Mučedníci a oběti pro Krista

Nejpřesvědčivějšími svědky naděje nám jsou mučedníci, kteří se díky své pevné víře ve zmrtvýchvstalého Krista dokázali vzdát samotného života zde na zemi, aby nezradili svého Pána. Je zapotřebí, abychom střežili jejich svědectví, a tím umožnili, aby naše naděje byla plodná. (papež František - Spes non confundit)





SEEMANN SIMON CHRISTIAN(US) * 4.6. 1870, Radějovice (něm. Radlowitz) + 321.9. 1945, Plzeň – Bory
Narodil se v obci Radějovice, ležící jihovýchodně od Stříbra. V roce 1891 vstoupil do premonstrátské kanonie v Teplé a při oblečení řeholního hábitu (obláčce) 13.9. 1891 dostal řeholní jméno Christianus. Jednoduché sliby složil 18.9. 1892 a slavné sliby (profes) pak 28.9. 1895. Po vysvěcení na kněze 26.6. 1896 působil ve farnostech inkorporovaných tepelské kanonie.

V listopadu 1896 nastoupil jako prozatímní kaplan do farnosti Horní Sekyřany u Stříbra, od června 1897 se stal kaplanem v Číhané (u Konstantinových Lázní) a počátkem prosince 1899 přišel na místo kaplana do Landenku (nyní Otročín) u Teplé.



Koncem září 1903 byl pak poslán do města Teplá, kde jako duchovní působil více než 40 let. Nejprve zastával úřad I. kaplana, 25.5. 1905 převzal farnost jako administrátor a již k 1. září 1906 se stal tepelským děkanem. Byl čestným radou Arcibiskupské konzistoře, arcibiskupským notářem a sekretářem tepelského vikariátu, přičemž v letech 1934-1936 spravoval excurrendo i sousední farnost Louka (Grün). Krátce po skončení války byl pro údajné ukrývání zbraní (nalezena u něho stará puška) zatčen a vězněn v Plzni na Borech. Ve vazbě těžce onemocněl (dostal úplavici) a 21.9. 1945 ve zdejší vězeňské nemocnici zemřel.