Kultura smrti vítězí, když se snažíme přizpůsobit Boha svým přáním.
Kultura smrti, jak ji definoval svatý Jan Pavel II. v Evangelium vitae, je kultura, v níž probíhá „válka mocných proti slabým: život, který by vyžadoval větší přijetí, lásku a péči, je považován za zbytečný nebo je považován za nesnesitelné břemeno, a proto je tak či onak odmítán“.
To se týká jak nenarozených dětí, tak starších nebo nemocných lidí, kteří potřebují péči.
Věřím však, že tato „válka mocných proti slabým“ toho zahrnuje mnohem víc. Kultura smrti je také důsledkem jednání lidí, kteří se snaží, aby se Bůh přizpůsobil jejich přáním, a tím rozvracejí křesťanství.
Nevěříte něčemu, co učí Katolická církev? Založte novou církev nebo novou denominaci. Vykašlete se na Boží pravidla a změňte je podle toho, co chcete a co je pro vás jednodušší.
Myslíte si, že potrat by měl být volbou ženy a že při něm nedochází k ukončení života dítěte, pak si vyhledejte takovou církev, která vyučuje své členy „řídit se příkazy [své] víry“.
Myslíte si, že máte mít možnost využívat svého partnera nebo manželku pouze pro svou rozkoš a dávat mu nebo jí jen část sebe? Najděte si církev, která říká, že jí nevadí, když její členové
používají antikoncepci.
Domníváte-li se, že manželství by nemělo být posvátným svazkem mezi mužem a ženou, najděte si církev, která tvrdí, že „láska je láska“.
V každém z těchto odklonů od Božích zákonů se narušují samotná vlákna víry a překrucují se slova našeho Pána tak, aby se podřídila společenským požadavkům.
Musíme však pochopit, že to není Bůh, kdo by se měl změnit, ale my.
Ježíš sem přišel, aby nás zachránil a dal nám cestovní mapu na věčnost s Ním v nebi. Založil katolickou církev a zanechal po sobě muže, kteří budou učit nejen lidi kolem sebe, ale i generace, které přijdou po nich. Ježíš nikdy neřekl, že následovat ho bude snadné. Ve skutečnosti jim řekl, že to bude těžké, že ten,„kdo chce jít za mnou, musí zapřít sám sebe, chopit se svého kříže a následovat mě.“ (Mt 16,24)
Když dal Petrovi klíče od království, řekl: „Ty jsi Petr ‒ Skála ‒ a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou.“ (Mt 16,18)
Ježíš pověřil Petra, aby zde na zemi jednal místo něj. A tak
vznikla Katolická církev
se zákony a zásadami, které mají chránit naše duše.
Jsou to ochranné mantinely, které nám brání sejít z cesty do nebe. Ale jako každé zábradlí je můžeme překročit, jestliže se tak rozhodneme. Můžeme jít svou vlastní cestou, dělat si své vlastní věci a ignorovat Církev a její učení.
K těmto zvěrstvům dochází, když ignorujeme svého nebeského Otce a jdeme svou vlastní cestou.
A věřte, že ďábel se z naší vzpoury raduje.
Ježíš nám řekl, že pekelné brány Církev nepřemohou, a my můžeme věřit, že je to pravda. Musíme však také vědět, že satan se jistě pokusí zvítězit. Ve skutečnosti každý den usilovně pracuje na tom, aby podkopal naši víru a přesvědčil nás, že jeho dílo je dobrá věc. Dokonce se nás snaží přesvědčit, že jeho přání jsou naše vlastní.
Tato zvrácená logika nás má zmást a odvrátit od Boha a od toho, co je dobré a svaté. Satan nás tak má přesně tam, kde nás chce mít: stojíme s ním v rozporu s Bohem a říkáme mu, že víme, co je správné, a že naše pravidla mají přednost. Satan, padlý anděl, chce, abychom také padli.
To je v příkrém rozporu s naším milujícím a milosrdným Otcem, který nás chce pozvednout, který učí, že jeho cesta není cesta světa, a který nás chce mít u sebe na věčnosti.
Abychom ho však mohli následovat, musíme se postavit za pravdy naší víry - hrdě, bez obav a s láskou.
V 7. kapitole Matoušova evangelia Ježíš vysvětluje, že ne každý se dostane do nebe. To je smutná pravda. Nebe je volba a dostat se tam vyžaduje aktivitu. Naším úkolem je dostat tam nejen sebe, ale i naše děti, manželské partnery, přátele, rodinu a sousedy.
Jestliže se neustále bouříme proti Bohu a děláme si, co chceme, přispíváme ke každodenním vítězstvím kultury smrti. Ne, kultura smrti nakonec nezvítězí, ale může vás do sebe vtáhnout. Zkoumejte tedy svůj život, udělejte potřebné změny a zeptejte se sami sebe: Až se odehraje závěrečná bitva, na čí straně budu stát?
Susan Ciancio je absolventkou University of Notre Dame a od roku 2003 pracuje jako spisovatelka a redaktorka; z toho více než 16 let v hnutí pro život. V současné době je redaktorkou časopisu
Celebrate Life Magazine
americké Ligy pro život - hlavního katolického časopisu pro život v zemi. Je také ředitelkou a výkonnou redaktorkou programu ALL's Culture of Life Studies - katolické pro-life vzdělávací organizace pro děti a mládež.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak. Používáme phpRS - redakční systém zdarma.
