Vlčí doupě, aneb jak P. Roman začal evangelizovat děti...
Pan Roman Vlk je již 17let knězem. Působí ve farnostech Laškov, Přemyslovice a také v Čechách pod Kosířem. Mezi jeho koníčky patří čtení knih a velmi rád pracuje na zahradě. Posledních 5 let se věnuje natáčením evangelizačních videí pro děti.
Kdy jste se dostal na Boží cestu a jakým způsobem?
K víře mě vedla už od dětství moje rodina. Vyrůstal jsem v křesťanském prostředí a víra byla přirozenou součástí našeho domova.
Ovlivnil Vás někdo na cestě k Bohu? Kdo a jak?
Na prvním místě jsou to určitě mí rodiče, prarodiče a kmotr, kteří mě vedli ke svátostem a tak utvářeli prostor pro působení Ducha Svatého v mém životě. Pak také kněží, kteří působili v naší farnosti, ale nejen v ní. Byli a jsou mi v mnohé příkladem. Dali mi rady do života i toho kněžského, které si pamatuji dodnes. Někteří už jsou na věčnosti. A potom také několik dobrých přátel, kteří mě inspirovali svým osobitým prožíváním víry. Díky těmto lidem jsem pochopil, jak je Bůh blízký, jak mluví, jak ho můžu objevovat ve všem kolem sebe a poznávat jeho znamení. Je to Bůh, který mě neustále překvapuje a činí nemožné možným.
Proč jste se stal knězem a co Vás k tomu vedlo?
Bůh mě oslovil a já jsem v hloubi srdce cítil, že je to přesně to, co Bůh do mého života vepsal, plán, který pro mě připravil. I když jsem se cítil nehodný, řekl jsem mu : “Ano , ale musíš se postarat.” A on se už 17 let stará a velice dobře! :)
Kdy jste uvažoval o projektu Vlčí doupě? (Kdy jste poprvé začal natáčet videa a co Vám to dává do života?)
Začal jsem natáčet v době pandemie 2019, kdy nebylo možné navštěvovat bohoslužby. A tak jsme chtěli tímto způsobem přiblížit dětem evangelium každé neděle. Postupně se začalo toto dílo rozrůstat. Zapojili se další dobrovolníci, kteří mi s videi pomáhají a zapojují se dokonce samotné děti. Každé video je pro mě velkou výzvou. Učím se na tom, jak je Pán Bůh veliký, jak si dokáže použít všechno, co mu nabídneme, i když je to jenom malá věc. On ji umí vzít a rozmnožit tak, že se nepřestávám divit.
Proč se věnujete právě dětem,ale nejen jim?
Jsou to právě děti, které mají zvláštním způsobem otevřené srdce pro Pána Ježíše. Byla by veliká škoda této dobré půdy nevyužít a nezasévat Boží slovo právě tam. Sám Pán Ježíš si to přeje: “Nechte děti přicházet ke mně.” A na to často myslím.
Nelitujete toho, jaké máte zaměstnání (poslání) a proč?
Jsou chvíle, které jsou těžké, to je jasné, zná to každý ve svém životě. Ale když vím, že jsem tam, kde mě Bůh chce, jde to zvládnout a nelituji toho. Spíše mi přijde, že čím jsem starší, tím více jsem Pánu Bohu více vděčný, že jsem tam, kde jsem.
Popište čtenářům nejsilnější zážitek při natáčení a při své kněžské službě.
Zážitků je samozřejmě mnoho, některé jsou vtipné, některé úsměvné ale nejsilnější zážitek byl asi tento. Natáčeli jsme v Praze s biskupem Václavem Malým, když jsme skončili, poprosili jsme ho o požehnání pro nás a naše dílo. Když se za nás modlil, cítil jsem obrovskou sílu této modlitby a jeho požehnání. Těžko to popsat, ale kdo to zakusil, tak mi rozumí. Je to opravdu velký dar. A vím, že toto dílo funguje právě díky modlitbám a obětech mnoha lidí, kteří se za nás modlí. Pán Bůh jim to odplať.
Při své kněžské službě jsou to zase momenty, kdy vidím jak se tolik dětí a celých rodin modlí, adorují, zpívají, pravidelně se účastní bohoslužeb a mnoho z nich ministruje. Vím, že to není samozřejmostí a tak, když je vidím, vhání mi to slzy do očí.
Setkal jste se ve své službě Duchovního s psychicky nemocnými nebo hendikepovanými lidmi? Bylo jích hodně? Můžete čtenářům nějaký příběh sdělit (v krátkosti)?
Ano, jsou přirozenou součástí naší farní rodiny a jsem za ně velmi vděčný. Přinášejí mezi nás něco, co my často neumíme – jednoduchost, upřímnost a opravdovou radost z maličkostí. Je na nich krásně vidět, že Pán Bůh jim přidal v jiných oblastech. Mají bohatší vnitřní svět a díky tomu dokážou vidět, cítit a chápat pravdy života někdy mnohem hlouběji než my ostatní.
Co byste poradil lidem s jakýmkoliv hendikepem?
Chtěl bych jim říct: “Bůh na tebe nezapomněl. Ví o každé situaci, kterou musíš prožívat a chce ji prožívat s tebou. Jsi velkým darem pro tento svět, pro církev i pro lidi, které máš kolem sebe. Možná ti to tak nepřijde, ale jednoho dne uvidíš, že to všechno mělo smysl a že Bůh s tebou byl, i když jsi ho necítil. Jednoho dne poznáš, jak velké věci díky tvé modlitbě a oběti mohl Bůh učinit.”
Kam byste se chtěl podívat (do cizí země), kdyby jste měl tuto možnost a proč?
Mým přáním je navštívit poutní místo Guadalupe v Mexiku.
Jaké země jste už navštívil?
Studoval jsem měsíc ve Francii v Paříži, byl jsem na setkání mládeže v Kanadě a šel pěšky pouť do Compostely ve Španělsku. S Vlčím doupětem jsme podnikli misijní cestu do Švýcarska za krajany. Navštívil jsem i Svatou zemi a různá poutní místa v Itálii, Polsku, Slovensku či Rakousku.
Jaké máte přání do budoucna?
Mým velkým přáním je vytvořit prostor, kde by se co nejvíce dětí mohlo setkat s živým Pánem Ježíšem. Toužím po tom, aby pro ně nebyl jen někým vzdáleným, ale aby se stal přirozenou součástí jejich života – aby slyšely jeho hlas, zakoušely jeho blízkost a rostly ve vztahu k Němu.
