Mučedníci a oběti pro Krista

Nejpřesvědčivějšími svědky naděje nám jsou mučedníci, kteří se díky své pevné víře ve zmrtvýchvstalého Krista dokázali vzdát samotného života zde na zemi, aby nezradili svého Pána. Je zapotřebí, abychom střežili jejich svědectví, a tím umožnili, aby naše naděje byla plodná. (papež František - Spes non confundit)

PRŮŠA VÁCLAV *2.4. 1893, Pusté Lhotsko +24.9. 1955, Leopoldov, Slovensko
Václav Průša se narodil na Humpolecku v osadě Pusté Lhotsko, patřící k obci Budíkov, do rodiny kameníka Františka Průši a jeho ženy Barbory a měl devět sourozenců. Otec si zakoupil v Pustém Lhotsku domek č. 8 a postupným přikupováním polí vznikla nakonec zemědělská usedlost o výměře 13 a půl hektaru. Václav vychodil obecnou školu a poté pracoval s rodiči na jejich hospodářství až do první světové války, kdy musel narukovat. Po čtyřech válečných letech se vrátil na rodinnou usedlost, v roce 1923 se oženil s Anežkou Váňovou (*1904) a převzal od rodičů starost o hospodářství. Z devíti narozených dětí dvě brzy zemřely a zůstalo šest synů a nejmladší dcera. Katolické náboženství a víra byly v rodině samozřejmou součástí života usilovné práce. V letech 1919-1939 byl Václav Průša členem Československé strany lidové a od roku 1945 vykonával funkci předsedy místní jednotky ČSL až do převzetí moci komunisty v únoru 1948. Současně byl členem místního národního výboru.

Václav Průša, jako soukromý rolník a hluboce věřící člověk od počátku komunistického režimu zažíval stále sílící šikany s nepříznivými důsledky pro něho samotného, jeho rodinu i celou vesnickou pospolitost. Když ho koncem března 1952 oslovil soused Josef Anděl, rovněž soukromý zemědělec, že se u něho ilegálně ukrývá Miroslav Kmínek, chtěl se s ním Václav Průša seznámit. Od počátku dubna ho pak několikrát po kratší dobu ukrýval na své usedlosti a zapojil se do jeho ilegální protikomunistické činnosti. Poté, co byla činnost skupiny odhalena, zatkla Státní bezpečnost 19.6.1952 i Václava Průšu. Vyšetřovací vazbu prožil v Jihlavě a počátkem roku 1953 byl zařazen do osmičlenné protistátní skupiny „Miroslav Kmínek a spol.“ V soudním řízení 13.2. 1953 ho Krajský soud v Jihlavě pro trestný čin velezrady odsoudil k 20 letům vězení, peněžitému trestu 40 000 Kč (později změněn na dalších osm měsíců vězení) a ztrátě občanských práv. Podle rozsudku se měl podílet na šíření letáků protistátního obsahu, rozesílání výhružných dopisů funkcionářům lidové zprávy, přípravě sabotážních akcí a přitížilo mu, že k tomu dal k dispozici svoji loveckou pušku. Byl označen za nepřítele socializace vesnice a nábožensky založeného člověka, který prý o „číhošťském zázraku“ tvrdil, že je to pravda.



Trest Václav Průša nastoupil 19.2. 1953 ve věznici na Mírově a v září 1953 byl převezen do Leopoldova. Několik vězňů na něho vzpomínalo jako na poctivého, dobrého člověka se samozřejmou křesťanskou vírou, který si rád zpíval náboženské písně. Zde ho fanatický strážný František Váňa, vězni nazývaný Janko Partyzán 24.9. 1955 zastřelil „na útěku“. Při úklidu odpadků totiž omylem vkročil do zakázaného tzv. ostřelovacího pásma v blízkosti plotu s ostnatým drátem. Okolnosti jeho smrti ve svých vzpomínkách mj. zachytil spoluvězeň , dominikán P. Jakub Zemek OP: Jednou jsme se šly koupat. Proti nám utíká jeden vězeň a křičí: „Partyzán zabil vězně!“ Byl to bachař, který hlídal na věži. Jiný bachař šel se starými vězni, kteří se dobrovolně přihlásili na úklid dvora. Přitom jeden starý muž –jmenoval se asi Brůža (…) – nakládal s jiným mužem nějaký kus dřeva na vozík. Přitom ten muž překročil nejbližší ostnaté dráty – ale podotýkám, že pod dohledem bachaře, který byl s nimi- a tu Jano – partyzán z věže ho zastřelil. Bylo to proti předpisům. Ale nic se nestalo. Dva dny na to byl Václav Průša pohřben na leopoldovském vězeňském hřbitově.