Velmi rychle se zapojil do činností místních katolických spolků, zejména Sdružení katolické omladiny a Orla, stal se vzdělavatelem zdejší orelské jednoty a později jejím starostou. Když v červenci 1923 zemřel dlouholetý vizovický farář P. Václav Havelka, převzal P. Vysloužil farnost jako administrátor a 2.12. 1923 byl pak uveden do úřadu zdejšího faráře. Pro obětavost v kněžské službě i angažovanost ve veřejných záležitostech byl mezi obyvateli velmi oblíben. Stál v čele místní organizace Československé strany lidové, byl členem městské rady, dlouholetým předsedou školské rady a v letech 1924-1931 vizovickým kronikářem. Dne 28.2. 1925 ho městská rada zvolila starostou Vizovic a tuto funkci zastával tři roky, přičemž v červnu 1928 zde přivítal prezidenta T.G. Masaryka a náměstka předsedy vlády mons. Jana Šrámka. Zasadil se o vedení elektřiny ve městě, jeho přičiněním byl založen peněžní ústav (Raiffeisenka), obchodní jednota Zádruha a Lidový konzum, v září 1925 byla v Lidovém domě posvěcena nová Orlovna. Vzorně pečoval rovněž o farní kostel sv. Vavřince, jehož střecha i věž dostaly novou krytinu a na věži byly instalovány světelné hodiny. Zasloužil se o pořízení tří nových zvonů a obnovu dvou dosavadních a nechal pořídit nové varhany. Po generální vizitaci byl v květnu 1932 jmenován čestným konzistorním radou. Na I. celostátní sjezd čs. katolíků koncem června 1935 vypravil do Prahy zvláštní vlak se 760 účastníky z celého regionu a počátkem srpna 1935 se pak ve vizovické Lidovém domě konal navazující Sjezd katolické mládeže.

Za okupace farář Antonín Vysloužil povzbuzoval vlastenecké vědomí věřících; mj. až do roku 1943 se po bohoslužbách zpívala hymna Kde domov můj, po přísném zákazu pak jako náhrada píseň ke sv. Václavu. Organizoval pomoc postiženým, včetně místních Židů, i jeho přispěním nalezli v místní nemocnici Milosrdných bratří útočiště někteří z nemocných či zraněných odbojových pracovníků a partyzánů. Podporoval ilegální odbojové hnutí, přičemž v březnu a srpnu 1944 se na vizovické faře konaly schůzky představitelů odboje na Zlínsku. Současně neváhal vzít na sebe riziko jednání s gestapem, aby pomohl při pátrání po osudech zatčených (mj. manželce místního učitele Františka Jiříčka). Před vánoci 1943 došlo ve vizovickém kostele k jeho osudovému setkání s JUDr. Kurtem Blaschtowitschkou, státním zástupcem u německého Zemského soudu v Praze, kterého mu představila zdejší rodačka, jeho budoucí manželka Marie Tomšů. Tehdy ho P. vysloužil požádal o intervenci u velitele zlínského gestapa právě za vězněného učitele Jiříčka. Vzájemná důvěra mezi oběma muži narůstala a podle knihy Jaroslava Pospíšila „Hyeny“ měl Blaschtowitschka těsně před koncem války předat faráři Vysloužilovi do úschovy kopie dokumentů s důkazovým materiálem o konfidentech gestapa na Vizovicku a Zlínsku.



Po skončení druhé světové války farář Antonín Vysloužil jako angažovaná a veřejností respektovaná osobnost představoval významnou překážku pro snahy komunistických funkcionářů ovládnout důležité instituce i na místní a regionální úrovni. Již při ustavující schůzi Místního národního výboru ve Vizovicích byl nařčen z kolaborace s okupačními úřady, přesto byl velkou většinou hlasů zvolen za člena MNV. Ve složitých a dramatických poválečných poměrech na východní Moravě se P. Antonín Vysloužil znovu neváhal zastat některých lidí obviněných z kolaborace; na prosbu jejího otce i Marie Blaschtowitschkové, zatčené v květnu 1945 se svým manželem (Kurt Blaschtowitschka byl za aktivní službu v nacistické okupační justici v září 1945 odsouzen Mimořádným lidovým soudem k trestu smrti a popraven, aniž bylo přihlédnuto k jeho pomoci odboji). Pro jiné ambiciózní osoby byl farář Vysloužil současně nepříjemným svědkem jejich problematického chování za okupace. Poté, co se dozvěděli, že má mít v držení kompromitující dokumenty o spolupráci některých členů nového vedení Baťových závodů a funkcionářů zlínského Revolučního národního výboru s nacisty, snažili se tyto materiály získat. Když je nevydal ani pod nátlakem a výhružkami, měli si údajně objednat jeho odstranění. Jako vhodná příležitost se naskytla jeho cesta do Prahy, kam se farář Vysloužil vypravil v neděli 9.12. 1945 kolem 13. hodiny, přičemž s největší pravděpodobností s sebou vezl kopie zmíněných dokumentů.

Podle nepřímých svědectví byl večer kolem 22. hodiny vyhozen z rychlíku nedaleko Kolína. Ve vlaku zůstala jeho zavazadla, ale bez dokumentů, které se nikdy nenašly. Ráno 10.12. kolem sedmé hodiny nalezl železniční pochůzkář na trati mezi Zábořím nad Labe a Starým Kolínem na 337. kilometrovníku mrtvolu neznámého muže a přivolaní policisté posléze zjistili, že jde o faráře Vysloužila z Vizovic. Výstižným dokladem je úřední zpráva, sepsaná MUDr. Prokopem Müllerem: Jako státní obvodní lékař ohledal jsem mrtvého faráře Antonína Vysloužila z Vizovic. Dle všech známek usoudil jsem, že z vlaku nevypadl, ale že byl násilím vyhozen. Mému tvrzení nasvědčovala poloha mrtvoly, pohmožděniny na zápěstí rukou, které mohly býti způsobeny úderem nějakého předmětu nebo kroucením, resp. mačkáním ruky jinou osobou. Navzdory těmto faktům, které svědčili spíše pro násilný čin, probíhalo šetření orgány SNB povrchně a na základě posudku soudního lékaře bylo nakonec upuštěno i od soudní pitvy. Oficiálně byla koncem prosince 1945 celá kauza uzavřená jako nešťastná náhoda. Při pohřbu 15.12. 1945 ve Vizovicích se přišlo s oblíbeným farářem rozloučit ohromné množství lidí a velký počet kněží.

Smutným paradoxem tragické smrti P. Vysloužila je, že Marie Blaschtowitschková, za niž u poválečných úřadů intervenoval, přijala za protektorátu německé občanství a jako taková byla po propuštění z vazby odsunuta v červnu 1946 do Německa. Zde pak dlouho působila jako agentka čs. zpravodajských složek (s krycím jménem „Marina“) v důležitých exilových organizacích – v letech 1946-1952 pro Obranné zpravodajství (komunistická vojenská rozvědka), od roku 1952 až do roku 1972 pro rozvědku státní bezpečnosti.



K částečnému ocenění zásluh P. Antonína Vysloužila o rozvoj města došlo až po padesáti letech, kdy mu 15.12. 1995 bylo uděleno čestné občanství Vizovic „in memoriam“. V katedrále sv. Václava v Olomouci je pater Vysloužil připomenut na pamětní desce, věnované obětem obou světových válek a komunismu z řad kněží olomoucké arcidiecéze, kterou na Zelený čtvrtek 13.4. 2017 požehnal arcibiskup Jan Graubner.