Nedávný průzkum agentury Pew, který ukázal, že většina katolíků v USA, kteří se označili za katolíky, odmítá základní církevní učení, jasně ukazuje nebezpečí, které představuje synodální předefinování „sensus fidei“.
(LifeSiteNews) - Kardinál Joseph Zen se ve svém projevu před konkláve ke kardinálskému kolegiu dramatickým způsobem vyjádřil k synodě o synodalitě:
Voliči příštího papeže si musí být vědomi, že ponese odpovědnost za pokračování tohoto synodálního procesu nebo za jeho rozhodné zastavení. Pro Církev založenou Ježíšem je to otázka života a smrti.
Stejně jako kardinálové Burke, Sarah a Müller vidí kardinál Zen v synodě o synodalitě hrozbu pro Katolickou církev. Jejich nesouhlas se synodou zjevně nestačil k tomu, aby zabránil zvolení kardinála Roberta Prevosta Lvem XIV, který se při svém pozdravu světu zmínil o „synodální církvi“: „
chceme být synodální církví“. Abychom lépe pochopili, proč synodalita představuje takovou hrozbu, můžeme vzít v úvahu
(a) nedávný průzkum amerických katolíků od Pew Research Center a
(b) pasáže ze Závěrečného dokumentu synodálního zasedání z října 2024, které umožňují nominálním katolíkům utvářet učení synodální církve (která je skutečně odlišná od Katolické církve).
Nedávný průzkum společnosti Pew
mezi americkými katolíky
Zpráva Pew Research Center zveřejněná 30. dubna 2025 přinesla další důkaz, že mnoho lidí, kteří se v USA hlásí ke Katolické církvi, s jejím učením nesouhlasí. Průzkum konkrétně uvádí, že
84 % amerických katolíků tvrdí, že by Církev měla katolíkům povolit používání antikoncepce.
83 % respondentů říká, že by Církev měla umožnit párům, aby k otěhotnění použily mimotělní oplodnění (IVF).
68 % respondentů říká, že by Církev měla umožnit ženám stát se diakonkami.
63 % respondentů říká, že by Církev měla povolit kněžím uzavírat manželství.
59 % respondentů říká, že by Církev měla vysvěcovat ženy na kněze.
Výsledky průzkumu také ukázaly, že většina katolíků, kteří se sami označili, si přeje, aby se Církev stala více „inkluzivní“, i kdyby to vyžadovalo „změnu“ učení:
Když měli vybrat, které ze dvou protichůdných tvrzení se blíží jejich názoru,
60 % amerických katolíků uvedlo, že by Církev „
měla být inkluzivnější, i kdyby to znamenalo změnu některých jejích nauk“,
zatímco 37 % uvedlo, že by se Církev „
měla držet svých tradičních nauk, i kdyby to znamenalo, že se Církev zmenší“.
Ačkoli je toto přání, aby Církev „změnila“ své učení, nejasné a může znamenat řadu různých věcí, často se jedná o
změny, které se týkají neměnného učení Církve a které představují herezi. Jako jeden z příkladů lze uvést, že povolení přijímání pro osoby ve stavu smrtelného hříchu je v rozporu s následující neomylnou pravdou uvedenou v Základech katolické dogmatiky Dr. Ludwiga Otta:
Pro důstojné přijetí eucharistie
je nutný stav milosti
a správná a zbožná dispozice.
Odporování tomuto učení šíří kacířství, podporuje svatokrádeže, zatvrzuje duše v jejich hříších a uráží Boha. Stává se také, že podporuje inkluzivitu, která je pro synodální Církev tak důležitá.
Inkluzivita v synodální Církvi
Jak je popsáno v
Pastor Aeternus Prvního vatikánského koncilu, hierarchie Katolické církve je zodpovědná za to, aby pomáhala chránit Depozitum víry, a ne ho přizpůsobovat moderním (hříšným) preferencím:
Duch Svatý byl totiž Petrovým nástupcům přislíben ne proto, aby mohli z jeho zjevení zveřejnit nějaké nové učení, ale aby s jeho pomocí nábožně střežili a věrně vykládali zjevení nebo depozit víry předaný apoštoly.
V Katolické církvi není možné měnit doktríny, aby se náboženství stalo inkluzivnějším. Nekatolíci by naopak měli být poučeni, že je pro ně nejlepší - nyní i na věčnosti - řídit se církevním učením. Podle potřeby by měli změnit své přesvědčení, aby byli začleněni do mystického těla Kristova a mohli sloužit Bohu a spasit své duše.
V synodální Církvi se však víra může měnit tak, aby zohledňovala, a tedy i vyhovovala, konsenzu všech pokřtěných duší.
Závěrečný dokument ze zasedání synody v říjnu 2024 vysvětluje mechanismus tohoto postupu v termínech „sensus fidei“ všech křesťanů:
.........................
Prostřednictvím křtu má „i svatý Boží lid podíl na prorocké úloze Krista, když mu vydává živé svědectví, zejména životem víry a lásky“ (LG 12). Pomazání Duchem Svatým přijaté při křtu (srov. 1 Jn 2, 20.27) umožňuje všem věřícím mít instinkt pro pravdu evangelia. Označujeme to jako
sensus fidei. Spočívá v jisté spřízněnosti s božskými skutečnostmi, která se zakládá na tom, že v Duchu Svatém se pokřtění stávají „podílníky [účastníky] na božské přirozenosti“ (DV 2). Z této účasti pramení schopnost intuitivně chápat to, co odpovídá pravdě Zjevení ve společenství Církve. To je důvod, proč si je Církev jistá, že svatý Boží lid se nemůže mýlit ve věcech víry. Tuto specifickou vlastnost projevují, když projevují všeobecnou shodu ve věcech víry a mravů (srov. LG 12). Uplatňování senzu fidei nesmí být zaměňováno s veřejným míněním. Je vždy ve spojení s rozlišováním pastýřů na různých úrovních církevního života, jak to ukázaly různé vzájemně propojené fáze synodálního procesu. Cílem senzu fidei je dosáhnout konsensu věřících (consensus fidelium), který představuje 'jisté kritérium pro určení, jestli určitá nauka nebo praxe patří k apoštolské víře' (ITC, Sensus fidei v životě Církve, 2014, 3). Všichni křesťané se účastní sensus fidei prostřednictvím křtu.
.........................
Mnoho lidí, kteří si přečetli Závěrečný dokument, tohle všechno možná akceptuje, protože cituje Druhý vatikánský koncil a studii Mezinárodní teologické komise (ITC) z roku 2014.
Mělo by však být samozřejmě mylné, že se všichni křesťané – a ne věřící katolíci – účastní sensus fidei, které by sloužilo jako „
jisté kritérium pro určení, jestli určitá doktrína nebo praxe patří k apoštolské víře“.
Komentář k synodě od Bratrstva sv. Pia X. (FSSPX) nám pomáhá pochopit tento klam:
.........................
A pak v č. 23 [Závěrečného dokumentu], že „
všichni křesťané mají skrze křest účast na sensus fidei. Proto je křest nejen základem synodality, ale také základem ekumenismu“. Což vyvolává otázku: jak může sensus fidei pravoslavné udržovat ve schizmatu? Jak je může sensus fidei protestanty držet v herezi? To je záhada, kterou text nevysvětluje ... .
.........................
Tvůrci závěrečného dokumentu jistě pochopili, že proti jejich sofistikovanému výroku bude mít námitky jen málokdo, a proto je v podstatě nezpochybnitelný. A její důsledky jsou v kontextu synodálního procesu „naslouchání“ pozoruhodné: synodální mágové mohou naslouchat malému vzorku křesťanů (podobně jako v průzkumu Pew), selektivně vyzdvihnout přesvědčení, které chtějí prosadit, a říci nám, že „sensus fidei“ podporuje některou ze změn nutných k tomu, aby se synodální Církev stala inkluzivnější. Takto můžeme brzy zjistit, že synodní představitelé naslouchali pokřtěným a rozpoznali, že „duch“ volá po tom, aby synodní Církev povolila umělou antikoncepci, IVF a ženaté kněze.
Kardinál Zen zdůraznil, že otázka synodality je pro Církev založenou Ježíšem „
otázkou života a smrti“, a na tom je jistě mnoho pravdy.
Ve skutečnosti je však synodální Církev odlišná od Katolické církve a jediné, co může ve skutečnosti způsobit, je zmatení duší a pokušení pochybovat o pravé víře, kterou se snaží zvrátit. Ti z nás, kteří se snažíme zachovat nezfalšovanou katolickou víru - a tím sloužit Bohu a zachránit své duše -, musíme tuto synodálnost o synodalitě odmítnout bez ohledu na to, jestli ji prosazuje František nebo Lev XIV. Synodální cesta je z pekla, vede do pekla a musí být odmítnuta všemi, kdo se snaží vyhnout peklu. Neposkvrněné Srdce Mariino, oroduj za nás!
https://www.lifesitenews.com/opinion/this-recent-pew-survey-shows-why-the-catholic-church-cannot-be-synodal/, 9. 5. 2025
Převzato z
https://lifenews.sk/spravy,
článek z 11. 5. 2025 naleznete
zde.
