Maria je nyní více než kdykoli předtím plná milosti. Po těch nesmírných darech, které jí byly uděleny při jejím neposkvrněném početí; po pokladech svatosti, které jí vložilo vtělené Slovo během devíti měsíců, kdy ho nosila ve svém lůně; po ...
po zvláštních milostech, které jí byly uděleny za to, že konala a trpěla v jednotě se svým Synem při díle vykoupení světa; po milostech, kterými ji obdaroval tentýž Ježíš ve slávě svého zmrtvýchvstání – po tom všem bychom si mohli myslet, že nebe dalo všechno, co mohlo dát obyčejnému stvoření, jakkoli vznešený byl jeho osud. Ale ne. Zde se pro Marii otevírá nové poslání.
Narodila se Církev; narodila se z Marie. Maria porodila Ženicha svého Syna; na Matku Církve padají nové povinnosti. Ježíš vystoupil do nebe a zanechal Marii na zemi, aby vychovávala dětskou Církev.
Ó, jak krásné a zároveň důstojné je toto dětství naší drahé Církve, kterou Maria miluje, živí a posiluje! Ale tato druhá Eva, tato skutečná Matka živých (Gn 3, 20), musí dostat nový příliv milosti, aby byla způsobilá ke svému novému úkolu: proto má první právo na dary Ducha Svatého a nejbohatší část z nich. Dosud ji zahalil svým stínem a učinil ji Matkou Božího Syna; teď ji činí Matkou křesťanského národa. Je to potvrzení slov královského proroka: Proud (doslova prudkost) řeky potěšuje město Boží; posvětil svůj příbytek Nejvyšší (Ž 45, 5) Duch lásky zde naplňuje záměr, který vyjádřil náš Vykupitel, když umíral na kříži. Ženo! promluvil Ježíš k ní, hle, tvůj syn! Svatý Jan byl jejím synem a zastupoval celé lidstvo.
Duch Svatý nyní vlévá do Marie plnost milosti potřebné pro její mateřské poslání. Od tohoto dne jedná jako Matka mladé Církve: a když Církvi už nebude potřebná její viditelná přítomnost, tato Matka opustí zemi a odejde do nebe, kde bude korunována za Královnu; ale i tam bude vykonávat svůj slavný titul a úřad Matky lidí.
Zamysleme se nad tímto mistrovským dílem Letnic a obdivujme novou krásu, která září z Marie díky jejímu druhému mateřství. Je zapálená ohněm božské lásky, a to způsobem, jaký dosud neznala. Je celá oddaná úloze, která jí byla svěřena a pro kterou byla ponechána na zemi. Je jí udělena milost apoštolátu. Dostala ohnivý jazyk a a i když její hlas nebude slyšet ve veřejném kázání, bude mluvit k apoštolům, usměrňovat je a utěšovat v jejich práci. Bude mluvit i k věřícím, ale se silou, sladkostí a přesvědčivostí, která patří té, kterou Bůh učinil nejvznešenější ze svých stvoření.
První křesťané, s takovou přípravou, budou mít dostatek síly a energie, aby odolali všem útokům pekla a jako Štěpán, který často poslouchal její inspirující slova, zemřeli jako mučedníci za víru.
(dom Prosper Gueranger)
Převzato z
Podcasty otca Radovana ,
článek z 9. 6. 2025 naleznete
zde.
