Nejsme stvořeni jen pro zem. Neseme v sobě věčnost, i když jsme z prachu. A když přijde sen – ten tajemný stav mezi bdělostí a duchem – může se stát prostorem, kde se nebe sklání k zemi.
1. Oheň touhy duše
Někdy duše v nás stále křičí. Po mámě, tátovi, babičce, dítěti, příteli... A přestože život jde dál a tělo mlčí – duše si pamatuje. A volá. Ve snu se s nimi setkáváme tak, jako by Bůh na chvíli dovolil poodhalit závoj věčnosti. Aby zaznělo to jediné: "
Jsem. Odpusť. Miluji."
Takový sen může být modlitbou naší duše, která se nestihla rozloučit, vyslovit, odpustit.
"
Neumírají ti, kteří žijí v srdcích živých."
2. Volání z očistce?
Ve spisech svatých a mystiků se objevuje tajemství: duše z očistce mohou přicházet ve snech, aby prosily o modlitbu. Jsou nablízku, neboť potřebují světlo, které jim mohou dát jen živí – skrze modlitbu, mši, oběť.
Často se ve snu ukazují jako smutné, mlčící duše, někdy se jen dívají. To je jejich způsob, jak říkat: "
Nemohu mluvit. Pomoz mi."
sv. Faustina, Deníček 20:
"
Jedna duše mě prosila jen o jednu modlitbu. Později jsem ji viděla - s rozzářenou tváří - jak odchází do světla."¨
Jestli se ti někdo zesnulý zdá a cítíš v srdci pohnutí - neignoruj to. Může to být pozvání k lásce, která přesahuje hranici smrti.
3. Sen jako odraz svědomí
Zesnulí se nemusí objevovat ve snech jen jako duše, ale také jako symboly – svědomí, minulosti, ran.
Někdo, komu jsme neodpustili. Někdo, kdo nám ublížil. Někdo, po kom jsme dost neplakali.
<>br>
Sen může být očištěním, které Bůh dává – ne slovy, ale vnitřním prožitím.
Někdy dovolí vidět zesnulého jinak: klidného, mladého, svobodného. Je to znak: "
Už jsem v Božích rukou. Nyní i ty dovol sám sobě jít dál."
4. Když Bůh mluví skrze sen
V Bibli Bůh mnohokrát promlouvá skrze sny (např. k Josefovi, Jakubovi, Danielovi). Není omezen naším světem. Pokud se ti někdo zesnulý zdá a doprovází to pokoj - může to být dotek nebe. Útěcha. Poselství.
Moud 3,1–3:
"
Duše spravedlivých jsou v Božích rukou a nedotkne se jich utrpení. Zdají se mrtví, ale oni jsou v pokoji."
MODLITBA, KDYŽ SE TI ZDÁ O ZESNULÝCH
Maria, Matko života i smrti,
k Tobě přináším tento sen, který se dotkl mého srdce.
Pokud ten, kdo se mi přisnil, potřebuje modlitbu -
přijmi ji jako lásku, která touží po uzdravení.
Když tato duše volá – dej jí klid.
Když moje duše touží – upokoj její bolest.
Když mluví svědomí – očisti je svým světlem.
Veď mě, Matko, k pochopení.
Nedovol mi uvíznout v bolesti.
Dej mi milost odpuštění, jak je potřebná.
A nauč mě důvěřovat, že ve smrti není konec,
ale začátek, který vidí jen Bůh.
Ježíši, Milosrdný, jestliže je tato duše v očistci -
smiluj se nad ní skrze svou Krev a Rány.
Vezmi ji do svého Království.
A ať se můj sen stane mostem modlitby,
a moje srdce chrámem pokoje.
Amen.
Převzato z
FC - Marta Durániková,
článek naleznete
zde.
