Následující skutečný příběh vyprávěla sestra Mary Veronica Murphy, která ho slyšela z úst zesnulého reverenda otce Stanislava.
Jednoho dne v malém městečku v Lucembursku si kapitán lesní stráže povídal s řezníkem. Vtom do obchodu vstoupila starší žena a řezník se zeptal, co chce. Přišla si vyprosit trochu masa, ale neměla peníze.
Kapitán se pobavil, když poslouchal rozhovor, který následoval mezi chudou ženou a řezníkem.
Žena: "
Prosím si trochu masa."
Řezník: “
A kolik máte peněz?”
Žena: "
Je mi líto, nemám peníze, ale obětuji za vás mši svatou."
Řezník i kapitán byli velmi dobří lidé, ale lhostejní vůči náboženství, a tak se hned začali posmívat odpovědi staré ženy.
„
Tak dobře,“ řekl řezník. "
Jdi ven a obětuj za mě mši svatou a když se vrátíš, dám ti tolik masa, kolik je její hodnota."
Žena vyšla z obchodu a vrátila se později. Přistoupila k pultu a řezník řekl: "
Dobře, tak uvidíme."
Vzal papírek a napsal na něj: "
Obětovala jsem za vás mši svatou."
Potom položil papír na váhu a na druhou stranu drobnou kost, ale papír byl překvapivě těžší než kost. Následně místo kosti položil kousek masa, avšak papír se stále jevil jako těžší.
Oba muži se začali stydět za svůj výsměch, ale pokračovali. Na váhu velký kus masa, ale malý kousek papíru se nadále zdál těžší.
Rozladěný řezník zkontroloval váhy a zjistil, že je všechno v pořádku. "
Co chceš, dobrá ženo?" zeptal se. "
Mám ti dát celou skopovou kýtu?" Na to položil skopové stehno na váhu, ale papír opět převážil maso. To na řezníka tak zapůsobilo, že slíbil ženě, že jí bude poskytovat příděl masa každý den.
Co se týče kapitána, odešel z obchodu jako změněný člověk. Stal se vášnivý milovník každodenních mší svatých. Jeho dva synové se později stali kněžími, jeden v Jezuitském řádu a druhý jako kněz Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.
Otec Stanislav zakončil tento příběh slovy: "
Já jsem řeholník Nejsvětějšího Srdce a můj otec byl kapitán."
........................
Během mše svaté Ježíš s láskou přichází ke každému člověku zvlášť a ptá se: …"
co chceš, abych ti udělal?“
V této chvíli si představím sebe, jak kladu na oltář všechno, co mě v mém životě trápí, s čím bojuji. Kladu na oltář jakýsi „batůžek“, do kterého jsem vložil svou nemoc, své nejdražší, práci, své nepřátele, ale i své hříchy. Všechno zabalené vkládám Bohu na oltář. Tímto gestem se vzdávám vlastní vlády nad těmito věcmi, okolnostmi, osobami, ve prospěch jedinečného Božího působení. Vkládám vše do ochrany a vedení samotného Boha. ON – NEBESKÝ OTEC moje břemeno, skrze ruce kněze, přijímá a proměňuje.
Skrze zázrak Eucharistie vylévá svou nekonečnou moc, v podobě své krve a těla, na lidské bytí a mocně působí tam, kde člověk ve svém životě nejvíce potřebuje Boží zásah.
Tak, jak Ježíš nasytil zástup hladových, sytí všechny hladové po uzdravení, lásce, pokoji, soucitu, přátelství, smíření, osvobození…
Mše svatá je tím největším darem, jaký Ježíš Kristus zanechal člověku na jeho cestu životem.
Zdroje:
▪️ Uzdravujúca moc svätej omše/M. Vicenová
▪️ z anglického originálu přeložila Jesika Senderáková
Převzato z
,
článek z 8. 5. 2025 naleznete
zde.
