Můžeš se denně modlit růženec.
Můžeš chodit na mši svatou, klečet před Nejsvětější svátostí.
Můžeš se postit, zvedat ruce, vzdychat k Bohu. Ale ...
Ale je-li ve tvém srdci hněv, nenávist, uzavřenost,
takové modlitby nejsou Bohu milé.
Neboť On hledí na srdce.
A srdce otrávené hněvem nemůže přijmout milost.
Co říká Ježíš?
Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem
a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar.
(Mt 5,23–24)
Jestliže totiž odpustíte lidem jejich poklesky, odpustí také vám váš nebeský Otec;
ale když lidem neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše poklesky.
(Mt 6,14–15)
Úvaha:
Srdce, které neodpouští,
je zavřené pro Boha
Hněv, vztek, zadržování křivd jsou neviditelné okovy, které tě svazují víc než toho, komu jsi neodpustil.
Když se modlíš a zároveň pěstuješ nenávist,
jsi jako ten, kdo chce pít čistou vodu ze špinavé nádoby.
Nedá se to.
Neodpuštění je zeď, kterou sis postavila mezi sebou a Bohem.
Je to zavření dveří, kterými k tobě Bůh chce vstoupit s uzdravením.
Možná říkáš: „Ale já neumím odpustit...“
Je dobré, že to vidíš.
Neboť odpuštění není pocit.
Je to rozhodnutí.
Je to čin vůle, který předkládáš Bohu, i se slzami:
"
Ježíši, chci odpustit. Pomoz mi."
"
Neumím, ale Ty to dokážeš ve mně."
Modlitba za osvobození srdce z neodpuštění
Pane Ježíši,
přicházím k Tobě se zraněným a těžkým srdcem.
Nosím v sobě hněv, žal, křivdy, které mi někdo způsobil.
A možná jsem i já zranil jiné.
Nechci už takhle žít.
Ty jsi učil:
„
Milujte své nepřátele.“
„
Modlete se za ty, co vás pronásledují.“
„
Odpouštějte – a bude vám odpuštěno.“
Proto se dnes, ve Tvém jménu, Ježíši,
rozhoduji odpustit:,
(pojmenuj ty, které chceš uvolnit ze svého srdce).
Odevzdávám Ti je, Pane.,
Žehnám jim.,
Prosím o jejich uzdravení a spásu.,
Osvoboď mě od hněvu, který svazuje mou duši.
Rozlámej řetězy zranění.
Dej mi nové srdce – něžné, pokorné a svobodné.
Maria, Matko milosrdenství,
vypros mi milost odpuštění celým srdcem.
Nauč mě modlit se čistě, s láskou.
Bez hněvu. Bez obviňování.
Se srdcem otevřeným jako Tvé.
Amen.
Každodenní modlitba smíření:
„Podej ruku každému“
Pane Ježíši,
dříve než začnu tento den, než vstoupím do slov, pohledů a gest —
podávám ruku.
Nejen duchovně.
Jestli dnes někoho potkám osobně — podám ruku opravdu.
S úsměvem. Srdcem. S pokojem, který dáváš Ty.
Nechci už nosit hněv.
Nechci schovávat zlost.
Nechci počítat, kdo se má omluvit první.
Chci být první, kdo podá ruku.
Chci být první, kdo řekne:
"
Promiň. Odpouštím. Miluji."
Neboť Ty, Pane, jsi byl první.
Když jsem byl ještě hříšníkem —
Ty jsi vztáhl ruku z kříže.
Dnes, Ježíši, jdu ke každému, s kým žiji.
K těm, se kterými bydlím pod jednou střechou.
K těm v práci, na ulici, v obchodě, v rodině.
Nechci už míjet nikoho s chladem.
Je-li mezi námi zeď —
dej mi milost, abych ji dnes zboural.
Jedním gestem. Jedním pohledem. Jedním „Dobrý den.“
Jednou podanou rukou.
I když se bojím - dej mi odvahu.
I když cítím hanbu — dej mi pokoru
I když mě někdo odmítne — dej mi Své Srdce,
které miluje i zraněné.
Maria, Matko pokoje,
Ty jsi první vztáhla ruku k Alžbětě,
Tys šla s láskou k lidem, kterým nerozuměli,
nauč mě dnes být člověkem smíření.
Nechci jen modlitbu úst.
Chci modlitbu rukou.
Modlitbu podání dlaně.
Modlitbu živého odpuštění.
Dej mi dnes srdce jako je Tvé, Maria —
a ruce jako Ježíšovy.
Vztažené — vždy jako první.
I k nepřátelům.
Amen.
Převzato z
Marta Durániková, článek naleznete
zde.
