Výstava -
která je nyní umístěna v Bazilice na Starém Brně představuje s rozsáhlým fotografickým přehledem a historickým popisem některé z hlavních eucharistických zázraků, které se v průběhu staletí odehrály v různých zemích světa a byly uznány Církví.
Prostřednictvím panelů je možné "virtuálně navštívit" místa, kde se tyto zázraky odehrály. Je možné objevit tajemná znamení, kterými chtěl Ježíš potvrdit svou skutečnou přítomnost v Eucharistii.
Řečeno slovy proměnění: „
Toto je mé tělo“, „
Toto je má krev“ se hmota chleba mění v tělo Kristovo a hmota vína v jeho krev. Cílem eucharistických zázraků je poukázat na to, abychom nehleděli jen na vnější vzhled (chleba a vína), ale na podstatu, na skutečnost, kterou je tělo a krev našeho Pána Ježíše Krista.
Výstava se již konala na všech pěti kontinentech, pouze ve Spojených státech amerických v téměř 10 000 farnostech a ve zbytku světa ve stovkách farností, včetně některých z nejznámějších mariánských svatyní, jako je Fatima, Lurdy, Guadalupe, abychom jmenovali alespoň některé.
Výstava od 27.4.2025 probíhá v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně, Mendelově náměstí
https://www.opatstvibrno.cz/
Kdo je blahoslavený Carlo Acutis
Blahoslavený Carlo Acutis se narodil 3. května 1991. Od útlého věku projevoval
velké nadání pro práci s počítačem, které využíval ve své službě druhým a při
šíření křesťanského vzdělávacího obsahu, například výstavy o eucharistických
zázracích.
V září 2006 se objevily první příznaky nemoci a po stanovení diagnózy fulminantní leukémie. S naprostou důvěrou pak svěřil Bohu i ten krátký čas, který mu zbýval do konce života. Zemřel 12. října 2006 a blahořečen byl 10. října 2020. Jeho liturgický svátek se slaví 12. října.
"
Být vždy spojen s Ježíšem, to je můj životní program."
Láska k Ježíši v Eucharistii
Od raného věku Carlo projevoval velkou vnímavost k „posvátnu“. První svaté přijímání přijal vzhledem ke své neobvyklé zralosti ve věcech víry a díky své mimořádné lásce k Ježíši ve svátosti Eucharistie už ve věku sedmi let. Od té doby nikdy nevynechal každodenní schůzku s Ježíšem při mši svaté a eucharistické adorace. Carlo si poznamenal, že „
když se vystavíte slunci, opálíte se. Když ale stojíte před eucharistickým Ježíšem, stanete se svatými“. Dokázal dokonale spojit moderní život naší současnosti a hluboký eucharistický život. Carlo se snažil vždy alespoň chvilku adorovat Ježíše v Eucharistii, protože byl přesvědčen, že trávit čas s Ježíšem v Eucharistii vede ke svatosti. Pro Carla byla Eucharistie - jak sám řekl „
dálnicí do nebe“ - a také nejmocnějším způsobem, jak se rychle stát svatým. Říkával, že
v Nejsvětější Svátosti je Ježíš přítomen úplně stejně, jako tomu bylo před 2000 lety za dob apoštolů. Tehdy lidé za Ježíšem museli utíkat, dnes však na nás Ježíš čeká v jakémkoliv blízkém kostele: „Máme větší štěstí než apoštolové, kteří žili s Ježíšem před 2000 lety. Abychom se s ním setkali, stačí, když vejdeme do kostela.“
A také: „
Jeruzalém je vedle našich domovů.“ Často se zpovídal a ujišťoval: „
Stejně jako pro let balonem je třeba odejmout závaží, také duše k tomu, aby se mohla pozvednout k nebi, potřebuje odstranit ze sebe ta malá závaží, lehké hříchy.“ Eucharistie v něm také živila velmi silnou touhu být neustále v souladu s Pánovým hlasem a žít v jeho stálé přítomnosti. Takto
Carlo dokázal přenést životní styl, který se naučil ve škole Eucharistie: být žitým evangeliem mezi školními lavicemi, ve městě, v pizzerii s přáteli či na fotbalovém zápase nebo u pc. Carlo dokázal mimořádným způsobem - zatímco žil obyčejný život jako mnozí - zasvětit každý jeho okamžik nejvyššímu cíli, ke kterému jsou všichni lidé voláni: věčné blaženosti s Bohem. Carlo, „milovník Boha“, prožil ve svém pozemském životě tuto silnou přítomnost božství a všemožně se snažil ji velkoryse předávat ostatním a stále se přimlouvá, aby každý mohl postavit Boha na první místo ve svém vlastním životě a řekl jako on: „
Ne já, ale Bůh“, „
Ne sebeláska, ale Boží sláva“.
Carlo si často kladl otázku, čím to, že jsou takové fronty na rockové koncerty a do kin, ale žádné fronty na Ježíše v Eucharistii? Kdyby lidé věděli, o co přichází, byly by kostely přeplněné k prasknutí!
Byl také hluboce oddán Panně Marii, kterou považoval za svou důvěrnici a každý den se modlil Růženec - říkal: „
Maria je jedinou ženou mého života.“
Skromnost, evangelizace a zájem o informatiku
Přestože byl z dobře situované rodiny, žil velmi skromně. Staral o ty, kteří zůstali bez střechy nad hlavou a o chudé - např. za své úspory koupil spací pytel žebrákovi, kterého vždycky potkával cestou na mši. Večer nosíval jídlo těm, kdo žili na ulici, někdy část své vlastní večeře. Na první místo vždy dával Boha a věděl, že se Bůh nachází především v potřebných, opuštěných, chudých.
Protestoval, když mu maminka chtěla koupit dvoje boty - přece mu stačí jedny! Jindy se mu nelíbilo, že si chce maminka koupit krém za 50 Euro, když existují lidé, co umírají hlady.
Když Carlo studoval na jezuitském lyceu, zajímal se o programování a stříhal videa. Byl velmi zapálený do informatiky, jeho přátelé a někteří informatici z oboru ho považovali za génia. V úžasu a nechápavě pozorovali, že rozumí tajemstvím, která znali jen ti, kdo studovali informatiku.
Svou lásku k počítačové vědě naplno spojil se svou evangelizační horlivostí. Vytvořil virtuální expozice o otázkách víry. Jedna z nejvýraznějších byla o eucharistických zázracích na celém světě - trvalo mu to tři roky, hodně cestoval, aby nashromáždil informace. A své znalosti informatiky si nenechal pro sebe, ale dělil se o ně s kamarády. I toto je láska – jeho schopnosti měly být především „pro nebe“. O tom svědčí i webové stránky
Miracolieucaristici.org, které založil.
Nemoc a smrt v mladém věku
V říjnu 2006 mu byla diagnostikována akutní leukemie typu M3. Před smrtí obětoval své utrpení za papeže a celou Církev: „
Nabízím Pánu utrpení, které budu muset snášet, za papeže a za Církev a abych nemusel být v očistci, ale mohl jít přímo do nebe,“ řekl svým rodičům.
Zemřel jen několik dnů poté, co mu byla stanovena diagnóza, 12. října 2006 v nemocnici San Gerardo v Monze. Bylo mu pouhých 15 let. Dva dny před tím požádal o přijetí pomazání nemocných a Eucharistii.
Proces blahořečení
V Carlově životě se naplno projevila Boží milost. Pověst o jeho svatosti se rychle šířila po celém světě. Už 12. října 2012 byl otevřen proces blahořečení a kanonizace. Pro svůj mladý věk spojený s moudrostí, získanou v perspektivě odchodu na věčnost, se záhy stal jedním z patronů italské mládeže. Papež František Carla 5. července 2018 prohlásil za Ctihodného Božího služebníka a zmínil jej jako příklad pro mladé - model svatosti v digitálním věku - v apoštolské exhortaci
Christus Vivit, (104-106) a dne 22. února 2020 uznal zázrak připisovaný Carlově přímluvě. Jedná se o zázračné uzdravení dítěte v Brazílii, které trpělo vážnými problémy trávícího traktu způsobenými vzácnou anatomickou anomálií slinivky. Mons. Ennio Apeciti, zodpovědný za proces svatořečení milánské arcidiecézi řekl: „
V jeho životě se událo něco velkého, před čím se sám skláním."
Neporušené tělo
Carlovo tělo bylo exhumováno 23. ledna 2019 a nalezeno „
v normálním stavu kadaverní transformace. Vzhledem k tomu, že od pohřbu neuplynulo mnoho let, byly části těla ještě anatomicky spojené. Tělo bylo ošetřeno za užití konzervačních a integračních technik uplatňovaných obvykle před důstojným vystavením těl blahořečených a světců k úctě věřících.” Tělo Carla Acutise bylo nalezeno „celistvé“. 6. dubna 2019 byly Carlovy ostatky převezeny do Sálu Zřeknutí v Assisi (Santuario della Spogliazione), místa, kde svatý František zanechal všechno, aby následoval Pána.
www.carloacutis.cz
Carlovy myšlenky
* „
Všichni se rodí jako originály, ale mnozí umírají jako fotokopie."
*
„
Být stále spojený s Ježíšem. To je můj životní program.“
*
„Boží láska může z velké krize udělat velkou milost."
*
„
Růženec je nejkratší žebřík, po kterém lze vylézt do nebe.“
*
„
Život je skutečně krásný, pouze pokud začneme milovat Boha nade vše, svého bližního jako sebe samého.“
*
„
Kritizovat Církev znamená kritizovat sebe sama! Církev je dávkovač pokladů pro naši spásu.“
*
„
Jediná věc, které se musíme skutečně bát, je hřích.“
*
„
Proč se muži tolik zajímají o krásu svého těla a pak se nestarají o krásu své duše?“
„
Ne já, ale Bůh.“
*
„
Náš cíl musí být nekonečný, ne konečný.”
*
„
Ne sebeláska, ale Boží sláva“.
*
„
Jak dobré je pro člověka vyhrát tisíc bitev, pokud potom není schopen vyhrát sám nad sebou?“
*
„
Posvěcení není proces sčítání, ale odčítání. Méně mně, abych nechal místo Bohu.“
*
„
Po svaté Eucharistii je svatý Růženec nejmocnější zbraní v boji s ďáblem.“
*
„
Pokud Bůh vlastní naše srdce, budeme vlastnit Nekonečno“.
*
„
Obrácení není nic jiného než úhel pohledu zdola nahoru, stačí jen jednoduchý pohyb očí“.
*
„
Najděte Boha a najdete smysl svého života".
*
„
Život je dar, protože dokud jsme na této planetě, můžeme zvýšit naši úroveň milosrdné lásky. Čím vyšší bude, tím více si budeme užívat věčnou blaženost Boží.“
*
„
To, co nás skutečně udělá krásnými v Božích očích, bude jen způsob, jakým jsme ho milovali a jak jsme milovali své bratry.“
*
„
Štěstí je pohled obrácený k Bohu. Smutek je pohled obrácený k sobě samému.“
*
„
Bez Něj nemohu nic dělat.“
*
„
Pouze ti, kdo konají Boží vůli, budou skutečně svobodní.“
*
„
Pravým učedníkem Ježíše Krista je ten, kdo se ho ve všem snaží napodobovat a plnit Boží vůli.“
(Pro Fatym.com připravil Petr Cihlář)
