Zamyšlení nad evangeliem druhé neděle velikonoční - cyklus C
Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“
Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána.“ On však jim odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo jeho hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na moje ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení kdo neviděli, a přesto uvěřili.“
Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu. (Jan 20,19-31)
Nasloucháme-li pozorně vybraným perikopám Písma, které se dnes předčítají, můžeme říci, že všechny hovoří nějakým způsobem o účincích a ovoci Velikonoc. Ježíš Kristus, když se poprvé jako vzkříšený ukazuje svým apoštolům, přináší přání a pozdrav pokoje. Dvakrát za sebou, tedy s promyšleným a chtěným důrazem, zdraví shromážděné apoštoly slovy: „Pokoj vám.“
Z výšin kříže a z hlubin hrobu, jako zralý plod vlastních velikonoc, přináší Kristus mír. Moc odpouštět hříchy a moc zprostředkovávat Boží milosrdenství a Boží slovo, které svěřuje apoštolům, uvádí pozdravením pokoje.
Slyšíme vlastně Boží poučení o tom, že pokoj a život spolu souvisejí, že jsou darem, kterého je třeba si vážit a který je třeba ustavičně hledat. Přijmout vírou Krista ukřižovaného a vzkříšeného znamená také přijmout jeho přání pokoje.
Pán Ježíš i své druhé setkání s apoštoly, které uskutečňuje snad kvůli Tomášovi a jeho nevěře, otevírá pozdravením pokoje.
Opět přichází Pán i k nám, aby nás trpělivě a pokojně přesvědčoval o svém vzkříšení a o svém neustávajícím zájmu o nás. Přišel k nám, jak praví sv. Jan „skrze vodu“. Křtem svatým jsme přijali Krista a spojili se životně s ním. Křest způsobil, že jsme obdrželi jeho život a možnost získat podíl na jeho slávě. „Nejenom s vodou, ale s vodou a krví“ k nám přišel Kristus, jak upřesňuje apoštol Jan.
Křest je totiž první ovoce kříže a utrpení, první dar nové úmluvy, která, jak známo, je potvrzena Kristovou krví. Křest svatý nás uvedl do společenství Božího lidu, do církve. Nežijeme sami, žijeme uprostřed bratří a sester.
Návod, jak žít užitečně v tomto společenství a pro toto společenství, obsahuje příklad první obce věřících. „Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši.“ Ovocem velikonoc byla tedy jednota lásky těch, kdo přijali Krista. My se k této jednotě hlásíme při slavení liturgie, když např. vyznáváme svou víru. Ale tato jednota „srdce a duše“ musí být zřejmá i v životě, ve vzájemných vztazích, v milosrdenství, které si prokazujeme. Kristovy velikonoční dary nás tedy vybízejí k tvůrčímu křesťanství, které celému světu přináší radost a pokoj.
