Mučedníci a oběti pro Krista

Nejpřesvědčivějšími svědky naděje nám jsou mučedníci, kteří se díky své pevné víře ve zmrtvýchvstalého Krista dokázali vzdát samotného života zde na zemi, aby nezradili svého Pána. Je zapotřebí, abychom střežili jejich svědectví, a tím umožnili, aby naše naděje byla plodná. (papež František - Spes non confundit)





VONEŠ FRANTIŠEK * 16.9. 1913, Střítež + 1.7. 1942, Brno – Kounicovy koleje
František Voneš pocházel z obce Střítež, která se nachází na Bystřicku poblíž hradu Perštejna a farností přísluší do Rožné. S velmi dobrým prospěchem vychodil v rodné vsi obecnou školu a následně i reálné gymnázium v Tišnově, které v roce 1932 ukončil maturitou. Poté se rozhodl pro kněžskou službu a vstoupil do biskupského semináře v Brně, kde v letech 1932 -1937 na diecézním bohosloveckém institutu absolvoval teologická studia. Kněžské svěcení přijal 5.7. 1937 z rukou brněnského biskupa Joefa Kupky.

Na první kaplanské místo nastoupil do Letovic, poté působil krátce v Boskovicích a od 1.3. 1939 v Olešnici. Již zde prokázal svou lásku k vlasti i silné sociální cítění, když ze svého velmi skromného platu přispíval na ošacení dětí z nemajetných rodin, podporoval chudé a nezaměstnané. Jako vzdělavatel okrsku Šilingrovy župy také aktivně pracoval v Čs. Orlu. K 1.10. 1940 byl pak přeložen do Ždánic (u Kyjova), kde měl jako kaplan pomáhat zdravotně hendikepovanému faráři Václavu Kostihovi.

V Kostihovi našel vzor a posilu pro své kněžské i lidské poslání. Oba v té době, kdy k uvěznění stačilo jen málo, odvážně povzbuzovali a slovem posilovali své farníky v soukromí i veřejně z kazatelny. Po atentátu na Reinharda Heydricha, kdy bylo nařízeno modlit se za zesnulého a pronést pár slov o jeho „vynikajících vlastnostech“ a o „hanebnosti jeho bestiálních vrahů“, kaplan Voneš přešel jeho smrt mlčením. Dokonce se měl v soukromí vyjádřit, že se to Heydrichovi mělo stát už před dvěma lety, dřív než stačil postřílet a pozavírat tolik nevinných českých lidí.

V té době se však ke ždánické faře soustředila pozornost gestapa z jiného důvodu. Farář Kostiha zde od 26.4. 1942 poskytl úkryt Oldřichu Pechalovi, členu paraskupiny ZINC, a jeho příteli, odbojáři Cyrilu Žižlavskému. P. František Voneš o jejich úkrytu samozřejmě věděl a svého faráře v tom podporoval a pomáhal mu. S pomocí konfidentů se gestapu podařilo úkryt Pechala a Žižlavského na ždánické faře odhalit a Oldřicha Pechala 1.6. lstivě vylákat do Brna, kde byl 2.6. u Kníničcké přehrady zatčen; Cyril Žižlavský faru opustil 15.6. V neděli 21.6. 1942 před ranní bohoslužbou zastavilo před ždánickou farou auto s příslušníky gestapa. Poté, co jim farní hospodyně Hedvika Hanzelková otevřela, dva z nich se zaměřili na faráře Václava Kostihu, další dva se hnali do kaplanky Františka Voneše. Oba zatčení kněží byli přes vazební věznici gestapa v Uherském Hradišti dopraveni do policejní věznice v Brně – Kounicových kolejích a zde podrobeni krutým výslechům. Stanný soud brněnského gestapa vynesl 1.7.1942 nad kaplanem Vonešem i na farářem Kostihou rozsudek smrti pro „zločiny narušování veřejného pořádku a bezpečnosti a pro přípravu velezrady“. Oba byli téhož dne spolu s dalšími dvanácti odbojáři z Kyjova zastřeleni na nádvoří Kounicových kolejí. Tělo Františka Voneše, zavražděného v pouhých 29 letech, bylo následujícího dne zpopelněno v brněnském městském krematoriu.



Ve Ždánicích byla 28.10. 1946 za účasti členů Čs. Orla a zástupců odbojových skupin a politických vězňů na budově fary slavnostně odhalena pamětní deska připomínající Václava Kostihu i kaplana františka Voneše. Oba kněží jsou spolu se dvěma učiteli popravenými za německé okupace uvedeni rovněž na pamětní desce ve ždánické škole. Jméno pátera Voneše se také nachází na pomníku v Letovicích, který byl postaven k uctění památky 55 zdejších občanů, umučených v letech nacistické okupace. Předsednictvo Čs. Orla rozhodlo 2.4. 1947 udělit pátru Františku Vonešovi bronzovou medaili „Československý Orel – zásluze“ in memoriam.

Ve Ždánicích se v neděli 21.6. 1992 konala vzpomínková slavnost u příležitosti padesátého výročí zatčení obou kněží. Slavnostní bohoslužby se kromě mnoha významných hostí a příbuzných faráře Kostihy a kaplana Voneše zúčastnila také jejich někdejší hospodyně Hedvika Hanzelková. Na místním hřbitově byl přitom osmi žďánickým obětem druhé světové války zřízen společný symbolický hrob, kde na pamětní desce jsou uvedena také jména obou kněží a farní pomocnice Josefy Kubatíkové.